Co si můj otec přál

Jednoho dne, když jsem čekal na autobus na zastávce poblíž univerzitní vesnice, jsem se ledabyle rozhlédl a všiml si malé obálky, která mi ležela u nohou.

Ilustrativní obrázek

Zvědavě jsem ji zvedla, abych se na ni podívala. Na obálce nebylo uvedeno, komu je adresována. Otevřela jsem ji a uvnitř byla světle žlutá karta s úhledným rukopisem, nebylo jasné, jestli je mužský nebo ženský: „Prosinec 2025, mami, chybíš mi, chybí mi náš kout domu, chybí mi tamarind, chybí mi hliněná nádoba plná chladné dešťové vody…“

Někdo mi upustil milostný dopis. Při čtení posledního řádku se mi oči zalily slzami. Vzpomněla jsem si na svého otce, na dům u řeky, kde jsem jako dítě žila, a na své dětství plné vzpomínek.

V chladném prosincovém počasí každé dítě cítí nostalgii po své vzdálené vlasti, po svém otci a matce. Pocit vzrušení. Knedlík v krku. Nepopsatelnou touhu.

Můj otec byl prostý člověk. Pochopil jsem ho jasněji, jako každé jiné dítě, až poté, co už nebyl mezi námi. Žil a miloval svou rodinu celým srdcem. Po celý svůj život, den za dnem, hodinu za hodinou, nesl tuto lásku s sebou jako poslání.

Tet (vietnamský Nový rok) se opět blíží. Jsou to dva roky, co zemřel můj otec. Dva roky, co jsem naposledy cítil jeho teplo. Ale nejsem smutný. Myslím, že to, co chtěl můj otec vidět ve mně a mých sourozencích, chtěl vidět i v mé matce...

Nešlo o to, abychom v posledních prosincových dnech seděli schoulení a vzlykali touhou. Věděl jsem, že táta chce vidět náš úsměv. Chtěl vidět nové výhonky rašit na jemných, ale silných větvích rozkvetlého meruňkového stromu.

Otec touží vidět jemné, chladivé zlatavé sluneční světlo Tetu (lunárního Nového roku) dopadající na jeho práh. Touží vidět prosperující a pokojný domov, i když už tu není.

Takže, když jsem před pár dny slyšel někoho říkat, že za pár let už nebude žádný lunární Silvestr... pocítil jsem bodnutí smutku, bodnutí lítosti. Pak jsem si ale uvědomil, že tento smutek a lítost byly jednou z nesčetných emocí, které jsem si mohl vybrat. Tak jsem si vybral štěstí.

Rozhodla jsem se oslavit Tet v hojné míře. Myslím, že to je to, co si táta přeje vidět ze všeho nejvíc. Vstala jsem a našla si zápisník. Třetí zápis zněl: „Kup dva páry měsíčků na Tet.“ Táta má nejraději měsíčky.

Kdysi dávno, když mi maminka nechávala tetu Ba Be šít novoroční oblečení, když jsem byla malá holčička, maminka mi ráda upravovala vlasy do dvou drdolů jako Na Tra, náš starý dům stál na venkově, daleko od města. Byl to dům na kůlech, vedle řeky.

Nejvíc si užívám ležení natažené na zahradě, čtení knihy a vnímání vody, deště a rýžových polí unášených vánkem.

Můj otec byl farmář, házel sítě, opravoval kola... dělal nejrůznější práce, aby se uživil a vychoval děti. Moje matka prodávala kávu a dělala domácí práce. Já a moji tři sourozenci jsme vyrůstali v tom klidném prostředí polí a řek, způsobem, který, řečeno dramatičtěji, je „vryt do našich srdcí“, navždy vryt do našich vzpomínek.

Pamatuji si, jak týden před Tetem moje matka kupovala červenou vzorovanou tapetu, smíchala mouku do pasty a nalepila květinový papír na dřevěnou zeď. Ze stropu pak věšela ozdobné koule, dovedně vyřezané z třpytivých stuh v různých odstínech červené, žluté a zelené.

Kulatý míč se mohl otáčet a ze čtyř rohů mu visely čtyři dlouhé střapce. Po skončení oslav lunárního Nového roku maminka míč sundala, opatrně ho uložila do sáčku a následující rok ho zase pověsila jako ozdobu. Ten stužkový míč jsem milovala.

Kdykoli jsem se opřela o ruku, okusovala slunečnicová semínka, jedla kandovaný zimní meloun a dívala se na rotující kouli, dětská mysl bloudila, plná nespočetných myšlenek, bez začátku i konce, bez tvaru i formy. Ta koule v mých dětských vzpomínkách.

Můj otec si na každý svátek Tet vždycky kupoval malý květináč s meruňkami a pár měsíčků na stůl. Miloval okrasné meruňky a rád je obdivoval, když seděl a popíjel čaj. Jednou jsem uvažoval o tom, že bych si koupil pozemek a zaplnil dvůr meruňkami, které by mohl obdivovat do sytosti, ale nikdy se mi to nepodařilo. Teď je pryč.

Někdy mám pocit, že v bezpočtu budoucích oslav lunárního Nového roku bude můj otec stále sedět na kamenné lavičce před naším domem, pomalu popíjet čaj a obdivovat svůj rozkvetlý novoroční meruňkový strom se vší tou rozjímavostí, klidem a klidem. Vždycky bude naším milujícím otcem.

Zažila jsem všechno, ty nejšťastnější, nejklidnější a nejradostnější svátky Tet. A také jsem zažila svátky Tet, kdy nám strašně chyběl náš otec. Ale chci tohle říct sobě, své rodině, své milované matce...

Doufám, že celá moje rodina bude vždy zdravá a v bezpečí. Vím, že maminka bude smutná, až uvidí meruňkový strom s neporušenými listy uprostřed prosince, nedotčený nikým, kdo by ho prořezával... Ale všechno bude v pořádku. Všechno pomine. Pořád jsme tady. Tet je život.

Protože život vždy trvá déle než ztráta. Protože láska vždy trvá déle než smutek. Tet nám dává příležitost zamyslet se nad každým rokem s vděčností a inspirací. Naplníme svá srdce veškerou jasnou nadějí, kterou dokážeme shromáždit.

Když otec shora vidí svou rodinu, uvidí domov vždy naplněný láskou. Usmívá se.

Zveme čtenáře k účasti v literární soutěži.

Teplý jarní den

Jako speciální dárek k lunárnímu Novému roku noviny Tuoi Tre ve spolupráci s cementárnou INSEE i nadále zvou čtenáře k účasti v literární soutěži „Jarní domov“, kde se mohou podělit o svůj domov – své útulné a teplé útočiště, jeho prvky a nezapomenutelné vzpomínky.

Dům, kde jste se narodili a vyrůstali vy, vaši prarodiče, rodiče a vy; dům, který jste si sami postavili; dům, kde jste oslavili svůj první Tet (lunární Nový rok) se svou malou rodinou... to vše můžete do soutěže zaslat a představit čtenářům z celé země.

Článek „Teplý jarní domov“ nesmí být dříve přihlášen do žádné literární soutěže ani publikován v médiích či na sociálních sítích. Autor je zodpovědný za autorská práva, organizační výbor má právo na úpravy a autor obdrží autorský honorář, pokud bude článek vybrán k publikaci v nakladatelství Tuoi Tre .

Soutěž se bude konat od 1. prosince 2025 do 15. ledna 2026 a zúčastnit se jí mohou všichni Vietnamci bez ohledu na věk či povolání.

Článek „Teplý domov za jarního dne“ ve vietnamštině by měl mít maximálně 1 000 slov. Doporučuje se zařazení fotografií a videí (fotografie a videa převzatá ze sociálních médií bez autorských práv nebudou akceptována). Příspěvky budou přijímány pouze e-mailem; poštou nebude možné zaslat příspěvky, aby se předešlo jejich ztrátě.

Přihlášky zasílejte na e-mailovou adresu maiamngayxuan@tuoitre.com.vn.

Autoři musí uvést svou adresu, telefonní číslo, e-mailovou adresu, číslo bankovního účtu a občanské číslo, aby je organizátoři mohli kontaktovat a zaslat jim autorské honoráře nebo ceny.

Zaměstnanci novin Tuoi Tre a jejich rodinní příslušníci se mohou zúčastnit literární soutěže „Teplý domov na jaře“, ale nebudou posuzováni v soutěži o ceny. Rozhodnutí organizačního výboru je konečné.

Slavnostní předávání cen Jarní útulky a zahájení jarní speciální edice pro mládež

Porota složená z renomovaných novinářů a kulturních osobností spolu se zástupci novin Tuoi Tre posoudí a udělí ceny na základě předběžných přihlášek.

Slavnostní předávání cen a uvedení speciálního jarního vydání Tuoi Tre se má konat na konci ledna 2026 v knižní ulici Nguyen Van Binh v Ho Či Minově Městě.

Cena:

1. cena: certifikát v hodnotě 10 milionů VND, jarní vydání Tuoi Tre ;

1. druhá cena: 7 milionů VND + certifikát, jarní vydání Tuoi Tre ;

1. třetí cena: 5 milionů VND + certifikát, jarní vydání Tuoi Tre ;

5 útěšných cen: 2 miliony VND každá + certifikát, jarní vydání Tuoi Tre .

10 cen čtenářů: 1 milion dongů za kus + certifikát, jarní vydání Tuoi Tre .

Body za hlasování se počítají na základě interakce s příspěvkem, kde 1 hvězdička = 15 bodů, 1 srdíčko = 3 body a 1 lajk = 2 body.

Zpět k tématu

NGUYEN THANH ČT

Zdroj: https://tuoitre.vn/dieu-cha-mong-uoc-20251206092408322.htm