Tet se blíží a prožívá toužebný pocit.

(NB&CL) Pokaždé, když přijde Tet (lunární Nový rok), mé srdce naplní nepopsatelný pocit. Nevím proč, ale pořád si vzpomínám na dny Tetu z minulosti, kdy jsem jako malé dítě chodil s matkou na trh. Ty roky byly těžké, ale atmosféra Tetu byla tak živá, že se zdálo, že nic nemůže být živější.

Možná, že když jsou lidé dobře najedení a v pohodlí, jejich duchovní radost se zmenšuje a už se netěší na lunární Nový rok. To je pravda; život je teď jiný a o hmotné věci téměř nechybí. Chutné jídlo už není něco, po čem toužíme, něco vzácného a cenného, ​​protože denní jídla zahrnují maso, ryby, klobásy atd. Někdy ve městě lidé touží více po zelenině než po mase.

Moderní život je pohodlný a příjemný; vše v domě je navrženo tak, aby sloužilo potřebám rodiny – pračky, klimatizace, televize, ledničky – se stalo běžnou záležitostí, nikoli luxusem, který si mohli dovolit jen bohatí, jako tomu bylo v minulosti. S takovým pohodlím a modernitou se jídlo a oblečení staly běžnou záležitostí. Život se posunul od pouhého dostatku jídla a oblečení k užívání si chutného jídla a krásného oblečení. Vzhledem k tomu, že se zdravé stravování a oblékání stalo každodenní záležitostí, lidé již nejsou tak nadšení z Tetu (lunárního Nového roku).

Právě kvůli lhostejnosti lidí mi ještě více chybí Tet (vietnamský Nový rok) z minulosti. Mé srdce je plné krásných vzpomínek, překypujících smíchem a bezmeznou radostí. Je to scéna celé rodiny shromážděné v rohu dvora, kde každý dělá svou část balení banh chung (tradičních rýžových koláčků). My děti jsme se předháněly, kdo pomůže dospělým zavázat provázky. Vzduch byl naplněn živým smíchem, voňavou vůní lepkavé rýže a mungo fazolí, teplem krbu a růžovými tvářičkami dětí zarudlých vzrušením. Tato scéna naplnila vesnici a lidem pomohla zapomenout na štiplavý chlad konce roku.

Odpoledne 29. Tetu (lunárního Nového roku) se vesnicí rozléhalo kvílení prasat a vzduchem se plnily zvuky lidí, kteří vypouštěli rybníky, aby chytili ryby. Navzdory chladu bylo poslední odpoledne roku teplé a radostné. Odpoledne 30. se rodiny ve vesnici shromáždily, aby připravily obětinu na konec roku. Voňavé kadidlo evokovalo posvátnou atmosféru. Přineslo do srdce klid, umožnilo lidem odložit stranou starosti, zášť a zášť a těšit se na nový rok plný dobrých věcí. Byl to okamžik shledání blízkých, sourozenců a dětí, kteří seděli společně kolem stolu, užívali si pocitu spřízněnosti a prožívali štěstí ze sounáležitosti ve své známé domovině.

Ráno prvního dne lunárního Nového roku vyšly davy lidí oblečených v barevných nových šatech oslavovat. Vítali se s úsměvy, podávali si ruce a vyměňovali si přání všeho dobrého. Ach, jaká živá a radostná atmosféra nového jara! Uvnitř vesnických domů všichni pozvedli své šálky voňavého čaje, naplněného vůní jara, země a nebe. Zvedli se šálky vína, díky čemuž byly růžové tváře ještě růžovější, rty ještě zářivější a oči ještě jiskřivější a podmanivější. Slova, už tak sladká a něžná, se stala ještě teplejšími a láskyplnějšími. Zdálo se, jako by země a nebe samotné zpívaly okouzlující melodie, květy broskví šeptaly slova lásky a sluneční světlo podmanivý pohled. Všechno bylo prodchnuto esencí jara, jeho teplo se mísilo se slavnostní atmosférou Nového roku.

Pro mě byl Tet v minulosti, ačkoli postrádal materiální pohodlí, překypující radostí a emocemi. Možná jsem nostalgický člověk, ale zkuste si to vzpomenout a pravděpodobně budete cítit totéž co já – ten Tet v minulosti měl své jedinečné kouzlo, které evokuje hezké vzpomínky.

Le Minh Hắ

Zdroj: https://www.congluan.vn/bang-khuang-tet-ve-post331236.html