Co si táta přeje

Kupodivu jsem ji zvedla, abych se podívala, ale na obálce nestálo, pro koho je. Otevřela jsem ji a uvnitř byla světle žlutá karta s úhledným rukopisem, nebylo jasné, jestli je to muž nebo žena: „Prosinec 2025, mami, chybíš mi, chybí mi roh našeho domu, chybí mi tamarind, chybí mi hliněná nádoba plná chladné dešťové vody...“.

Někdo upustil milostný dopis. Při čtení posledního řádku se mi oči najednou zalily slzami. Také se mi stýskalo po otci, po domě u řeky, když jsem byla malá, po svém dětství plném radosti.

Prosinec je trochu chladný, každé dítě cítí stesk po domově, chybí mu tatínek a maminka. Vzrušení. Slzy. Nepopsatelná touha.

Můj otec byl prostý člověk. Jasněji jsem si ho, jako každé jiné dítě, představoval až poté, co už nebyl mezi mnou. Žil a miloval svou rodinu celým svým srdcem. Celý svůj život, každý den, každou hodinu, si tuto lásku s sebou nesl jako poslání.

Teď se blíží Tet. Je to druhý rok, co jsem ztratil otce. Druhý rok, co necítím otcovo teplo. Ale nejsem smutný. Myslím, že to, co chce můj otec vidět ve mně a mých bratrech, co chce vidět i v mé matce...

Ani jeden den, kdy bychom seděli se sevřenými koleny, vzlykali a steskli si jeden po druhém v posledních prosincových dnech. Vím, že můj otec chce vidět náš úsměv na tváři. Chce vidět nové pupeny rašit na křehkých a silných větvích meruňky.

Otec chce vidět chladné, žluté sluneční světlo Tetu odpočívající na verandě. Otec chce vidět prosperující a klidný domov, i když už tu není.

Takže, když jsem před pár dny slyšel někoho říkat, že za pár let nebude žádný svátek Tet... cítil jsem smutek a lítost. Ale najednou jsem si uvědomil, že smutek a lítost jsou emoce, které nosím mezi nesčetnými emocemi, které si mohu vybrat. Tak jsem si vybral štěstí.

Rozhodla jsem se pro plný Tet. Myslím, že to můj otec chtěl vidět ze všeho nejvíc. Vstala jsem a hledala svůj zápisník. Zaškrtla jsem třetí řádek: „Kupte dva páry měsíčků k vystavení na Tet.“ Otcova nejoblíbenější květina jsou měsíčky.

Kdysi dávno, když moje máma požádala tetu Ba Be, aby mi ušila pyžamo Tet, když jsem byla malá holčička a moje máma ráda nosila vlasy ve dvou drdolech jako Na Tra, tehdy stál náš starý dům na venkově, daleko od města. Můj dům byl dům na kůlech, vedle řeky.

Nejraději ležím na zahradě, čtu si knížku a vnímám vůni vody, deště a rýžových polí přivátých větrem.

Můj otec byl farmář, stavěč sítí, opravář pneumatik... dělal nejrůznější práce, aby se uživil a mohl vychovávat děti. Moje matka prodávala kávu a byla v domácnosti. My tři jsme vyrůstali v klidu rýžových polí a řek, takovým způsobem, že film se „ozýval v srdci“, navždy se na něj vzpomínalo.

Pamatuji si, jak týden před Tetem moje matka kupovala červenou vzorovanou tapetu, smíchala mouku do pasty a nalepila květinovou tapetu na dřevěnou zeď. Na strop pak pověsila ozdobné koule dovedně vyřezané z červených, žlutých a zelených třpytivých stuh.

Koule se mohla otáčet a ze čtyř rohů visely čtyři dlouhé střapce. Když byla moskytiéra hotová, maminka ji sundala, pečlivě uložila do sáčku a následující rok ji zase pověsila, aby ji ozdobila stejným způsobem. Ten stužkový ples se mi moc líbil.

Pokaždé, když se opřem rukou o zem, chroupu melounová semínka, jím dýňovou marmeládu a vzhlédnu a vidím rotující míč, moje dětská mysl se naplní nekonečnými, beztvarými myšlenkami. Míč v mých dětských vzpomínkách.

Co se týče mého otce, každý rok v období Tet si koupil malý květináč s mai, který postavil na stůl, a pár měsíčků lékařských. Miloval bonsaje mai a rád sedával, pil čaj a obdivoval mai. Dřív jsem uvažoval o tom, že bych si koupil pozemek a zasadil mai po celém dvoře, aby se jím mohl obdivovat, ale nikdy jsem to neudělal. Teď už mého otce není.

Někdy mám pocit, že v nesčetných ročních obdobích Tet bude můj otec stále sedět na kamenné lavičce před domem, pomalu pít čaj a obdivovat svůj meruňkový strom Tet s veškerou kontemplací, klidem a uvolněním. Navždy zůstane naším milujícím otcem.

Zažila jsem je všechny, ta nejšťastnější, nejklidnější a nejradostnější období Tet. A také jsem zažila období Tet, kdy nám nekonečně chyběl náš otec. Ale chci říct sobě, své rodině, své milované matce...

Doufám, že celá moje rodina bude vždy zdravá a v bezpečí. Vím, že moje matka bude smutná, až uprostřed prosince uvidí meruňku s neporušenými listy, neotrhanými... Ale všechno bude v pořádku. Všechno přejde. Pořád jsme tady. Tet je život.

Protože život je delší než ztráta. Protože láska je delší než bolest. Tet nám dává příležitost ohlédnout se za každým rokem s vděčností a inspirací. Naplníme svá srdce tou nejzářivější nadějí.

Nahoře, když se podívám na svou rodinu, uvidím domov naplněný láskou. Budu se usmívat.

Zveme čtenáře k účasti v literární soutěži

Jarní teplo

Jako duchovní pokrm pro každý svátek Tet, noviny Tuoi Tre a jejich partnerská společnost INSEE Cement Company i nadále zvou čtenáře k účasti v literární soutěži Jarní teplý domov, kde se podělí o svůj domov a představí ho – svůj teplý domov, jeho vlastnosti a vzpomínky, na které nikdy nezapomenou.

Dům, kde jste se narodili a vyrůstali vy, vaši prarodiče, rodiče; dům, který jste si sami postavili; dům, kde jste s rodinou oslavili svůj první Tet... to vše můžete do soutěže přihlásit a představit čtenářům z celé země.

Článek „Jarní teplý domov“ se nesmí účastnit žádné literární soutěže a nesmí být publikován v žádných médiích ani na sociálních sítích. Autor je zodpovědný za autorská práva, organizátor má právo na úpravy a článek obdrží autorské honoráře, pokud bude vybrán k publikaci v publikacích Tuoi Tre .

Soutěž se koná od 1. prosince 2025 do 15. ledna 2026 a k účasti jsou zváni všichni Vietnamci bez ohledu na věk nebo povolání.

Články o jarním teple ve vietnamštině by měly mít maximálně 1 000 slov a měly by být doplněny ilustrativními fotografiemi a videi (ilustrativní fotografie a videa převzatá ze sociálních sítí bez autorských práv nejsou akceptována). Články přijímejte pouze e-mailem, nikoli poštou , aby nedošlo ke ztrátě.

Soutěžní příspěvky zasílejte na e-mailovou adresu maiamngayxuan@tuoitre.com.vn.

Autoři musí uvést svou adresu, telefonní číslo, e-mail, číslo účtu a číslo občanského průkazu, aby je organizační výbor mohl kontaktovat a zaslat jim autorské honoráře nebo ceny.

Zaměstnanci novin Tuoi Tre a jejich rodiny se mohou zúčastnit literární soutěže Jarní teplo, ale nebudou bráni v úvahu. Rozhodnutí organizačního výboru je konečné.