Přecházení mostů

Po cestě nespočtem ulic a čtvrtí Nha Trangu si most Tran Phu v mém srdci vždycky vydobyl zvláštní místo. Pokaždé, když na toto místo pomyslím, představím si, jak se brzy ráno probouzím, běhám po mostě Tran Phu uprostřed vlekoucí se mlhy nad řekou Cai a poslouchám jemné šplouchání vln pod mostem, jako by to bylo šeptané vyznání z města.

Most Tran Phu se táhne přes ústí řeky Cai jako dech spojující dva břehy pobřežního města, které ztělesňuje pevninu i oceán. Přestože na něm není prach minulých staletí, stále zde lze cítit trvalou kontinuitu Nha Trangu, starého i moderního. Navzdory nesčetným ročním obdobím slunce a větru tento robustní a elegantní most tiše spojuje dva břehy života a vzdálené vzpomínky.

Foto: THUY DUONG

Stále si uchovávám zvyk běhat přes tento most za úsvitu. Zpočátku se mé nohy dychtivě pohybují v rytmu mého dechu, uši poslouchají vítr šustící ve vlasech a troubení aut ozývající se ze vzdálených ulic. Ale v polovině mostu se mé tempo nevědomky zpomalí a pak se úplně zastaví. Není to proto, že bych měl nohy unavené, ale proto, že éterická krása mořské krajiny jemně uchvacuje mou mysl a nutí mě zdráhat se pokračovat. Při pohledu směrem k ústí řeky tiše kotví rybářské lodě, jejich vesla se opírají o boky a stále se drží sítí vlhkých od rosy. V nedotčeném ranním světle se nad vodou vznáší tenká mlha, která se mísí s jemnými obláčky kouře stoupajícími z rybářské vesnice na severním břehu. Zde rytmus života začíná tiše, zatímco město ještě napůl spí, jemně a trpělivě, než ho úsvit probudí.

Na druhé straně je moře. Moře Nha Trangu se táhne doširoka a bezbřehé, nekonečná modř tak hluboká, že je nemožné rozeznat, kde se voda setkává s oblohou. Stojím na mostě a hledím na vzdálený horizont a najednou cítím, jako by polovina mé duše zůstala ve městě, zatímco druhá polovina je unášena vlnami. Vítr na mostě je vždycky osvěžující než ve městě. Nese v sobě charakteristickou slanou chuť oceánu – jemnou slanost, ne drsnou, tak akorát, aby mi připomněla, že stojím velmi blízko dechu modrého moře. Za těchto časných rán se často zastavím, položím ruce na zábradlí mostu a zhluboka se nadechnu. Vítr se řítí dovnitř, šlehá mi do obličeje, pohazuje mi vlasy a bezděčně smete všechny přetrvávající starosti v mém srdci.

Foto: THUY DUONG

Kdykoli pomalu přecházím most, často se dívám dolů na nekonečně tekoucí vodu. Řeka se vlévá do moře a s každým ročním obdobím s sebou nese měnící se odstíny: někdy křišťálově modrou, někdy červenohnědou s bahnem po silných deštích z horního proudu. Pod mostem hučí několik malých lodí zvukem svých motorů, jejichž ostrý řev se ozývá v stále tichém prostoru. Lodníci klouzají po mostě, aniž by se museli dívat nahoru, možná proto, že znají každé pole mostu nazpaměť.

Nha Trang v noci nabízí nepřeberné množství oslnivých míst, ale pro mě si most Tran Phu stále uchovává jedinečnou krásu. Řady pouličních lamp rozvěšených podél mostu vrhají na vodu třpytivé zlaté pruhy světla jako spojovací článek osvětlující říši reality a iluze. Na otevřeném moři se světla kotvících lodí třpytí jako padající hvězdy; na řece se tma zdá tišší, slyšíme jen zvuk vody šplouchající o lodě a vzdálené štěbetání hmyzu. V nocích, jako jsou tyto, rád stojím na mostě a jen se dívám. Sleduji světla třpytící se na vodě, jasně osvětlené ulice za mnou a hluboké, temné moře přede mnou. Ten okamžik harmonie je pro mě jako tichá pauza, kdy se zamýšlím nad sebou samým uprostřed rozlehlosti.

Foto: GC

Po letech putování a přecházení nespočtu nádherných mostů ve velkých městech jsem teprve po návratu a vstupu na most Tran Phu skutečně pocítil pocit sounáležitosti. Ne proto, že by most byl větší nebo krásnější, ale proto, že nese slanou vůni mořského vánku, šumění rybářských lodí a řady žlutých světel, která trpělivě vrhají své odrazy na řeku vzpomínek – místo, kde je část mé duše ukotvena v srdci tohoto pobřežního města.

Most Tran Phu je víc než jen spojení dvou břehů. Pro ty, kteří jsou k Nha Trangu hluboce připoutáni, je to také most spojující minulost s přítomností. Pokaždé, když po něm přeběhnu a pak zpomalím a zhluboka se nadechnu slaného mořského vzduchu, vím, že nepřecházím jen most. Dotýkám se vzpomínek a skutečně se vracím domů.

Císařovna Tang

Zdroj: https://baokhanhhoa.vn/van-hoa/nhung-goc-pho-nhung-con-duong/202604/di-qua-nhung-nhip-cau-0ef24d2/