Legitimizace vysokoškolského vzdělávání

Návrh nového dekretu, který podrobně upravuje provádění zákona o vysokých školách, je významným krokem k nápravě chaotických konvencí v oblasti pojmenování v systému vysokoškolského vzdělávání, i když je lepší pozdě než nikdy.

Stojí za připomenutí, že před a po přijetí zákona o vysokých školách z roku 2018 (zákon č. 34) se ve veřejném mínění občas objevovaly vlny debat ohledně názvů univerzit, zejména jejich anglických názvů. Hlavní příčinou byl zákon umožňující existenci více univerzit v rámci jedné instituce. Tento model je běžný v mnoha zemích s rozvinutými systémy vysokoškolského vzdělávání, ale jeho aplikace na vietnamský systém vysokoškolského vzdělávání způsobila problémy při překladu názvů univerzit do angličtiny, protože jak „đại học“ (univerzita), tak „trường đại học“ (univerzitní škola) jsou ekvivalentem slova „univerzita“. V důsledku toho se ve Vietnamu objevilo více „univerzit“ v rámci slova „univerzita“.

Vyhláška č. 99, která upravuje provádění některých článků zákona č. 34, se rovněž pokusila vyjasnit pojmenovávání univerzit, ale dosud nezdůraznila přání státní správy. V novém návrhu vyhlášky je zásada pojmenovávání jasně stanovena: slova nebo fráze se statusem „národní“, „mezinárodní“ nebo zvláštním nesmí být používány.

Nová nařízení v návrhu vyhlášky ve skutečnosti nejen řeší chaotickou situaci s pojmenováním vyplývající z modelu velkých univerzit, ale také představují nezbytnou úpravu, která by systém vysokoškolského vzdělávání vrátila na správnou cestu „legitimního a správného pojmenování“. Veřejné mínění bylo již dlouho nespokojeno s některými univerzitami, které si svévolně daly působivě znějící názvy. Od nynějška musí názvy univerzit nejen zajišťovat „legitimitu“ jako pevný základ pro jejich fungování, ale také „odpovídat jejich charakteru“ – název musí být úměrný jejich možnostem.

„Legitimita“ je také jasně prokázána v předpisech týkajících se poboček kampusů; názvy musí jasně uvádět „Pobočka kampus“ následované umístěním a zavádějící výrazy jako „nezávislá instituce“ nebo „sponzorováno vládou “ nejsou povoleny. Tato transparentnost je nezbytná pro ochranu práv studentů a pomáhá jim pochopit skutečnou povahu jejich titulu a školy, kterou navštěvují.

Aby však byla regulace pojmenovávání univerzit proveditelná a aby se předešlo byrokratickým překážkám, je zapotřebí podrobnějších pokynů od řídícího orgánu. Návrh například zakazuje používání slov „mezinárodní“ a „národní“, ale umožňuje výjimku, „pokud o tom nerozhodne příslušný orgán“. Kritéria pro pojmenování „národní“ nebo „mezinárodní“ proto musí být veřejně dostupná a transparentní.

Dále je problémem, který vyžaduje šikovné řešení, nařízení, že vietnamská jména nelze kombinovat s cizími slovy a musí používat standardní, běžně používanou vietnamskou terminologii. V digitálním věku se trendem stává mnoho vlastních jmen, která jsou symbolická, zkrácená nebo spojená s technologiemi. Uplatňování tohoto nařízení způsobem, který zachovává čistotu vietnamského jazyka a zároveň neomezuje kreativitu značek moderních univerzit, bude značnou výzvou.

A další důležitou otázkou je, co se stane se školami, jejichž názvy neodpovídají jejich „statusu“ nebo nebudou v souladu s vyhláškou? Pokud zachováme princip zákazu retroaktivity, mohlo by to být nespravedlivé, protože vedle škol, které nejsou skutečně „mezinárodní“, existují školy, které o „mezinárodní“ skutečně touží, ale nemohou tuto aspiraci začlenit do svých názvů.

Vyřešením těchto problémů nová nařízení nejenže přinesou legitimitu, ale také vytvoří pobídku pro spravedlivou soutěž založenou na zásluhách, nikoli na jménu.

Zdroj: https://thanhnien.vn/chinh-danh-cho-giao-duc-dai-hoc-185251221214015934.htm