Ba Dinh září vlajkami a květinami

(Baothanhhoa.vn) - V těchto dnech, kdy celá země s napětím očekává 2. září, aby oslavila 80. výročí státního svátku, existuje historické místo spojené s velkou událostí: náměstí Ba Dinh, kde prezident Ho Či Min přečetl Deklaraci nezávislosti, která dala vzniknout Vietnamské demokratické republice. Tuto deklaraci napsal strýc Ho v domě na adrese Hang Ngang 48 (Hanoj) a rezonuje s hrdinským duchem básní „Nam quoc son ha“ od Ly Thuong Kieta z 11. století a „Binh Ngo Dai Cao“ od Nguyen Traie z 15. století.

„Strýček Ho čte Deklaraci nezávislosti“ - kvašový obraz od Nguyen Duonga.

V zlatavém podzimním slunci pod tmavě modrou oblohou, mezi zářivými barvami vlajek a květin, se obraz strýčka Ho krásně objevuje v básni To Huu: „Stál na pódiu, na okamžik ztichl - díval se na své děti, mával rukama - s čelem vztyčeným a očima zářícím - zde je nyní vidět nezávislost.“ Aby se nám podařilo dosáhnout tohoto nekonečného dne radosti, prošel celý náš národ cestou mnoha útrap, bojem s mnoha oběťmi od založení strany 3. února 1930 až po srpnovou revoluci, kdy se celý národ vzchopil jako protržená hráz, zlomil řetězy otroctví, aby získal nezávislost a svobodu. To byla cena, která musela být zaplacena krví a kostmi, padlo mnoho hrdinů a mučedníků, každý bambusový břeh, každé rýžové pole, každá říční hráz se stala hrdinským bojištěm. Vietnam: „Žít pevně čtyři tisíce let - záda nesoucí meč, ruka jemně držící květinové pero“ (Huy Can); Vietnam s postojem „Vstát zářící z bahna“ (Nguyen Dinh Thi); Vietnam s hlubokou náklonností v lidových písních země zní přísaha „Zabijte Mongoly“ proti jüanským útočníkům v minulosti a později „Odhodlaný zemřít za vlast, odhodlaný žít“. Vietnam spojený se jménem prezidenta Ho Či Mina, který odešel hledat způsob, jak zachránit zemi pod jménem Nguyen Ai Quoc, překonal mnohá nebezpečí, aby přinesl světlo revoluce zpět do vlasti. Byl neklidný po mnoho nocí, kdy zapaloval ohně v jeskyni Pac Bo a „Vrátící se stůl a židle překládaly dějiny strany“ u Leninova potoka, hory Karla Marxe, takže dnes, uprostřed náměstí Ba Dinh, vlajky a květiny jasně zářily, slavnostně prohlásil celému světu : „Vietnam má právo užívat si svobody a nezávislosti a ve skutečnosti se stal svobodnou a nezávislou zemí“. Milý strýčku! To byla největší touha strýčka Ho pro vietnamský lid, kterou později shrnul do pravdy, poselství, vůle: „Nic není cennější než nezávislost a svoboda.“ Básník Nguyen Sy Dai napsal v básni „Bílé mraky Ba Dinh“ několik dojemných veršů: „V průvodu lidí ze severu, středu a jihu – přicházejících ke strýci Ho, mé srdce je tak klidné – posvátná prostota, historická normalita – mraky se stále tak vznášejí, tento měsíc a rok.“ Slavnostní a nesmírně blízká úcta, světlý a jasný pocit. Víra a láska nám připomínají velký den v historii země. Sluneční světlo „Modrá podzimní obloha rozjasňuje prohlášení“ (To Huu) dorazilo do mnoha odlehlých vesnic v horách a s Dnem nezávislosti proplétá mnoho brokátových barev. Jasné slunce Ba Dinh s jeho vlajkami a květinami se táhne přes deltové pláně k řece Mekong, která nese bujné naplavené vody zahrad, s melodickou melodií vọng cổ, se sampany na kanálech Jihu, s áo bà ba (tradičním vietnamským oděvem), s kostkovanými šátky, které tvoří duši... Najednou ve mně rezonuje dojemná melodie písně „Chvála prezidentu Ho“ od hudebníka Van Caa: „Vrátil ses, abys přinesl šťastný den. Podzimní slunce svítí na Ba Dinh. S tvým hlasem stále jemným jako hlas země a nebe. Vrátil ses, abys přinesl jaro k životu z pusté země, z bahna, celý život se probouzí.“ Podzim svítí na Ba Dinh a z Ba Dinh září historický podzim, revoluční podzim s jasně žlutým sluncem a mnoha touhami, jako jsou překypující emoce, které hudebník Vu Thanh vyjádřil v písni „Hanoj ​​na podzim“: „Jako bych byl ztracen v myšlenkách - Poslouchal jsem vítr ozvěnou Ba Dinh - Tvá slova z onoho podzimu, barva podzimní vlajky z onoho podzimu - Stále tady, modrá obloha a mraky.“

Dá se říci, že uplynulo 80 let, ale ozvěny, barvy vlajek a květin, vlny lidí roznítily v srdcích lidí novou zelenou vitalitu, zelenou barvu naděje na nový život. Píseň „Ba Dinh sunshine“ od hudebníka Bui Cong Kyho, zkomponovaná na poezii Vu Hoang Dicha, je jako historický „svědek“, vzrušení, rezonance, vyvrcholení, ozvěna národní duše. Zde, v sladkém a průzračném zlatém podzimním slunci, se červená vlajka vlající ve větru náhle stává posvátnou s tolika hrdinským duchem a radostí, která vítají proudy lidí, kteří se s nekonečnou radostí hrnou na historické náměstí Ba Dinh. Tehdy: „Vítr se vznáší! Vlajka na stožáru se vlaje - Vítr se vznáší! Zde tolik nových zdrojů života šustí - přicházím sem a naslouchám volání - revolučního podzimu, období zlatých hvězd“ (Ba Dinh sunshine). Existuje slavné rčení milovaného strýčka Ho, které sice není v textu Deklarace nezávislosti, ale je to poselství, které zkracuje vzdálenost mezi vůdcem a lidem: „Říkám, krajané, slyšíte jasně?“ Poprvé jsou dvě slova „krajané“ zasazena do slavnostní a dojemné atmosféry, aby připomněla původ vaječného vaku matky Au Co. Je symbolem solidarity, jednoty a společného směřování. Jednoduchá otázka, která slouží jako pojivo, jež spojuje celou masu lidí, vlny lidí, aby křičely: Ano! To je „ano“ národa: „Každý chlapec sní o železném koni - Každá řeka se chce stát Bach Dangem“ (Che Lan Vien).

V těchto dnech, kdy se země vzpamatovává, jak prohlásil zesnulý generální tajemník Nguyen Phu Trong: „Naše země nikdy neměla takový základ, potenciál, postavení a mezinárodní prestiž jako dnes“; nebo jak zdůraznil generální tajemníkTo Lam, v obnově a splynutí s duchem: „zjednodušený - kompaktní - silný - efektivní - účinný - efektivní“ rostoucí éry vietnamského lidu. Duch Národního dne 2. září se šíří do každé vesnice, osady a vísky v každé části země, ke každému jako zdroj hrdosti, aby vytvořil nekonečnou sílu, která se proměňuje v praktické činy k dosažení nejvyšších úspěchů jako dar stranickým sjezdům na všech úrovních vstříc 14. celostátnímu sjezdu strany. V barvách Ba Dinh, zářivých vlajkami a květinami, se ve mně náhle ozvala píseň básníka - hudebníka Diep Minh Truyena před stranickou vlajkou, rudou krví hrdinů a mučedníků, kteří padli za nezávislost a svobodu naší milované vlasti: „Růžová jako barva úsvitu - Rudá jako barva mé krve, mého srdce - Zlatý srp a kladivo zářící na obloze - Je zářící nadějí v mém srdci.“

Ano, duch nesmrtelného 2. září září v našich srdcích.

Eseje od Nguyen Ngoc Phu

Zdroj: https://baothanhhoa.vn/ba-dinh-ruc-nang-co-hoa-258667.htm