Podle spisovatele Nguyen Quang Lapa zemřela básnířka Lam Thi My Da 6. července v 5:00 ráno ve věku 74 let. Před smrtí trpěla 14 let Alzheimerovou chorobou.
Básnířka Lam Thi My Da se narodila v roce 1949 v Quang Binh, žila v Hue a v posledních letech se s rodinou přestěhovala do Ho Či Minova Města. Je manželkou spisovatele Hoang Phu Ngoc Tuonga.
Básník Lam Thi My Da studoval na škole tvůrčího psaní Nguyen Du a později pracoval jako reportér a redaktor časopisu Song Huong, který vydává Literární a umělecká unie Thua Thien Hue .
Od roku 1978 je členkou Vietnamské asociace spisovatelů. Zúčastnila se školení na Gorkého akademii (dříve Sovětský svaz) a ve 3. a 4. volebním období byla členkou výkonného výboru Vietnamské asociace spisovatelů.
Básník Lam Thi My Da zemřel ve věku 74 let po 14 letech boje s Alzheimerovou chorobou.
Díla básníka Lam Thi My Da: Srdce porodu (poezie, 1974); Báseň bez let (poezie, 1983); Slavný zpěvák země (dětská povídka, 1984); Malý jelen a potok (dětská povídka, 1987); Věčná odměna (dětská povídka, 1987); Sbírám své mládí do rukou ( poezie, 1989); Hudebník z Fénixe (dětská povídka, 1989); Matka a dítě (poezie, 1994); Věnováno snu (poezie, 1998); Mladé rýžové vločky (poezie, 2005); Antologie dětské poezie a povídek (2006); Duše plná divokých sedmikrásek (poezie, 2007); Obloha - kráter po bombě (poezie, 1972); Starověké pověsti naší země (poezie, 1978).
V roce 2005 byla její sbírka básní „ Zelená rýže“ přeložena do angličtiny, vytištěna a publikována ve Spojených státech.
Básně jako „Lidové pověsti naší země“ a „Nebo – kráter pod bombou“ od autora se vyučují v rámci osnov literatury na středních školách a staly se známými mnoha generacím čtenářů.
Během své spisovatelské kariéry získala v letech 1971–1973 první cenu v soutěži literární a umělecké poezie. Za svou básnickou sbírku „Básně bez let “ získala také cenu Vietnamské asociace spisovatelů za literaturu, v roce 1999 cenu A za poezii od Národního výboru Vietnamské unie literárních a uměleckých asociací a v roce 1998 cenu A za poezii od Ceny za literaturu a umění starobylého hlavního města Hue (1998–2004) od Lidového výboru a Svazu literárních a uměleckých asociací Thua Thien Hue.
V roce 2007 získala básnířka Lam Thi My Da Státní cenu za literaturu a umění za své tři básnické sbírky: *Rodící se srdce * (1974), *Básně bez let* (1983) a *Věnování snu * (1988).
Básník a literární badatel Ho The Ha v komentáři k poezii Lam Thi My Da jednou napsal: „ Poezie Lam Thi My Da je bohatá na význam. Poetické myšlenky jsou vždy nečekané. Zdá se, že pokud nevytvoří jedinečné téma, báseň zůstává v říši představivosti.“ Básník Ngo Van Phu také poznamenal: „Poezie Lam Thi My Da je vynikající ve svých nečekaných momentech, jejím zmatku a jejích hluboce ženských emocích.“
Úmrtí básnířky Lam Thi My Da zanechalo hluboký pocit ztráty mezi jejími přáteli a kolegy v literárním světě. Spisovatel Nguyen Quang Lap vyjádřil svůj zármutek: „Sbohem, sestro. Měli jsme tě moc rádi!“
Básník Nguyen Quang Thieu, prezident Vietnamské asociace spisovatelů, litoval ztráty básnířky : „Po celá desetiletí jsem ji nazýval andělem sestupujícím na zem kvůli její krásné a svaté tváři, její nekonečně čisté duši a protože její básně vždy rezonovaly jako písně lásky, něhy a křehké, ale zároveň šířící se krásy. Zdá se, že přišla na tento svět jen proto, aby projevila krásnou tvář, čistou duši a aby se rozlévala básněmi lásky a ochrany. Dokonce i básně, které psala o ztrátách války, rezonovaly s touto krásou.“
Ve své slavné básni „Nebo nad kráterem po bombě“ napsala: „Dívám se dolů do kráteru po bombě, který tě zabil / Déšť se shromažďuje v malém kousku oblohy / Naše země je laskavá / Déšť zklidňuje bolestivé rány.“ V tuto chvíli cítím, že každá květina rozkvetlá v létě má krásu její tváře, její duše a její poezie. Skláním hlavu na její památku a vzhlížím ke světlu, ke kterému letěla.“
Scenárista Nguyen Thuy s lítostí napsal: „ Když mě moje učitelka poprvé vzala do Hue, zamilovala jsem si Hue ještě víc kvůli ženě, kterou jsem potkala, paní Lam Thi My Da. Pocházela ze stejného rodného města jako moje učitelka, ale pro mě byla stále ‚velmi Hue‘, jemná, ženská, puntičkářská a neuvěřitelně krásná. Stále si zachovala svou ‚nebe‘ i po tolika ‚kráterech po bombách‘ v životě. Dnes ráno jsem se v cizím městě dozvěděla zprávu o jejím úmrtí. Srdce mi poskočilo; truchlím nad ztrátou talentované spisovatelky, krásné ženy.“
Moje Anh
Příznivý
Emoce
Tvůrčí
Unikátní
Hněv
Zdroj
Komentář (0)