Čaj je velmi starobylý nápoj, úzce spjatý s životy východoasijských obyvatel. Ve Vietnamu se pití čaje rozšířilo a je považováno za krásný aspekt kulturního života. Zatímco samotná konzumace čaje jako běžného nápoje je jednoduchá, jeho ocenění je uměleckou formou, povýšenou na úroveň čajového obřadu...
Umění oceňování čaje vyžaduje několik prvků: zaprvé vodu; zadruhé čaj; zatřetí šálek; začtvrté konvici; a zapáté shromáždění znalců. - Foto: NB
Čaj se ve Vietnamu vyskytuje již tisíce let. Dříve se podával téměř výhradně královské rodině a elitě. Postupem času se však čaj stal jednodušším, dostupnějším a známějším pro všechny společenské vrstvy. Pití čaje se ve Vietnamu stalo zvykem, od jednoduchých a běžných forem konzumace až po rituály, obřady, společenské interakce a dokonce i státní a společenské záležitosti.
Mnoho starověkých studií naznačuje, že správné pití čaje pomáhá uhasit žízeň, napomáhá trávení, odstraňuje hlen, předchází ospalosti, stimuluje funkci ledvin, zlepšuje zrak, zvyšuje duševní jasnost, odstraňuje únavu a spaluje tuky.
Moderní věda dále prokázala, že zelený čaj obsahuje až 12 skupin aktivních látek, včetně mnoha typických látek, jako jsou polyfenoly, alkaloidy, aminokyseliny, vitamíny, flavonoidy, fluorid, taniny, saponiny atd. Má také schopnost inhibovat a předcházet růstu rakovinných buněk, protože čaj obsahuje léčivou látku zvanou EGCG (epigallokatechin galát). Tento EGCG má antioxidační sílu 100krát silnější než vitamín C a 25krát silnější než vitamín E. Čaj je také velmi prospěšný pro dýchací a kardiovaskulární systém a přispívá k delšímu a zdravějšímu životu.
Umění oceňování čaje vzkvétalo za dynastie Tang. V tomto období laický buddhistický učenec Lu Yu studoval čajový obřad a vytvořil *Čajovou klasiku* – první specializovanou teoretickou knihu na světě o „čajových studiích“. Díky tomuto mistrovskému dílu je Lu Yu pozdějšími generacemi uctíván jako „čajový světec“. V Japonsku je čajový obřad známý jako umělecká forma. Rozvinul se kolem konce 12. století. Podle japonské legendy se v té době vydal do Číny vysoce postavený japonský mnich jménem Eisai (1141-1215), aby studoval a učil se Dharmu.
Po návratu do Japonska si přivezl několik čajových semínek, aby je zasadil na nádvoří chrámu. Později sám Eisai napsal knihu „Čistý čajový obřad“, která se točila kolem požitku z pití čaje. Japonci dovedně spojili požitek z čaje se zenovým duchem buddhismu, aby pozvedli umění oceňování čaje a rozvinuli ho ve výrazně japonský čajový obřad.
Čajovna „Boi Huong“ – místo spojující milovníky čaje, zejména ty, kteří oceňují slavné vietnamské čaje, v provincii Quang Tri – Foto: NB
Jak Čínská čajová klasika, tak i Japonský čajový obřad pojednávají o propracovaných a komplexních metodách přípravy a vychutnávání čaje. Ve Vietnamu není umění oceňování čaje tak propracované jako Čajová klasika nebo Čajový obřad, ale spíše jemnější, otevřenější a jednodušší, přesto si vytváří svou vlastní jedinečnou identitu a krásu, která odráží vietnamskou kulturu. Umění oceňování vietnamského čaje v podstatě zahrnuje pět hlavních prvků: vodu, čaj, šálky, konvice a setkání přátel.
Nejdůležitějším faktorem je kvalita a čistota vody používané k vaření čaje. Většina znalců čaje se domnívá, že nejlepší vodou k vaření čaje je rosa shromážděná z lotosových listů nebo dešťová voda shromážděná z palmových listů. Ti náročnější smíchají čistou, průzračnou studniční vodu s dešťovou vodou a vytvoří směs zvanou „jin-jang voda“. Obzvláště důležité je vyhnout se vodě z kohoutku, vodě kontaminované kamencem nebo vodě obsahující mnoho nečistot. Poté by se voda měla pomalu vařit v hliněném hrnci na suchém dřevěném ohni, ne ji nutit vařit jako u elektrických sporáků. Voda k vaření čaje by se měla vařit pouze na teplotu asi 75–80 °C. Pokud voda není dostatečně vařená, čaj nebude silný, ale pokud se vaří příliš, čaj bude „spálený“, což bude mít za následek silnou, spálenou chuť.
Druhým nejdůležitějším faktorem (samotný čaj) je, že čaj musí být lahodný a vyhovovat chuti. Záliba v pití a oceňování čaje se již mnoho let nesoustředí pouze mezi starší lidi, ale přitahuje i mnoho lidí středního věku a mladých lidí. Milovníci čaje si vybírají mnoho lahodných čajů z Vietnamu i z celého světa, například: čaj Tan Cang (Thai Nguyen), čaj Shan Tuyet (z provincií Ha Giang, Yen Bai a Lai Chau), čaj Darjeeling (Indie), čaj Tie Guan Yin Oolong (Čína), čaj Early Grey (Spojené království), čaj Sencha (Japonsko)... Mnoho Vietnamců je ještě propracovanějších, kultivovanějších a kreativnějších a zalévají čaj do lotosových lístků, aby vytvořili vynikající lotosový čaj pro potěšení a pohoštění přátel a hostů.
Čaj Shan Snow s příchutí bílých lotosových květů vždy nabízí výraznou chuť, která uchvátí znalce čaje - Foto: NB
Tři šálky jsou klíčovým prvkem v umění oceňování čaje. Mnoho náročných a sofistikovaných milovníků čaje volí dva typy šálků: jeden pro horké letní dny a jeden pro chladné deštivé dny. V horkých létech se preferují šálky se širokým hrdlem, aby se čaj mohl rychleji odpařovat a vychladnout, zatímco v chladných zimách se volí šálky s tlustými stěnami a užšími okraji, aby se udrželo teplo a vytvořila útulná atmosféra. Velikost šálku závisí na druhu čaje: malé šálky se obvykle používají pro nefermentované čaje, středně velké šálky pro polofermentované čaje a velké šálky pro černé a bylinné čaje. Šálky se obvykle vyrábějí z neglazované keramiky.
Čtyři typy čajových konvic (nebo čajových souprav) zahrnují hlavní konvici a servírovací konvici. Umění oceňování čaje, a to jak globálně, tak i v tuzemsku, má mnoho společného, zejména v preferenci čajových konvic vyrobených z keramiky, materiálu blízkého přírodě.
Tři šálky a čtyři konvice v tradičním vietnamském čajovém obřadu zahrnují také správný způsob jejich použití k přípravě čaje. Způsob přípravy významně ovlivňuje kvalitu čaje. Před přípravou se šálky a konvice opláchnou vroucí vodou, aby se vyčistily a „aktivovalo“ se teplo. Při přidávání čajových lístků do konvice musí sládek pečlivě zvážit množství, aby se ujistil, že je to správné pro jeho preferenci, a vyhnout se příliš slabému nebo příliš hořkému čaji. Nalijte jen tolik vroucí vody, aby byly čajové lístky ponořeny, rychle je opláchněte a poté vodu vylijte, aby se „čaj promyl“. Poté nalijte do konvice dostatek vody, zavřete víko a poté nalijte na víko ještě trochu horké vody, aby se zachovalo aroma čaje. Před nalitím a vychutnáním si počkejte asi 1–2 minuty.
„Ngũ quần anh“ označuje společníky u čaje nebo lidi, kteří sdílejí čaj. Ve vietnamské kultuře je společníka u čaje najít těžší než kamaráda na pití; najít ho je jako najít spřízněnou duši. Pití čaje se může konat o samotě, ve dvou lidech nebo ve skupině. Během čajového obřadu musí být osoba, která čaj nalévá, kultivovaná a má o tomto potěšení znalosti, aby nezkazila požitek. Pokud je k dispozici velký servírovací šálek, měl by se čaj nejprve nalít z konvice do servírovacího šálku a poté do menších šálků.
Pokud nemáte servírovací šálek, musíte čaj nalévat po troškách do každého jednotlivého šálku a poté postupovat opačně. Tímto způsobem bude mít čaj v každém šálku podobnou sílu, což zabrání tomu, aby některé šálky byly příliš silné a jiné příliš slabé. Každý krok v procesu přípravy čaje vyžaduje umění a vytváří elegantní a rafinovaný zážitek.
Osoba, která nalévá čaj, by měla sklonit ruku tak, aby voda jemně stékala do šálku, a tím projevit úctu a náklonnost k osobě, se kterou se čaj dělí. Díky tomu je pití čaje příjemné a příjemné a je to také umění komunikace.
S blížícím se svátkem Tet (vietnamský Nový rok) slouží šálek čaje jako způsob, jak navázat konverzaci, sblížit lidi, otevřít jim srdce, naslouchat a sdílet svá přání a naděje do nového roku...
Nhon Bon
Zdroj
Komentář (0)