Poslouchejte svůj „mateřský jazyk“.

Hoang Trung Hao (27 let, žije v Dong Nai), který si od mládí vypěstoval lásku k literatuře, si stále více váží hodnoty vietnamského jazyka a kultury.

Hao, poháněn láskou k vietnamskému jazyku a odhodláním zachovat své „mateřské“ dědictví, se naučil nazpaměť celý překlad „Truyen Kieu“, který obsahuje 3 254 veršů v metru lục bát (šest osm). Tato cesta začala během období sociálního distancování způsobeného pandemií COVID-19 a skončila po téměř dvou letech vytrvalosti.

Slova v „Příběhu z Kieu“, pečlivě ručně psaná Hoang Trung Haem, inspirovala mnoho mladých lidí k poznávání tohoto mistrovského díla.

Učení se nazpaměť „Truyện Kiều“ (Příběh o Kiềuovi) není jen o zapamatování si, ale také vyžaduje pochopení narážek a historických odkazů. Byly dny, kdy i přes velmi pečlivé studium předchozí noci Hào následující ráno zapomněl řádek, což ho velmi frustrovalo. Mnohokrát za jízdy zastavil na krajnici a otevřel knihu, aby si ověřil paměť. Hào se svěřil: „V okamžiku, kdy jsem přečetl poslední řádek, jsem se rozplakal. Ne z hrdosti, ale z dojetí, když jsem se ohlížel za namáhavou cestou, kterou jsem podnikl.“

Vášeň pro čtení a psaní je pro Trung Haa také způsobem, jak v sobě pěstovat pozitivní energii.

Hao se tím nezastavil a začal ručně opisovat úryvky z „Příběhu z Kieu“ a sdílet je na sociálních sítích. Viděl v tom způsob, jak zachovat mistrovské dílo a šířit literární tradici. Nebylo to snadné, protože jeho ruce byly zvyklé psát na stroji a často se cítil skleslý. Každý tah pera však zdokonaloval jeho trpělivost a postupně znovuobjevil svou zručnost a snažil se napsat každou postavu dokonale. Nedávno dokonce začal opisovat básně a eseje, aby je dával svým učitelům a přátelům, jako způsob vyjádření svých pocitů.

„Od prvních ‚kulatých‘ tahů, které jsem kreslil křídou na podlahu, jsem postupně chápal, že psaní není jen o předávání informací, ale také o spojovací nit emocí. Když se mi v hlavě náhle objeví krásná báseň nebo nápad, tehdy vezmu do ruky pero a nechám tahy vést emocemi,“ svěřil se.

Studiem vietnamské literatury si Hao uvědomil, že jeho pohled na každé dílo se v průběhu času měnil. Čím více četl, tím více tomu rozuměl a vážil si toho. Uprostřed shonu života si připomínal tři „N“: Poslouchej, abys pochopil, protože jazyk se šíří jen tehdy, když se dotkne srdce; Hledej, abys četl a rozšiřoval znalosti; Mluv, abys zachoval identitu a vyhnul se smíšeným trendům, které oslabují vietnamský jazyk.

Zdroj: https://nld.com.vn/lang-nghe-tieng-me-de-196250419192803959.htm