Náměstí Ba Dinh je zalité sluncem, ozdobené vlajkami a květinami.

(Baothanhhoa.vn) - V těchto dnech, kdy celá země s napětím očekává 2. září, 80. výročí státního svátku, se nachází historický orientační bod spojený s významnou událostí: náměstí Ba Dinh, kde prezident Ho Či Min přečetl Deklaraci nezávislosti, která dala vzniknout Vietnamské demokratické republice. Tuto deklaraci napsal strýc Ho v domě číslo 48 Hang Ngang (Hanoj) a rezonuje s hrdinským duchem děl Ly Thuong Kieta „Nam Quoc Son Ha“ z 11. století a Nguyen Traie „Binh Ngo Dai Cao“ z 15. století.

Umělecké dílo „Strýček Ho čte Deklaraci nezávislosti“ - pastelový obraz od umělce Nguyen Duonga.

V zlatavém podzimním slunci pod tmavě modrou oblohou, uprostřed záplavy barevných vlajek a květin, se obraz prezidenta Ho Či Mina krásně objevuje v básni To Huua: „Stojí na pódiu, na okamžik mlčí - Dívá se na své děti, mává rukama - Jeho vysoké čelo, jeho jasné oči - Nezávislost je konečně tady.“ Abychom dosáhli této bezmezné radosti, prošel celý náš národ cestou nesčetných útrap, cestou boje s nesčetnými oběťmi od založení strany 3. února 1930 až po srpnovou revoluci, kdy se celý národ povstal jako povodeň prorážející přehrady, roztříštila řetězy otroctví, aby získala nezávislost a svobodu. To byla cena zaplacená krví a životy, padlo bezpočet hrdinů a mučedníků, každý bambusový háj, každé rýžové pole, každá hráz, každá řeka se stala slavným bojištěm. Vietnam: „Stojící pevně čtyři tisíce let - S meči na zádech a pery v jemných rukou“ (Huy Can); Vietnam s postojem „Povstávající z bahna, jasně zářící“ (Nguyen Dinh Thi); Vietnam prodchnutý hlubokou náklonností, jehož lidové melodie zní přísahou „Zabijte Mongoly“ proti jüanským útočníkům z minulých let a později „Zemřít pro vlast, žít pro vlast“. Vietnam neoddělitelně spjatý se jménem prezidenta Ho Či Mina, který se pod jménem Nguyen Ai Quoc vydal na cestu za záchranou národa, překonal nespočet nebezpečí, aby přinesl světlo revoluce do vlasti. Strávil nespočet bezesných nocí rozděláváním ohňů v jeskyni Pac Bo a „nejistě překládal dějiny strany“ u Leninova potoka a hory Karla Marxe, takže dnes, uprostřed zářivých vlajek a květin náměstí Ba Dinh, slavnostně prohlásil světu : „Vietnam má právo užívat si svobody a nezávislosti a ve skutečnosti se stal svobodným a nezávislým národem.“ Milý strýčku Ho! To byla tvá největší touha, touha vietnamského lidu, kterou jsi později přetvořil v pravdu, poselství, vůli: „Nic není cennější než nezávislost a svoboda.“ Básník Nguyen Sy Dai ve své básni „Bílé mraky Ba Dinh“ napsal několik dojemných veršů: „Mezi davy lidí ze severu, středu a jihu – přicházejícími po boku strýce Ho, jsou naše srdce tak klidná – posvátná jednoduchost, historická obyčejnost – mraky stále takto létají, v průběhu let.“ Slavnostní úcta, která je zároveň neuvěřitelně intimní, pocit světla a jasné úlevy. Víra a láska, která nám připomíná významný den v historii země. Sluneční světlo „Jasné modré podzimní oblohy září s prohlášením“ (To Huu) dosáhlo nespočtu odlehlých vesnic v horách a proplétá nespočet barev brokátu s oslavami Dne nezávislosti. Zářící slunce náměstí Ba Dinh, ozdobené vlajkami a květinami, se táhne přes deltové pláně a dosahuje k řece Mekong, která nese úrodnou aluviální půdu do bujných sadů, doprovázeno melodickými zvuky tradičních lidových písní, třílistými loďkami na kanálech jižního Vietnamu a tradičními halenkami a kostkovanými šátky, které tvoří jeho samotnou duši... Najednou ve mně rezonuje dojemná melodie písně „Chvála prezidentu Ho Či Minovi“ od skladatele Van Caa: „Vrátil se a přinesl radost. Podzimní slunce osvětluje náměstí Ba Dinh. Jeho hlas je stále jemný jako hlas nebe a země. Vrátil se a přinesl jaro k životu z pusté země, z bahna život tryská.“ Podzimní slunce ozařuje náměstí Ba Dinh a z Ba Dinh září podzimní slunce historie, revoluční podzim zářivého zlatého slunce, naplněný touhami a překypujícími emocemi, jak vyjádřil skladatel Vu Thanh ve své písni „Hanoj ​​na podzim“: „Jako pocit melancholie - slyším vítr ozvěnou náměstím Ba Dinh - jeho slova v ten podzim, barva vlajky v ten podzim - stále tady, obloha a mraky jsou zelené.“

Uplynulo osmdesát let, ale ozvěny, zářivé barvy vlajek a transparentů, vlnící se davy zažehly v srdcích lidí novou vitalitu – zeleň naděje na nový život. Píseň „Ba Dinh na slunci“, kterou složil Bui Cong Ky a zkomponoval na báseň Vu Hoang Dicha, stojí jako historický „svědek“, vzrušení, rezonance, vyvrcholení, ozvěna národního ducha. Zde, v sladkém, jasném zlatém podzimním slunci, se červená vlajka vlající ve větru náhle stává posvátnou, naplněnou hrdinským duchem a radostným vítáním davů, které se s bezmezným štěstím hrnou na historické náměstí Ba Dinh. Tehdy se ozývá: „Vítr se řítí vzhůru! Vlajka na stožáru se třepoce – Vítr se řítí vzhůru! Zde se tolik nového života vyvíjí – vracím se sem a naslouchám volání – revolučního podzimu, zlatého období“ (Ba Dinh na slunci). Existuje slavný výrok našeho milovaného prezidenta Ho Či Mina, který není uveden v Deklaraci nezávislosti, ale právě toto poselství zkracuje vzdálenost mezi vůdcem a lidem: „Slyšíte mě jasně, moji krajané?“ Poprvé byla dvě slova „krajané“ zasazena do slavnostní a dojemné atmosféry, aby připomněla původ lůna Matky Au Co. Je to symbol jednoty, solidarity a společného cíle. Jednoduchá otázka, přesto působí jako pojivo, spojující celou skupinu, vlnu lidí křičících: Ano! To je „ano“ národa: „Každý malý chlapec sní o železném koni – každá řeka se chce stát řekou Bach Dang“ (Che Lan Vien).

V těchto dnech, kdy se země povstává, jak prohlásil zesnulý generální tajemník Nguyen Phu Trong: „Naše země nikdy neměla takový základ, potenciál, postavení a mezinárodní prestiž jako dnes“; nebo jak zdůraznil generální tajemníkTo Lam v procesu reforem a slučování v duchu: „štíhlý - silný - efektivní - efektivní - efektivní“ éry vietnamského národního obrození. Duch Národního dne 2. září se šíří do každé vesnice, osady a sousedství po celé zemi a oslovuje každého jako zdroj hrdosti k vytváření bezmezné síly, která se proměňuje v praktické činy k dosažení nejvyšších úspěchů jako dar stranickým sjezdům na všech úrovních až do 14. celostátního sjezdu strany. Uprostřed zářivých barev náměstí Ba Dinh, zalitého slunečním světlem a ozdobeného vlajkami a květinami, se mi v mysli náhle ozvala píseň básníka a skladatele Diep Minh Truyena, zpívaná před stranickou vlajkou potřísněnou krví hrdinných mučedníků, kteří padli za nezávislost a svobodu naší milované vlasti: „Růžová jako barva úsvitu - Rudá jako barva naší vlastní krve, mé srdce - Zlatý srp a kladivo jasně zářící na obloze - Je zářivou nadějí v našich srdcích.“

Ano, duch 2. září jasně září v našich srdcích, nesmrtelný a trvalý.

Eseje od Nguyen Ngoc Phu

Zdroj: https://baothanhhoa.vn/ba-dinh-ruc-nang-co-hoa-258667.htm