Každý propracovaný a složitý oděv používaný k přepravě a uchovávání gongů je jako tkané dílo, prodchnuté talentem řemeslníka. A kupodivu se ti nejzkušenější řemeslníci soustředí ve vesnici Mít Jep.
I přes 80 let se starší Hyai stále vášnivě věnuje řemeslu „pletení“ gongů a předává ho mladším generacím. Foto: PD
Lidé z Centrální vysočiny, obyvatelé lesní vesnické civilizace, jsou velmi zruční v přeměně přírodních materiálů, jako je bambus a ratan, na nezbytné předměty denní potřeby. Tkaní je po generace tradičním řemeslem a jedním z ukazatelů mužské zručnosti.
Vzpomínám si, že Jacques Dournes, francouzský etnolog, který strávil mnoho let ve Středohoří, ve své knize *Začarovaná země* zaznamenal poměrně zajímavou legendu kmene Srê o jejich tkalcovském řemesle.
Podle této legendy byly košíky původně „plodem“ bambusu, který rostl přirozeně a lidé si ho jednoduše trhali k použití. Podobně rohože byly „plodem“ ostřice. Ale od velké potopy se všechno změnilo. Košíky, síta, rohože... už nerostou jako ovoce na stromech; lidé si je musí vyrobit sami.
Bohové však ze soucitu svěřili úkol naučit lidi, jak to dělat, rostlinám. Možná proto je dnes v pohraniční oblasti Ia O tkaní nejen zdrojem obživy, ale také způsobem, jak si lidé mohou zachovat učení lesa, předávané z generace na generaci.
„Oblékání gongů“
Kešu stromy podél hranice jsou v této sezóně obsypané zralými červenými plody. Sladká vůně kešu ořechů se line cestou do vesnice Mít Jep (obec Ia O), kolem vzdušného domu starého Rơ Châm Hyai.
Poté, co starší Hyai rezignoval na svou pozici vesnického staršího kvůli věku 80 let, se soustředil na svou oblíbenou práci: tkaní, včetně „tkaní oděvů“ pro gongy a předávání této „mistrovské techniky“ další generaci.
Starší Hyai se naučil tkaní od svého dědečka a otce a během mnoha zemědělských sezón z jejich rukou vzniklo nespočet unikátních výrobků, včetně nádherně vyrobených oděvů pro hráče na gong, které jsme nikde jinde neviděli.
Existují dva typy krytů na gongy: První typ je jednoduše tkaný z šestiúhelníkových propletených proužků, podobných volně tkaným košíkům, které se obvykle používají k uložení běžných gongů. Druhý typ je složitě tkaný, dovedně přizpůsobující se tvaru gongu s úchyty, který se používá k uložení vzácných gongů, jako jsou gongy Pom, gongy Pat atd.
Starší Hyai řekl: „Z nich je Pat gong nejcennější, protože je celý odlitý z bronzu. V současné době vlastním sadu 11 Pat gongů, které jsem zdědil po svých prarodičích.“
Zkuste udeřit na „mateřský gong“ (největší gong) a dunivý zvuk se šíří ve vlnách, takže máte pocit, jako by samotný vzduch vibroval všemi směry. Opravdu se cítíte, jako byste se setkali se zvukem gongu.
Starší Hyai si tuto sadu gongů vážil jako poklad, a tak v minulosti nešetřil úsilím a vydával se do lesa, aby našel ratanové větvičky, z nichž by mohl „utkat oděvy“ pro gongy. Prvním krokem vždy byla nejobtížnější část na přední straně, kterou byla vyčnívající část, kam se umístil knoflík gongu, což vyžadovalo pečlivý výpočet, aby se zajistilo dokonalé a přesné uchycení.
Odtud se kruhy postupně rozšiřují se vzory, které jsou někdy řídké a někdy husté, takže výrobek vypadá esteticky příjemně a gong má prostor dýchat. Zadní strana je tkaná podobně, ale je plochá; obě strany jsou spojeny základnou s otvorem nahoře pro vložení gongu. Nakonec jsou připevněny dva popruhy, podobné těm, které se používají pro nošení košů, pro snadné nošení na ramenou během přepravy.
Když mi starý Hyai vysvětloval postup, řekl: „Do každé tkané bundy se vejde několik gongů ze stejné sady; sady s více než 10 gongy vyžadují dvě bundy. Dokončení jednoho výrobku trvá 4–5 dní nepřetržitého tkaní.“ Kromě tkaní pro osobní potřebu přijímá objednávky také od lidí ze své vesnice a sousedních vesnic.
Pokud si zákazníci přinesou vlastní ratan, řemeslníci si účtují pouze 3–4 miliony VND za kus; pokud ratan získávají sami tkalci, cena je 5 milionů VND za kus. Trvanlivost krytu gongu může vydržet desítky let.
Zachovat pro budoucnost.
Paní Hà Thị Hường, úřednice pro kulturu a sociální záležitosti obce Ia O, nás doprovázela na návštěvě asi 5-6 dalších řemeslníků ve vesnici Mít Jep, kteří stále ovládají techniku výroby těchto speciálních výrobků. Sdělila nám: Před sloučením provincie měla celá obec přes 500 sad gongů, nejvíce v bývalém okrese Ia Grai – pohraničním okrese, který si dodnes zachoval nejvíce gongů v provincii.
Všech devět vesnic v obci Ia O v současnosti vlastní neocenitelné dědictví přibližně 160 vzácných sad gongů. „Ale jen ve vesnici Mit Jep vlastní lidé asi třetinu těchto vzácných gongů,“ prozradila paní Huong.
Místní obyvatelé žijí v oblasti, kde jsou gongy vzácné, a protože si tyto cenné artefakty v hodnotě stovek milionů dongů uchovávají, neváhají utratit další peníze za nákup krásných krytů na své gongy.
Pro místní obyvatele je uchovávání vzácných gongů ochranou něčeho nesmírně posvátného. A to je možná důvod, proč se v tomto regionu po tolik let vytvářelo, zdokonalovalo a předávalo řemeslo „tkaní potahů na gongy“.
Jedním z vynikajících studentů staršího Hyaie je pan Puih Thớk (narozen v roce 1977) - kapitán gongového souboru ve vesnici Mít Jep. Pan Thớk také vlastní cennou sadu 11 gongů, které koupil od vesničana v sousední vesnici za více než 300 milionů VND. „Byl jsem jimi tak fascinován, že jsem si je koupil!“ vysvětlil s úsměvem.
Poté, co získal gong, šel do domu starší Hyai, aby se naučil plést košíky. Díky svým tkalcovským zkušenostem se učil velmi rychle. Od doby, kdy byl zběhlý, utkal desítky potahů na vzácné gongy; někdy jich za měsíc vyrobí až pět. Kromě tradičních technik je také velmi kreativní a k zdobení používá i jiné materiály.
Puih Glíu (z vesnice Mít Jep) se s radostí podělil: Jeho rodina zdědila po rodičích vzácnou sadu gongů, a tak se rozhodli požádat pana Thớka, aby upletl krásný ratanový košík na gongy.
Když jsme se zeptali: „Nudí se někdy řemeslník, který den za dnem v tichosti sedí a plete?“, starý Hyai i pan Thớk se zasmáli: „Ne, jakmile se člověk soustředí, nikdy se nenudí.“
Tkaní jasně odhalovalo pomalý a neuspěchaný životní styl lidí z Centrální vysočiny. Pracují pomalu, berou věci tak, jak přicházejí, a vědí, kdy jsou hotové... Rozhovor s řemeslníky nám také přinesl radost z vlastní inspirace, která se v komunitě předává.
Pan Rơ Châm Xê, předseda Předního výboru obce Mít Jep, řekl: „I bez zapojení obce obec samostatně organizovala výuku hry na gong a tkaní, včetně ‚tkaní oděvů‘ pro gongy, čímž přispívá k zachování kultury gongů v Centrální vysočině. V budoucnu budeme i nadále povzbuzovat starší řemeslníky, aby předávali své znalosti další generaci.“
Zdroj: https://baogialai.com.vn/dan-ao-cho-cong-chieng-post581020.html
Komentář (0)