Srážky v reálném životě
Před třemi lety, vybavená titulem z veterinární medicíny, odjela Pham Thi Thanh Truc (28 let, z provincie Vinh Long ) z Vietnamu do Japonska v naději na lepší život. Její počáteční výdaje na cestu činily téměř 180 milionů VND, nepočítaje školné, životní náklady a několik tisíc dolarů na zprostředkovatelských poplatcích. Ráj však nebyl takový, jak se o něm mluvilo.
„Moje práce je dojení krav a úklid stodol, začínám v 5 hodin ráno a končím, když je práce hotová. Můj měsíční plat je asi 180 000 jenů (10 000 jenů), což odpovídá 32 milionům VND. Po odečtení asi 6 milionů VND na daních, nájemném a životních nákladech mi zbývá jen asi 10 milionů VND. Žiji ale v horské oblasti, takže moc neutrácím. Kdybych žila ve městě, pravděpodobně by mi žádné peníze nezbyly,“ svěřila se paní Truc.
Ošetřovatelství je jedním z oborů, které si mnoho studentů vybírá pro odborné vzdělávání v zahraničí.
FOTO: YEN THI
Podle paní Trucové existují možnosti vydělat si peníze v Japonsku, ale pouze pokud jste ochotni přinášet oběti a tvrdě pracovat: práce v noci, neustálé přesčasy a málo času na odpočinek. „Ve skutečnosti firmy často nadsazují platy. Jakmile sem přijdete, víte, že vydělávat peníze není snadné,“ řekla.
Po téměř dvou letech přípravy potřebných postupů a studia cizích jazyků ve Vietnamu studuje Nguyen Minh Chinh (20 let, z bývalé provincie Quang Binh , nyní provincie Quang Tri) ošetřovatelství v Německu. Přestože dorazil teprve v červenci letošního roku, Chinh rychle pocítil tíhu odborného vzdělávání v zahraničí.
„Studuji 8 hodin denně a učební plán je docela náročný, takže jsem neměl čas pracovat na částečný úvazek. Počáteční náklady na studium v Německu byly asi 200 milionů VND. V prvním roce jsem dostával 1 350 eur (asi 38 milionů VND) měsíčně, před zdaněním, nájemným, pojištěním atd. Po všech srážkách to stačilo na živobytí. Pokud jsem si chtěl zajít na kávu, mohl jsem to udělat jen jednou nebo dvakrát měsíčně; častější vycházení ven by znamenalo, že bych neměl dost peněz na pokrytí výdajů,“ svěřil se Chinh.
Studium odborného vzdělávání v Německu není snadné. Největší obtíží je podle Chinha jazyk. „Pokud nejste v jazyce dobří, je všechno těžké. Od studia až po nalezení práce na částečný úvazek je všechno problém,“ řekl Chinh.
Nguyen Thi Ut Thuong (27 let) absolvovala s vyznamenáním anglický jazyk a literaturu. Protože chtěla získat zkušenosti v zahraničí, přihlásila se do zemědělského stážového programu v Dánsku. „Jednou z největších výzev byla jazyková a kulturní bariéra. Rozdíly v kultuře, pracovních metodách a životním stylu vyžadovaly také vysokou míru přizpůsobivosti. Manuální práce vyžadovala dobré zdraví a schopnost odolávat drsným pracovním podmínkám a chladnému počasí v Dánsku,“ sdělila.
Četné online reklamy na studium v Německu.
FOTO: SNÍMEK OBRAZOVKY
ZA REKLAMOU „STOVÝCH MILIONŮ VIETNAMSKÝCH DONGŮ“
V posledních letech se na sociálních sítích, webových stránkách poradenských společností a dokonce i ve studentských a rodičovských skupinách hojně propaguje fráze „odborné vzdělávání v zahraničí s platem stovek milionů VND“. Tyto společnosti často vykreslují růžový obraz: bezplatné odborné vzdělávání, ubytování a životní náklady a okamžité zaměstnání po ukončení studia s měsíčním příjmem 50–80 milionů VND, přičemž některé si nárokují i stovky milionů VND.
Podle paní Vu Hong Thuy z Německé průmyslové a obchodní komory ve Vietnamu (AHK) otevírá odborné vzdělávání v zahraničí mnoho příležitostí, ale není to snadná vstupenka k lepšímu životu.
Většina reklam na platy ve stovkách milionů dongů (vietnamských dongů) obvykle neodečítá daň z příjmu fyzických osob a příspěvky na sociální zabezpečení (brutto), nebo uvádí platy v určitých odvětvích či lokalitách; ne všechna povolání ani všichni pracovníci mohou této úrovně okamžitě dosáhnout. „Průměrný plat čerstvých absolventů programů odborného vzdělávání (Ausbildung) se obvykle pohybuje v desítkách milionů dongů. Platy ve stovkách milionů dongů jsou obvykle určeny pouze pro pracovníky v určitých odvětvích s odpovídající kvalifikací a dovednostmi, kteří pracují jako kvalifikovaní dělníci s praktickými pracovními zkušenostmi,“ dodala paní Thuyová.
Prominutí školného se navíc vztahuje pouze na formální programy odborného vzdělávání v Německu (Ausbildung); studenti si i nadále musí hradit vlastní životní náklady: ubytování, dopravu, pojištění, administrativní náklady atd. Všechny tyto výdaje znamenají, že skutečný zbývající zůstatek není tak vysoký, jak se očekávalo.
Jedním z faktorů, které boří iluze mnoha lidí, je rozdíl mezi hrubou (před zdaněním) a čistou (po zdanění) mzdou. „Po odečtení daně z příjmu, zdravotního pojištění, dávek v nezaměstnanosti atd. se skutečný příjem výrazně snižuje. Život ve velkém městě je ještě dražší. Plat tisíc eur tedy zní lákavě, ale neznamená to, že si můžete hned ušetřit,“ řekla paní Thuyová.
Paní Thuyová také varovala před riziky spojenými s nespolehlivými poradenskými společnostmi: klamavá reklama, nadsazené poplatky a dokonce i vysílání nesprávných lidí do poradenských firem. „Pokud je to možné, proveďte si vlastní průzkum prostřednictvím oficiálních kanálů, abyste se vyhnuli rizikům. Zejména si ověřte legalitu a reputaci poradenské společnosti, které svěřujete svou práci,“ doporučila.
Stejný názor sdílí i paní Luu Thi Ngoc Tuy, předsedkyně představenstva skupiny Vilaco, která uvedla, že mnoho rodin utrácí spoustu peněz v naději na rychlé výsledky, ale ty nejsou nijak výrazné. „Trh je stále složitý. Pro firmy je obtížné fungovat poctivě, protože některé společnosti vysílají nesprávné lidi, a to i nelegálně, nebo falešně inzerují, což ovlivňuje celkovou pověst,“ uvedla.
Pro studium ošetřovatelství v Německu potřebujete minimální znalost německého jazyka na úrovni B1.
FOTO: YEN THI
PŘÍPRAVY NA ŽIVOT V ZAHRANIČÍ
Z hlediska vzdělávání se paní Phan Thi Le Thu, zástupkyně ředitele Vien Dong College, domnívá, že největší výzvou je jazyková bariéra. „I s certifikátem B1 ve Vietnamu je komunikace v Německu stále obtížná, protože poslechové a mluvené dovednosti dosahují pouze asi 40 %. Ve skutečnosti je dosažení úrovně B2 bezpečným standardem, ale jen velmi málo vietnamských studentů složí zkoušku B2 před odchodem,“ uvedla paní Thu.
Podle paní Ngoc Tuy je nejdůležitější dovedností, kterou si vietnamští studenti potřebují osvojit při studiu odborných kurzů v zahraničí, znalost cizího jazyka. Ve skutečnosti vietnamští studenti často postrádají konkurenceschopnost ve srovnání se zahraničními studenty kvůli nedostatečným znalostem cizích jazyků.
Paní Hoang Van Anh, generální ředitelka skupiny An Duong (jednotky, která v současné době realizuje projekt VJC – vysílání pracovníků do Japonska s nulovými servisními poplatky), na základě praktických zkušeností uvedla, že jazykové a kulturní rozdíly jsou pro studenty největšími překážkami při studiu odborných oborů v zahraničí. Kromě toho existují rozdíly v pracovní morálce a disciplíně. „Nejčastější chybou je nedůkladné prozkoumání programu, výběr nespolehlivé vysílající agentury, což vede ke zbytečným výdajům nebo nedostatečné přípravě, pokud jde o dokumenty, jazyk a dovednosti. Mnoho studentů má navíc mentalitu práce, aby si rychle vydělali peníze, aniž by si jasně definovali své cíle v oblasti odborného vzdělávání a dlouhodobého rozvoje, takže se snadno setkávají s obtížemi, nebo dokonce studium v polovině ukončí,“ analyzovala paní Van Anh.
Podle paní Van Anh jsou dobře placená povolání často náročná, například v ošetřovatelství, potravinářství a stavebnictví.
Jazykové požadavky a nábor
Paní Hoang Van Anh uvedla, že rozdíly v požadavcích na odborné vzdělávání mezi zeměmi jsou také důležitým faktorem, který by studenti měli zvážit.
V Německu musí žadatelé mít pro podání žádosti o vízum minimální znalost německého jazyka na úrovni B1, ale nejsou vyžadovány žádné základní odborné dovednosti. Japonsko naopak vyžaduje minimální znalost japonštiny na úrovni N5 a v ošetřovatelství N4-N3; studenti nepotřebují předchozí odborné dovednosti, ale musí uhradit školné a doložit finanční prostředky. Podobně Jižní Korea vyžaduje znalost korejštiny na úrovni TOPIK 2-3 nebo vyšší, nevyžaduje odborné dovednosti, ale studenti si musí také sami uhradit školné a doložit finanční prostředky.
Pokud jde o potřeby náboru, Německu v současné době chybí přibližně 200 000 pracovníků v ošetřovatelství a zdravotnictví, přes 160 000 v technickém a průmyslovém odvětví (strojírenství, elektrotechnika, automobilový průmysl atd.) a přibližně třetina pozic je neobsazena v řemeslech, jako je chlazení a stavebnictví. V Japonsku se předpokládá, že jen v ošetřovatelství a péči o seniory bude do roku 2026 nedostatek 250 000 pracovníků, který se do roku 2040 potenciálně zvýší na 570 000, a zároveň bude značnou poptávku představovat i potravinářský a cateringový sektor. Jižní Korea se mezitím často potýká s nedostatkem mladých pracovníků, zejména ve výrobě, elektronice, službách a sezónním zemědělství.
Zdroj: https://thanhnien.vn/du-hoc-nghe-co-that-mau-hong-185251027201329183.htm
Komentář (0)