Vietnamský cestopis: Saigon

Na téměř opuštěné řece nebyla v dohledu jediná loď: občas se podél břehu dala zahlédnout rybářská loďka, malý sampan schoulený pod stromy nebo malá loďka, kde si veslo v chatrči zdřímlo, zatímco čekalo na příliv.

Po turbulencích plavby po moři, hukotu oceánu, samotě pod touto jasnou oblohou, tomto tichu a nehybnosti všeho navozuje zvláštní pocit.

Lodě na řece Saigon

Ti, co rádi cestují, považují Saigon na trase na Dálný východ jen za nezajímavou zastávku, něco jako 36 hodin sezení ve spalovací komoře.

Jistě nikdo, ani ti nejnekonvenčnější myslitelé, by nechválil klima tohoto regionu a prezentoval Saigon jako ideální zimní útočiště.

Město je ve skutečnosti docela prostorné. Je to jistě jedno z nejkrásnějších měst v intertropické části Asie a možná i nejpůvabnější. Existují i ​​jiná města, která jsou větší a rušnější, ale žádné není tak okouzlující a velkolepé jako Saigon. V tomto ohledu, i když byl nově založen, Saigon v žádném případě nezaostává za svými staršími rivaly v Britské východní Indii nebo Nizozemské východní Indii [nyní Indonésie].

Stručně řečeno, Saigon je úspěch, na který je Francie nejvíce hrdá. I když nechci znevažovat naše další koloniální města, rád bych dodal, že podle mého názoru se žádné město v našich zámořských koloniích nemůže srovnávat se [Saigonem], s výjimkou samozřejmě Alžírska a Tuniska!

Takový byl můj dojem ze Saigonu, když jsem sem v roce 1885 poprvé přijel, a stejný je i při této zpáteční cestě, kdy jsem viděl město zrekonstruované, s otevřenými novými třídami, prostornější než kdy dříve a plné optimismu navzdory současným problémům, devalvaci indočínského stříbra a obtížím v obchodě.

I nevzhledné okolí a pomalá, únavná plavba po moři byly jen vhodnou přípravou na nečekanou radost po příjezdu.

Už přes tři hodiny sledujeme klikaté oblouky řeky, která nemá břehy, uprostřed napůl ponořených, napůl odkrytých ostrůvků tvořených labyrintem kanálů. Řeka se rozšiřuje jako velké jezero a pak se zužuje do meandrujících potoků.

Občas byly zatáčky tak blízko u sebe, tak ostré, že záď lodi málem narazila do větve stromu, zatímco příď se proklouzla kolem protějšího břehu. V jedné z těchto zatáček se přetrhl řetěz kormidla a rychlost způsobila, že loď najela na mělčinu v lese. Nebylo to však nebezpečné; loď jen narazila do keřů jako nůž prořezávající kus másla. Po hodině odpočinku byl řetěz znovu zapojen, loď couvla a my jsme pokračovali v cestě.

Řeka Saigon

Více než kdy jindy jsme nemohli uvěřit, že jsme blízko města; příroda byla neuvěřitelně divoká, bez známek lidské přítomnosti. Slunce zapadalo.

V této zemi slunce nezapadá; noc padne už za půl hodiny. Dorazili jsme k soutoku řek Saigon a Dong Nai . Právě jsme opustili majestátní řeku pramenící v Centrální vysočině a scenérie na pravoboku lodi se náhle změnila.

Závěs keřů, který kdysi pokrýval břehy, se roztrhá a odhalí zvlněná pole obdělávané půdy a rýžová pole, zářivou zeleň táhnoucí se až k obzoru, kde úrodná půda nahrazuje mangrovové lesy. Za soumraku se krajina jeví skutečně klidná. Roztroušené keře – označující umístění vesnice nebo osamělé doškové chatrče – se stávají nerozeznatelnými tmavými skvrnami od listí. Za soumraku tento malý kout Asie evokuje vzpomínky na vzdálenou Evropu, na pozdní červnové odpoledne v polích zrající pšenice.

Vlevo se objevily četné velké budovy: kůlny, sklady, vysoké komíny rýžových mlýnů; dále v dálce se rýsoval starý les, proti němuž se k nebi tyčily stožáry, cedule a zvonice nové katedrály [Notre Dame]. Za poslední zatáčkou byl přístav: válečné lodě kotvící v řece, jejichž bílé trupy se leskly v měsíčním světle jako odpočívající velcí mořští ptáci. Tmavé siluety tří nebo čtyř parních obchodních lodí, pak flotila čínských lodí, saní, člunů a člunů, se hemžily v Cholonském kanálu. Nakonec se malé annamské sampany s bouřkovými lampami visícími na přídi a krby na zádi pohybovaly sem a tam jako úl a mihotaly se jako světlušky. (pokračování nabude)

(Výňatek z knihy *Around Asia: Southern, Central, and Northern Vietnam *, přeložili Hoang Thi Hang a Bui Thi He, vydalo AlphaBooks - National Archives Center I a Dan Tri Publishing House v červenci 2024)

Zdroj: https://thanhnien.vn/du-ky-viet-nam-sai-gon-do-thi-duyen-dang-nhat-185241202235211284.htm