Uprostřed klidné atmosféry císařské citadely Hue – kdysi centra moci králů dynastie Nguyen – třpytivé vrstvy červeného laku a zlatých listů, mozaiky z keramiky a porcelánu na starobylých horizontálních a vertikálních paravánech a nádherné řezby… nejsou jen pozůstatky zlatého věku, ale také vyvrcholením rukou, intelektu a vytrvalosti tichých řemeslníků. Nejenže restaurují stavby, ale také oživují historické vzpomínky.
Ruce, které oživují dědictví
Našli jsme malou dílnu schovanou v tiché uličce na okraji Hue. Vzduchem se vznášela vůně tradičního laku a jeho zlatavé odstíny se třpytily v ranním slunci. Řemeslníci tam tiše vykonávali svou jednoduchou práci, která však přispívala k zachování části duše a podstaty dědictví dynastie Nguyen – umění lakování a zlata.
První, kdo nás přivítal, byl řemeslník Ngo Dinh Trong, který se tomuto řemeslu věnuje již přes 25 let. Jeho ruce byly mozolnaté a pokryté jemnou vrstvou zlatého prachu, jeho oči byly zamyšlené, ale zářily, kdykoli mluvil o detailech starobylých vzorů.
Pan Trong vyprávěl o svých začátcích v oboru, kdy se jako mladý muž učil u svého nadřízeného, pana Do Ky Hoanga, bývalého rektora Univerzity výtvarných umění v Hue. Během těchto let se musel naučit, jak rozpoznat různé druhy laků, jak zpracovávat dřevo a jak nanášet plátkové zlato tak, aby zlato pevně přilnulo a zároveň si zachovalo svůj přirozený lesk.
V jeho paměti je jeho první účast na restaurování detailu v budově v historickém komplexu dynastie Nguyen nezapomenutelným milníkem. „Tehdy se mi hodně třásly ruce, protože jsem věděl, že to není nic nového, ale něco, co se dotýká historie, dědictví našich předků,“ svěřil se pan Trong.
Podle pana Tronga je řezba „kost“, zatímco zlacení a malování „kůže“. Například při rekonstrukci paláce Thai Hoa, největšího paláce v císařské citadele v Hue, prošly všechny dřevěné sloupy řadou fází zpracování, od základního nátěru, broušení, malování, ručního malování a zlacení… Dokončení některých motivů draků a fénixů trvalo týdny. Obzvláště pozoruhodná je technika „ratanu z ratanu“; každá vyřezávaná linie musí být jemná, ale rozhodně rozhodná, a zachovávat tak skutečný styl umění císařského dvora v Hue. „Jeden chybný tah znamená nový začátek,“ vysvětlil pan Trong.
Nedaleko dílny pana Tronga pilně pracoval na složitých řezbách i řemeslník Bui Van Trinh. Pan Trinh je v oboru známý svou schopností restaurovat starověké vzory téměř přesně tak, jak byly. Potkali jsme ho, jak soustředěně pracuje na vodorovné desce, která byla právě natřena základním nátěrem. Každá řezba vinutého draka byla viditelná pod lesklou černou barvou a čekala na finální vrstvu zlata.
Podle pana Trinha má každý motiv v architektonických dílech dynastie Nguyen svůj vlastní význam, od draků symbolizujících moc a fénixů představujících šlechtu až po květinové motivy vyjadřující filozofii o přírodě a lidstvu. Ti, kteří v tomto oboru pracují, potřebují nejen technické dovednosti, ale také hluboké porozumění kultuře a historii. Jednou, když se podílel na restaurování detailu v hrobce, strávil téměř týden studiem dokumentů a jejich porovnáváním s jinými vzorky, než začal s prací. „Jediná chyba může zničit všechno,“ řekl pan Trinh.
V 90. letech 20. století bylo řemeslo lakování a zlacení v Hue stále relativně klidné. Práce byla vzácná a příjem nejistý, ale pan Trinh vytrval a lpěl na svém povolání, jako by to byla nevysvětlitelná volba. Skutečná příležitost se naskytla, když začala obnova historických památek Hue. Jedním z prvních projektů, na kterých se podílel, byla obnova starých palankýnů v paláci Dien Tho. Z fragmentovaných kusů dřeva pan Trinh pečlivě zrekonstruoval každý detail a s maximální péčí nanášel vrstvy barvy a zlatých listů.
Po dokončení se zdálo, že staré nosítka znovu ožily, jejich zlatý odstín se stal hlubokým a klidným. Od té doby se jeho dílo objevilo na mnoha významných stavbách: mauzoleum Gia Long, mauzoleum Dong Khanh, mauzoleum Tu Duc, pavilon Thai Binh , chrám Trieu Mieu, Duyet Thi Duong… Každé místo bylo dobou, kdy „vedl dialog“ s minulostí. Památnou historkou je situace, kdy v pavilonu Thai Binh vyrobil dvě židle. Po dokončení nikdo nedokázal rozlišit nové židle od starých. Teprve když obrátil spodní část, kde záměrně zanechal rozlišovací značku, si lidé uvědomili rozdíl.
Když zlato a zlato přetrvávají v čase.
V příbězích řemeslníků je řemeslník Dao Huu Khien zmiňován s úctou. Pan Khien patří k nové generaci řemeslníků, ale své dovednosti již prokázal mnoha velkými projekty. Vypráví, že byly dny, kdy pracoval celé hodiny jen proto, aby zdokonalil malý detail. Ale právě tyto detaily přispěly k celkové nádheře projektu. „Lidé to vnímají jako krásné, to stačí, ale vím, kolik úsilí do toho bylo vloženo,“ řekl pan Khien s úsměvem.
Jedním z nejdůležitějších principů v práci těchto umělců je „obnovovat, ne tvořit“. To vyžaduje hluboké pochopení historie, umění a filozofie ochrany památek.
Podle umělce Ngo Dinh Tronga nese každá stavba stopy času – praskliny, vybledlý nátěr nebo dokonce nedokonalosti. To je historie; pokud ji všechno vymažete, stavba ztratí svou hodnotu. Pan Trong se umění zlacení a lakování věnuje již přes 25 let, takže si nepamatuje, kolik staveb pomohl zrestaurovat. Ale pokaždé, když stojí před starým palácem, je stále stejně nervózní jako poprvé. „Každý detail má svůj vlastní příběh; nemůžete to dělat nedbale,“ říká.
Restaurování paravánů v císařské citadele v Hue je toho jasným důkazem. Tyto paravány nejen sloužily jako ochranná funkce, ale měly také význam feng-šuej, odrážející autoritu a estetiku císařského dvora. Řemeslník Khien se podělil: „Některé detaily byly zcela ztraceny, takže jsme museli hledat dokumenty, porovnávat je se současnými díly a dokonce konzultovat staré obrazy a fotografie, abychom je mohli restaurovat.“ Tento proces nebyl jen technickou prací, ale také cestou „luštění“ historie. Každý motiv, každé barevné schéma muselo být věrné duchu dynastie Nguyen. „Netvořili jsme podle vlastních představ, ale museli jsme respektovat to, co již existovalo,“ zdůraznil pan Khien.
V moderní době čelí tradiční řemesla, jako je malování lakem, zlatnictví a řezbářství, četným výzvám. Nízké příjmy, namáhavá práce a potřeba vytrvalosti odrazují mnoho mladých lidí. „Mnoho lidí se sem na chvíli přiučí a pak to vzdá. Nezvládají pomalé tempo řemesla,“ posteskl si řemeslník Trinh. Přesto se objevují povzbudivé signály. V posledních letech se projektům restaurování a zachování historických památek v Hue dostává stále větší pozornosti, což vytváří příležitosti pro řemeslníky, aby se ve svém řemesle mohli i nadále věnovat a předávat ho další generaci. „Toto řemeslo si nelze nechat jen pro sebe. Dokud jsou mladí lidé oddaní, jsem připraven je učit,“ řekl pan Trong.
„Nedělám to pro slávu. Jen doufám, že když se na to lidé podívají, stále uvidí duši starého Hue,“ svěřil se pan Trong. To je to, co tu drží řemeslníky, jako je on, po tolik let. Ne kvůli materiálnímu zisku, ale kvůli víře: že dědictví není jen minulostí, ale živou součástí současnosti a budoucnosti.
Vrstvy zlaceného laku, reliéfy, keramické mozaiky… budou s časem i nadále blednout. Ale pro lidi, kteří tato řemesla dnem i nocí uchovávají, „zlatá duše“ starobylého hlavního města zůstane – tiše, vytrvale, stejně jako klidný rytmus života v Hue.
Zdroj: https://nhandan.vn/gin-giu-net-vang-son-xu-hue-post956544.html
Komentář (0)