Ostrovy a moře s Tran Dang Khoa

Vzpomínky a úvahy básníka Tran Dang Khoa, milovníka moře a plodného spisovatele s literárními úspěchy na téma moře a ostrovů.

1.

Básník Tran Dang Khoa se se mnou setkal v poměrně jednoduché místnosti v 5. patře Vietnamské asociace spisovatelů (ulice Nguyen Dinh Chieu 9, Hanoj ). Ačkoli odešel do důchodu a důchod obdržel 1. května loňského roku, Tran Dang Khoa stále zastává funkci viceprezidenta již více než rok, protože musí čekat na vrácení zbývajících finančních prostředků až do kongresu. Také vrátil agentuře kancelář viceprezidenta a nyní sdílí místnost s redaktory časopisu Writers & Life, kde kdysi působil jako šéfredaktor. Tento časopis bohužel již téměř rok a půl nefunguje a čeká na restrukturalizaci.

Básník Tran Dang Khoa. Foto: Tung Dinh.

Situace, kterou mi popsal Tran Dang Khoa, je dost podobná té, která se stala před více než deseti lety, když rezignoval na svou pozici zástupce tajemníka stranického výboru rozhlasu Hlas Vietnamu , přestože podle tehdejších předpisů stranického výboru Bloku ústředních agentur mu zbývalo ještě 18 měsíců do dosažení důchodového věku. Poté dostal pokoj, auto, status stálého zaměstnance a byl převeden na práci do Vietnamské asociace spisovatelů.

Když se vrátíme k dnešnímu ránu, Tran Dang Khoa je ve svých téměř 70 letech stále nadšený a plný energie. Řekl: „Téma moře a ostrovů, které jste nastolil, je velmi dobré. Je to důležité téma v literatuře. Je to téma univerzálního významu. O tomto tématu psalo mnoho velkých děl, světových klasiků: ‚Stařec a moře‘, ‚Robinson Crusoe‘, ‚Dvacet tisíc mil pod mořem‘, ‚Kapitán a poručík‘, ‚Ostrov pokladů‘, ‚Titanic‘ a mnoho dalších. Tolik. Jsme v éře pokroku, éře integrace. Letošní Den poezie Vietnamské asociace spisovatelů je také ‚Před velkým mořem‘. Sám hodně napsal o moři a ostrovech. Od mládí, kdy byl námořním vojákem, až dodnes moře a ostrovy vždycky provázely jeho mysl.“

„Moře a ostrovy jsou nekonečné téma, ale psát o nich dobře není snadné,“ řekl klidně bývalý zázračný básník. I ta nejjednodušší věc, vyfotit moře a ostrovy, je obtížná, protože všude vypadá stejně. Ačkoli básník Huu Thinh má velmi dobrý verš: „Moře má ostrovy, moře se vyhýbá opakování,“ i s ostrovy jsou moře a ostrovy všechny stejné. Stále se opakují. Je to tak těžké. Nespěchal jsem a zeptal se ho na jeho miniromán „Potopený ostrov“, knihu, která vytvořila jedinečný rekord. Poprvé vyšla v roce 2000, nyní je jí přesně 26 let a do roku 2025 byla již více než 50krát přetištěna.

Tran Dang Khoa a vzpomínky na moře a ostrovy. Foto: Tung Dinh.

Tran Dang Khoa řekl, že ačkoli se to nazývá román, ve skutečnosti je to skutečný příběh, který si nevymyslel ani nevymyslel. Příběh se odehrává na ponořeném ostrově. Ve skutečnosti se jedná o ostrov Thuyen Chai, v současnosti jen podvodní korálový útes, stále ponořený asi 3 metry pod hladinou moře. Vojáci si na moři postavili stany, aby ho střežili. Nepsal však jen o ponořeném ostrově, psal i o ostrovech nad vodou. Vojáci na ponořeném ostrově ho nazývali Hlavní město Truong Sa. Hlavní město Truong Sa je velmi malý ostrov. Je tak malý, že si ho lidé těžko dokážou představit. Až do té míry, že jeden básník později zvolal: „Ostrov je tak malý, že ho můžete dokončit jednou větou.“ Tran Dang Khoa navštívil ostrov tak malý, že ho dokončil dříve, než stačil „říci jediné slovo“. Byl to jen malý, slaný kousek písku, velký asi jako sušák na rýži, tak akorát na postavení provizorního stanu.

Tran Dang Khoa vyprávěl: „Generál Giap Van Cuong, velitel námořnictva, sem také přijel a strávil na tomto ostrově noc během námořní hlídky. ‚Je to těžké, hoši?‘ zeptal se velitel mladého vojáka s jasně rudými vlasy jako vařené krevety, opálenou kůží a robustní postavou jako blok železa kalený v ohni. Mladý voják se zasmál: ‚Hlásím vám, pane, je to v pořádku!‘“

„Všeho je tu málo,“ řekl smutně velitel. „Ale cokoli nejvíc potřebujete, cokoli je nejnaléhavější, řekněte mi to přímo. Velitelství udělá vše, co bude v jeho silách, aby vám pomohlo.“

„Takže, tati, dovol mi, abych ti řekl pravdu!“ „Ano, musím ti říct pravdu!“ usmál se velitel. „Jistě nejsem dost starý na to, abych se statečně postavil bouřím a přišel sem s vámi, jen abych nakonec poslouchal vaše lži? Ale nemůžeš mě kritizovat za to, že jsem romantik... Ty darebáku! Jsem ještě romantičtější než ty!“

Mladý voják se podíval na velitelovy bílé vlasy a nevinně se usmál: „Tak tedy vám, otče, navrhuji toto! Až příště přijedete na ostrov, prosím, vezměte s sebou pár dívek...“ Mladý voják se náhle cítil zmatený velitelovým udiveným pohledem. „Ale já jsem vás o to požádal nejdřív, takže mi musíte odpustit a nekritizovat mě za to, že jsem romantický! Chcete slyšet zpěv? Chcete vidět kulturní soubor, že? Ne, ne!“ vykoktal voják. „Neodvážil bych se žádat o nic extravagantního! Kulturní soubor se zdá být příliš přitažený za vlasy! Chci jen, abyste s sebou přivedl pár dívek, které vám pomohou s domácími pracemi! Nemusí zpívat, vařit ani dělat cokoli jiného. O všechno se postaráme my. Jen je požádáme, aby si oblékly bílé bavlněné košile a černé hedvábné kalhoty a procházely se po ostrově, abychom je mohli obdivovat a „nastavit“ si zrak. Protože, jak vidíte, naše oči jsou už unavené!“ Velitel se srdečně zasmál. Mladý voják se také zasmál. Trần Đăng Khoa nikdy předtím neslyšel tak zvláštní rozhovor.

Později, přesně jak si mladý voják přál, dívky přišly na ostrov jedna po druhé. Ne zásobovací posádka, ale krásné, upravené bavičky. Každá z nich vypadala krásně, voňavě a zářivě jako mořská panna. Zpívaly, tančily a šily pro vojáky. Mnoho vojáků, i když měli na sobě úplně nové oblečení, si ho tajně roztrhalo a požádalo dívky, aby mu ho zašily. Od té doby, pokaždé, když velitel ostrov navštívil, se vojákům dařilo bohaté hostině.

Ale to je příběh na později. Jak se jednou soukromě svěřil Tran Dang Khoovi, toho odpoledne ho hluboce trápilo, že musí udělat nejtěžší věc ve svém životě generála: zastavit vojákům dovolenou. Tehdy někteří vojáci na ostrově zůstávali čtyři roky, dokonce i téměř deset let v kuse, na rozdíl od později, kdy vojáci na ostrově zůstávali jen dva roky a ostrov postrádal všechno. Velitel řekl: „Nechci vás trápit. Ale toto je naše vlast, naše tělo a krev. Jakou hodnotu mají tyto hrsti písku? Ale my nechráníme jen tyto hrsti písku a pár holých skal, my chráníme moře. Ztráta ostrova znamená ztrátu moře a moře nás obklopuje od severu k jihu. Všichni naši nepřátelé pocházejí z moře. Francouzi k nám vnikli přes námořní přístavy, Američané také přes námořní přístavy. Jsme blízko hor a řek, přesto k nám útočníci z O Ma Nhi vnikli také přes ústí řeky Bach Dang. Musíme tedy chránit ostrovy a moře. Bez ohledu na to, jak těžké to je, musíme je chránit. I když zemřeme, musíme je chránit.“

Co se týče vaší dovolené, vůbec by nám to nevadilo. Ale velitelství je příliš chudé. Celá země je také chudá. Poslání jednoho z vás na dovolenou stojí velitelství 20 tun paliva na celou cestu lodi tam a zpět. A toto palivo se musí kupovat ze zahraničí a je to velmi drahé.

Mohlo by vás zajímat

V návaznosti na směrnice generálního tajemníka a prezidenta: Otevírání nových možností myšlení pro vietnamskou námořní strategii.Docent Dr. Nguyen Chu Hoi, bývalý zástupce generálního ředitele Generálního úřadu pro moře a ostrovy Vietnamu, odpovídá na otázky reportéra VNA týkající se strategie udržitelného rozvoje mořského hospodářství Vietnamu.

Silné deště způsobují stoupající hladinu Rudé řeky; provincie Lao Cai naléhavě stěhuje obyvatele.VTV.vn - Silné deště způsobily, že hladina Rudé řeky v Lao Cai nadále stoupá, a mnoha oblastem hrozí záplavy, bleskové povodně a sesuvy půdy. Úřady naléhavě evakuují obyvatele.

Mbappé vstřelil dva góly a Francie postoupila do osmifinále mistrovství světa 2026.Ráno 1. července vstřelil Kylian Mbappé dva góly, čímž vyrovnal Messiho střeleckou bilanci na mistrovství světa v roce 2026 a významně přispěl k vítězství Francie nad Švédskem 3:0 v osmifinále.

Mladý voják z Nghe An, sedící vedle velitele na rozpáleném písku, ačkoli slunce už dávno zapadlo, ho skutečně považoval za blízkého druha. Potřásl mu kolenem: „Otče, co si myslíte o našem království?“ Velitelův pohled přeběhl po prázdném úseku písku a pak k provizornímu stanu, který se třepotal ve větru jako nezkrocený kůň, jenž se vztyčil, jako by se chtěl vymanit ze svých železných řetězů a utéct s divokým větrem. Krásné, spořádané. Pravá vojenská disciplína.

„Už jen takhle vydržet je skvělé,“ hlas velitele se náhle stal melancholickým. „Samozřejmě, že je to těžká práce! Všichni jste si tolik vytrpěli! Vím! Ale bohužel je to naše vlast, rodová země našich předků, takže i když jsou to jen kameny, oblázky, vítr a písek, musíme ji chránit, nepolevit ani o píď, nepolevit ani o milimetr, i kdyby to znamenalo obětovat naše životy a krev…“

„Ano, rozumím! Rozumím, otče!“ Velitel objal sluncem spálená a větrem spálená ramena mladého vojáka z Nghe An. Oči se mu náhle zalily slzami. Mladý voják také pevně sevřel velitelovu drsnou, mozolnatou ruku: „Nebojte se, otče! Jsme zvyklí být tady! Vydržíme jakékoli útrapy! Žádný nepřítel nám nemůže ukrást ostrov. Buďte ujištěni! Ale je to pravda, otče. Je to velmi těžké a namáhavé. Někdy, když jsem příliš unavený, si dokonce pomyslím, že bychom ostrov možná měli prozatím prostě schovat!“

Velitel byl překvapen: „Schováváte ostrov? Co divného to říkáte? Jak byste ho chtěl schovat?“ Mladý voják vesele odpověděl: „Jen mi prozatím půjčte lopatu, otče.“ A brzy ráno, když se velitel vrátil lodí na ostrov, našel mladého muže bez košile, jak se cáká velitelskou lopatou. Ale místo aby nabíral písek a vyhazoval ho do moře, používal násadu lopaty k jemnému vyzvedávání korálových kamenů ponořených několik metrů pod vodu, pak je pečlivě vynášel a hromadil kolem základny ostrova, aby písek neodfoukl. „Co to děláte? Schováváte ostrov?“ zeptal se velitel. „Pane, rozšiřuji… území!“ zasmál se voják s tváří lesklou vodou. „Vlastně jen ‚házím kotvu‘, aby se země neodplavila!“

Básník Tran Dang Khoa hovoří s novinami Agriculture and Environment. Foto: Tung Dinh.

2.

Na dnešním ranním čajovém dýchánku ve Vietnamské asociaci spisovatelů byl kromě mě a Tran Dang Khoa také pan Nguyen Chu Nhac, literární přítel a také blízký přítel bývalého zázračného dítěte básníka. Podle pana Nhaca jsou Tran Dang Khoovy spisy o moři a ostrovech v současné vietnamské literatuře zvláštním případem.

Nguyen Chu Nhac věří, že největší výhodou Tran Dang Khoa je, že básník nepíše jen z představivosti či empatie, ale také z hlubokých reálných zážitků námořního vojáka, který Truong Sa mnohokrát navštívil od prvních let po znovusjednocení země.

Podle názoru Nguyen Chu Nhaca je Tran Dang Khoa jedním z nejvýznamnějších současných autorů, pokud jde o moře, a to jak v poezii, tak v próze.

Jeho spisy se vyznačují vzácnou autenticitou, protože za každým slovem se skrývá nashromážděná životní zkušenost získaná za léta spojení s mořem, ostrovy a vojáky. To dává jeho dílům jejich váhu a umožňuje čtenářům cítit samotný dech života v těchto drsných, větrem ošlehaných místech.

Zejména při diskusi o díle „Potopený ostrov“ Nguyen Chu Nhac pronesl mnoho slov chvály. Podle něj kniha navzdory relativně krátkému rozsahu obsahuje ohromující množství jazykové a intelektuální síly. Tran Dang Khoova vrozená poetická kvalita činí popisy mořské krajiny, emocí a zobrazení lidí velmi dojemnými a evokativními. Tento kritik si „Potopený ostrov“ představoval jako víceaktové drama, v němž je každá kapitola představou s odlišnými postavami a situacemi, které jsou však úzce propojeny. Jedním z bodů, které na něj udělaly dojem, bylo, jak Tran Dang Khoa použil humor k odrazu reality. Uprostřed obtíží, nedostatku a nebezpečí na odlehlém ostrově se spisovatel neuchýlil k melodramatu, ale zvolil vtipný, někdy hravý tón.

Tran Dang Khoa je vynikající spisovatel, který píše o moři a ostrovech. Foto: Tung Dinh.

Nguyen Chu Nhac se konkrétně zmiňuje o obraze „prasete“, což je ve skutečnosti pes, jako o klaunské postavě v lidovém divadle Cheo, což přispívá k živosti a propojení dějových linií díla. Podle Nguyen Chu Nhaca však trvalá hodnota *Potopeného ostrova* nespočívá jen v jeho vypravěčském umění. Tvrdí, že zatímco Tran Dang Khoova poezie o moři udělala na veřejnost široký dojem, jeho próza v *Potopeném ostrově* nese zvláštní intelektuální váhu. Spisovatel nechválí pouze vojáky nebo krásu moře a ostrovů, ale také se ponořuje do otázek týkajících se lidského údělu.

Nguyen Chu Nhac byl obzvláště dojat pasáží popisujícími oběti námořních vojáků. Tato úmrtí nebyla zobrazena obvyklým tragickým způsobem, ale spíše s úzkostí, zármutkem a pronásledující intenzitou. Tyto detaily vytvářejí přetrvávající emocionální dojem dlouho poté, co čtenář knihu zavře. Podle něj je to známka díla s hlubokou humanistickou hloubkou a trvalou vitalitou.

V očích Nguyen Chu Nhaca se Tran Dang Khoa jeví nejen jako renomovaný básník, ale také jako přední prozaik s tématem moře a ostrovů. Od zkušeností námořního vojáka až po jazykový talent básníka proměnil útrapy, ztráty a krásu vietnamského moře a ostrovů v bohatou, uměleckou prózu prodchnutou humanistickým duchem, která zanechala v čtenářích hlubokou stopu.

Spisovatel Nguyen Chu Nhac. Foto: Tung Dinh.

Spojené státy - Vietnam: Nepropásněte

Vietnam povzbuzuje americké firmy k rozšíření investic do vyspělých technologií.Ráno 26. června v sídle vlády přijal místopředseda vlády Ho Quoc Dung pana Jeffa Place, ředitele dodavatelského řetězce společnosti Coherent Group (USA). Během setkání místopředseda vlády potvrdil, že Vietnam povzbuzuje americké podniky k rozšíření investic, zejména v oblasti high-tech, inovací a polovodičového průmyslu.

Povzbuzovat americké firmy k rozšíření investic do high-tech odvětví.Místopředseda vlády Ho Quoc Dung uvedl, že Vietnam vítá, aby americké firmy pokračovaly v rozšiřování svých aktivit ve Vietnamu, zejména v technologicky vyspělých odvětvích a sektorech s vysokou přidanou hodnotou.

Vietnam a Spojené státy posilují spolupráci při řešení následků války.VTV.vn - Generální tajemník a prezident To Lam přijal 22. června úřadujícího tajemníka amerického námořnictva Hung Caa.

3.

Tran Dang Khoa se vrátil k tématu moře a ostrovů a zamyslel se: Moře je divoké, ale vždy svěží a skrývá mnoho záhad, které čekají, až je objevíme a prozkoumáme. Moře je nekonečným námětem pro literaturu a umění, ale ve skutečnosti vietnamská literatura a umění dosud nestvořily mnoho děl hodných tématu moře a ostrovů. Jednoduše řečeno, toto téma je nevyčerpatelným pokladem, ale dosud jsme nevyužili jeho nejcennější aspekty. Možná by noviny Zemědělství a životní prostředí měly uspořádat celostátní literární soutěž na téma moře a ostrovy?

Pak vysvětlil, že hodnota moře spočívá v první řadě v jeho odvěkém zdroji obživy pro národ se „třemi horami a čtyřmi moři“. Moře nám poskytuje vše od krevet a ryb až po každé zrnko soli v každém koutě našich domovů. Moře a ostrovy jsou nejen zdrojem obživy, ale také nedílnou součástí země, tvoří námořní hranice a neoddělitelnou národní suverenitu.

Tran Dang Khoa je známý svými díly o moři a ostrovech, jako je román *Potopený ostrov* a báseň *Milostná báseň námořníka*. Foto: Tung Dinh.

A romantické. Tato romantická kvalita moře zůstává nekonečná dodnes. Tam venku, daleko na moři, stále stojí ostrovní vojáci, kteří střeží moře a nebe, uprostřed rozlehlých vln, zatímco naši krajané se tam stále každý den vydávají na živobytí a přispívají k ochraně teritoriálních vod našeho národa.

Nebe nade mnou už tě možná neudrží / Už nedrží moře. Jen já a tráva / I tak si budu stále pamatovat / Moře na jedné straně a ty na druhé...

Tran Dang Khoa nadšeně recitoval několik řádků z básně „Milostná báseň námořníka“, kterou sám složil v roce 1981.

Zdroj: https://nongnghiepmoitruong.vn/bien-dao-voi-tran-dang-khoa-d815273.html