Přízemí penzionu na ulici An Ninh 30 (okres Hai Duong, město Hai Phong) je neustále prostoupeno vůní oleje a tuku stoupající z pece na pečenou kachnu. V stísněném podkroví o rozloze necelých 30 metrů čtverečních přehlušují zvuky hudby a dětí studujících cizí jazyky zápach kouře. Toto je domov pana Do Van Duonga (narozeného v roce 1989 z obce Phu Thai, město Hai Phong) a paní Kieu Thi Thu Ly (narozené v roce 1990 z obce Phuc Tho, město Hanoj ). S rukama mozolnatýma od krájení kachního masa pár tiše vychovává osm znevýhodněných dětí z hor.
Soucit pramenící z neštěstí
Paní Ly osiřela v mladém věku. V roce 2011 se s panem Duongem vzali, ale bohužel neměli to štěstí zažít rodičovství jako jiné páry. V jejich domě, bez zvuků dětí, pan Duong jednou zašeptal své ženě: „Později, až budeme mít prostředky, vychováme více osiřelých dětí, aby tolik netrpěly.“
Rodina pana Duonga a paní Ly spolu s jejich adoptivními dětmi.
Foto: Poskytl/a respondent/ka
V roce 2016 se pan Duong prostřednictvím přítele, který se věnoval dobrovolnické práci, dozvěděl o těžké situaci bratrů Thao Van Minha (narozeného v roce 2003) a Thao A Sinha (narozeného v roce 2004) v Na Hang ( Tuyen Quang ). Jejich otec zemřel, matka se znovu vdala a Minh a Sinh žili se svým chudým strýcem, který se staral o šest dětí, své vlastní i synovce. Jejich jídla se skládala převážně z bambusových výhonků a divoké zeleniny; ryby a maso byly vzácné. Pan Duong zavolal své ženě: „Pojďme si domů přivést další děti.“ Když paní Ly slyšela, jak její manžel váhá v telefonu, odpověděla: „Prostě děti přiveďte domů. Sníme, co budeme mít.“ Noc předtím, než paní Ly přivítala dvě děti, dlouho mlčky seděla před malou dřevěnou krabičkou a hladila náušnice, upomínkové předměty své zesnulé matky. Následujícího rána šperky prodala, aby si koupila několik kartonů čerstvého mléka a nějaké oblečení pro děti, které měla přivítat.
Sồng, Sềnh, Giàng a Diu na narozeninové oslavě.
Foto: Poskytl/a respondent/ka
Příběh pokračoval, protože malý dům musel být neustále doplňován dřevěnými prkny, aby se do něj vešly nešťastné děti z hor, zbavené lásky, které pocházely z hor. Pár se poté vrátil do Son La , aby s sebou přivedl dva bratry, Vang A Tua (narozený v roce 2003) a Giang A Lau (2005), aby se o ně starali a zajistili jim vzdělání, a tím ulehčili břemeno své rodiny v chudé vesnici, která se potýkala s dluhy.
Giàng, Diu, Sềnh a Sồng právě dokončili svůj 5. ročník na základní škole Tô Hiệu, Hải Dương Ward, Hải Phòng City.
Fotografie: Pham Thi Huong
Jednoho odpoledne koncem roku 2016, u večeře, která se skládala pouze z restovaného špenátu na vodě a talíře tofu, Giang A Lau (nejstydlivější chlapec v rodině) náhle zaváhal, odložil hůlky a zašeptal lámanou vietnamštinou: „Strýčku a teto, můžeme vám říkat... mámi a tati?“ Ostatní tři děti také v očekávání sklonily hlavy. Paní Ly upustila naběračku, slzy jí stékaly po tvářích. Rychle si otřela ruce o košili potřísněnou banánem, přitáhla si čtyři hubené postavy do náruče a vykoktala: „Ano, jezte! Děti moje!“
Šťastné úsměvy naplňují rodinu pana Duonga a paní Ly.
Foto: Poskytl/a respondent/ka
První dva roky (2016–2018) se rodina paní Ly spoléhala pouze na několik akrů rýžových polí a příležitostné práce ve svém rodném městě Phu Thai. Jejich úspory se zmenšovaly. S narůstajícími obtížemi si pan Duong uvědomil, že pokračující práce na polích nebude stačit na vzdělání dětí. V roce 2018 se celá rodina sbalila a opustila své rodné město Hai Duong, kde si pronajala dům na ulici An Ninh 30, aby si otevřela podnik s pečenou kachnou.
Zpočátku rodina prodávala jen 7–8 kachen denně. Po několika týdnech se počet zákazníků postupně zvyšoval. Světla v podkroví ztlumovala jen do 1–2 hodin ráno, protože žena drhla pec a marinovala desítky kachen na pečení následující den. Děti, které přijely z hor do přeplněného města, se často rozhlížely, stiskly rty a neuměly držet hůlky. Pokaždé, když kolem projelo hlučné popelářské auto, překvapeně vykřikly.
Sinh sebevědomě předvedla vánoční show.
Foto: Poskytl/a respondent/ka
Tato půda postupně rozšiřovala své objetí. Jen v květnu 2021 přivítali z Thanh Hoa Mua A Diu (narozenou v roce 2013) a Mua A Giàng (2015) a poté se vrátili do Son La, aby vyzvedli Giàng A Sồnga (2012) a Giàng A Sềnha (2014). Během cesty pro Sồnga a Sềnha si pan Dương živě vzpomíná na obraz dvou křehkých dětí opřených o svou tetu v zchátralé chatrči. V den, kdy pan Dương děti odvezl, se jejich teta náhle rozplakala. Žena nervózně cpala třesoucíma se rukama do rukou dvou malých dětí několik zmačkaných bankovek na cestovní výdaje. Pan Dương se rychle odvrátil, pevně sevřel Sồnga a Sềnha za ruce a přitáhl si je k sobě.
Děti z vysočiny sebevědomě předvádějí své umění.
Foto: Poskytl/a respondent/ka
Zatímco děti postupně překonávaly počáteční neohrabanost s městským životem, noc co noc se paní Ly a její manžel v tlumeném žlutém světle svého pronajatého pokoje drželi za ruce, pečlivě vedli rukopis svých dětí a opravovali jejich lámanou vietnamskou výslovnost. Aby pan Duong zajistil, že s nimi děti budou moci oficiálně bydlet, chodil na místní policejní stanici a zpět, aby vyřídil dočasné bydliště, a poté do škol v oblasti, aby je zapsal. Díky proaktivnímu úsilí úřadů a škol nyní kdysi stydliví hmongští chlapci chodí do školy, sebevědomě zvedají ruce, aby ve třídě mluvili plynně vietnamsky, zapojují se do živých debat se svými kamarády a pilně kreslí barevné obrázky.
Hudba vyživuje duši.
Uživit osm úst už bylo těžké, ale mladý pár hudbou živil i duše svých dětí. Zpočátku pan Duong sám vyklepával rytmus a učil děti základní vysoké a nízké tóny. Příběh o Duongovi a Lyovi, kteří pekli kachny, aby uživili svých osm dětí, se rozšířil po celém sousedství. Učitel hudby ve městě se dobrovolně nabídl, že děti zdarma naučí hrát na klavír. Poté dětem otevřelo své brány jazykové centrum, aby se mohly učit anglicky bez jakýchkoli poplatků.
Thào A Sình září svými klavírními výkony.
Foto: Poskytl/a respondent/ka
Pan a paní Duongovi šetřili každou korunu, aby nakrmili osm krků, zajistili vzdělání svých dětí, výuku cizích jazyků a dokonce i hudbu. Nezměnili svým dětem příjmení ani nezrušili rodinné vazby na papíře. Pan Duong vysvětlil: „Staráme se o naše děti, ne abychom si je nechávali pro sebe. S manželkou jsme tu jen proto, abychom je podporovali, aby až vyrostou, měly sílu vrátit se a pomoci své vlasti.“
Vàng A Tủa (vpravo na fotografii) se oženil a má dvě děti poté, co opustil útulek, který vedli pan a paní Dươngovi.
Foto: Poskytl/a respondent/ka
Vàng A Tủa byl první, kdo opustil svou půdu a rozhodl se vrátit na pole Sơn La, dřel po boku svých rodičů na svazích kopců a splácel všechny své dluhy. V jiném koutě Hải Phòngu nedokázaly drsné zvuky mechanické dílny a troubení aut přehlušit hudbu, kterou hrál Thào Văn Mình. Chlapec, kterému kdysi chybělo jídlo a oblečení, nyní pracuje v obchodě s hudebními nástroji. Mình pilně čistí nástroje a s jistotou hraje základní akordy, aby učil ostatní děti, které se s hudbou teprve začínají.
Pan Duong a paní Ly, manželský pár, se také aktivně účastní charitativních programů v horách.
Foto: Poskytl/a respondent/ka
Pokud jde o Thào A Sìnha, mladého Hmonga, který od dětství snil o práci v zahraničí, nyní hrdě nosí své učebnice do čtvrtého ročníku katedry elektrotechniky na Univerzitě Hai Duong. Sình se svěřil: „Můj otec Dương a moje matka Lý nám říkali, že musíme zachovat příjmení Thào a Vàng, abychom se později, až budeme gramotní a budeme mít povolání, mohli vrátit do naší vesnice a pomoci dětem, které se snaží uživit na polích, jako jsme to dělali my v minulosti, aby se vrátily na správnou cestu!“
Sồng, Sềnh a jejich teta stojí vedle staré rodinné chatrče v době, kdy si je Dương a jeho žena adoptovali.
Foto: Poskytl/a respondent/ka
Pozdě odpoledne oheň v peci na pečenou kachnu stále jasně plápolal. Cinknutí nožů a prkének se hlasitě ozývalo. Nahoře se vzduchem nesla hudba klavíru, která přehlušila klaksony aut venku. Thào A Sình právě naučil malé dítě nový akord. Tyto děti z hor, které byly kdysi tak malé, se nyní učí létat na vlastních křídlech z tohoto malého domu o rozloze necelých 30 metrů čtverečních.
Zveme vás k účasti v 6. ročníku soutěže „Žít krásně“ s celkovým cenovým fondem 400 milionů VND.
Soutěž „Žít krásně“, kterou pořádají noviny Thanh Nien , vstupuje do své šesté sezóny s tématem „ Cesta bez hranic “ a nadále rozšiřuje svůj záběr v hledání a uctívání pozitivních hodnot v každodenním životě. Soutěž zahrnuje kategorii psaní (eseje, reportáže, poznámky) a kategorii fotografie s celkovou hodnotou 400 milionů VND.
Příspěvky zasílejte na e-mailovou adresu: songdep@thanhnien.vn nebo poštou na adresu redakce novin Thanh Nien : 268-270 Nguyen Dinh Chieu Street, Xuan Hoa Ward, Ho Či Minovo Město (na obálce prosím jasně uveďte: Příspěvek do 6. ročníku soutěže „Žít krásně“ – 2026. Poznámka: Toto se týká pouze kategorie Články).
TERMÍN PRO PODÁNÍ PŘIHLÁŠEK: Od 7. května do 31. října 2026.
Podrobná pravidla soutěže naleznete na thanhnien.vn
Zdroj: https://thanhnien.vn/ban-giao-huong-tu-lo-vit-quay-185260612184304444.htm
