Čtení básně Tran Sanga - „Čas je smyčka“

Sbírka básní „Following the Flow“ od básníka Tran Sanga.

Tato sbírka básní na mě zapůsobila hned od první básně s názvem „Kruh“. Báseň obsahuje verše: „Čas je smyčka / Točíme se ve dnech a měsících / Pokud budeme pokračovat, jednoho dne se setkáme / S naším vlastním ztraceným já dnes.“

Z této emoce jsem četl a prožíval Tran Sangovu poezii s trochou reflexe, trochou kontemplace a dokonce i s životními filozofiemi, které se s delším cestováním prohlubují. Například v díle „Datový labyrint“ Tran Sang přemýšlí o sociálních médiích, o „vyhledávacích strojích“, které vytvářejí odstup mezi lidmi: „Kdo si zítra bude pamatovat / když historizuje binární řetězce / emoce se stahují do symbolů / ‚lajkuj‘ ‚lásky‘ ‚haha‘ / a skrývají prázdnotu uvnitř.“

V této sbírce básní jsem našla něžnost a mír, hned od názvu. Je tam „Poslouchání zpěvu ptáků za rána“, nebo „Poslouchání nočně kvetoucího jasmínu“, nebo jednoduše „Návrat domů“. Uprostřed těchto něžných veršů narážím na dojemnou úvahu Trần Sanga: „Návrat, abych obdělávala zemi, kde jsem se narodila / abych našla své kořeny / dvacet let putování / kdo by si pomyslel, že plovoucí vodní hyacinty nebudou kvetit?“ („Návrat domů“).

Hlavní obrazy a přetrvávající emoce v básni „Following the River“ se možná týkají jeho rodného města, řeky a jeho matky. Když se básník Tran Sang jednou podělil o nadcházející vydání tohoto „duchovního dítěte“, vylil ze sebe nesnesitelnou bolest z matčiny smrti. Proto v této básnické sbírce: „Píšu o své matce, o klidných dnech svého dětství, o starém rohu domu, kde sedávala a zašívala oblečení. Píšu o láskyplných voláních, něžných úsměvech, o chvílích, kdy se mnou matka tiše loučila, aniž by řekla mnoho jiného než svá známá slova rady.“ Také se svěřil, že téměř 10 let tiše psal a uchovával tyto verše jako útržky vzpomínek a emocí, které prožil. Bez spěchu a fanfár je psal a uchovával v tichosti. Zdálo se, že navždy zůstanou v soukromí, ale pak nastal čas, aby poezie vstoupila na světlo. Pro něj je „Following the Flow“ cestou, sbírkou věcí, které chtěl říct, ale nikdy nevyslovil...

Čím dále člověk listuje stránkami knihy, tím více se v Tran Sangových vzpomínkách setkává s vlastními vzpomínkami. „Olejová lampa“ v rohu domu „vrhá svůj stín do prachu času“. Touhu „vrátit se a vykoupat se ve vlastním rybníku,“ píše Tran Sang v knize „Návrat na venkov“ veršem, který je zároveň šokující, skličující a dusí čtenáře: „Půl života náhle naplněná ukolébavkou domova.“ Možná až po více než polovině života putování si skutečně vážíme ukolébavky domova, když se vracíme jen proto, abychom zjistili, že skály jsou roztříštěné a zlato vybledlé, všechny postavy jsou nyní jen vzpomínkami.

Takže po přečtení básně „Following the Flow“ jsem znovu pochopil jeho větu „Čas je smyčka“. Miliony a miliardy smyček – možná se ocitneme zpět na stejném místě, ale zůstane stará scenérie a staří lidé a budeme stále stejnými lidmi, jakými jsme byli dříve? Tran Sangovy úvahy v básni „Promise“, která sbírku uzavírá, jsou skutečně krásné: „Slibme si na zítřek / Vrátím se, abych si z vlasů oprášil blednoucí mlhu.“

Básník Tran Sang se narodil v roce 1985 v Tan Chau v provincii An Giang. V současné době je viceprezidentem Svazu literárních a uměleckých sdružení provincie An Giang a členem Vietnamské asociace spisovatelů a Vietnamské asociace novinářů . Tato básnická sbírka je jeho třetím publikovaným dílem po básnické sbírce „Řeka zůstává navždy stejná“ (2014) a sbírce esejů „U pramene řeky Hau“ (2018). Sbírka esejů „U pramene řeky Hau“ získala cenu C na udílení cen Vietnamské unie literárních a uměleckých sdružení v roce 2018.

Text a fotografie: DANG HUYNH

Zdroj: https://baocantho.com.vn/doc-tho-tran-sang-thoi-gian-la-vong-lap-lai--a184953.html