Strážce sójové omáčky v Duong Lam

Pan Ha Huu The (v osadě Mong Phu, starobylá vesnice Duong Lam, okres Son Tay, Hanoj) se téměř celý svůj život věnuje výrobě sójové omáčky. Pro něj je výroba sójové omáčky nejen způsobem obživy, ale také způsobem, jak zachovat duši vlasti a kulturní tradice jeho předků.

Výroba sójové omáčky „také vyžaduje hodně úsilí“

Když jsme se v prvních jarních dnech setkali s panem Ha Huu Them v Ty, slyšeli jsme ho vyprávět o procesu výroby lepkavé rýžové omáčky Duong Lam – tradiční chuti regionu Doai.

Pan The řekl: Sójová omáčka se obvykle vyrábí každý rok od května do července, protože to je období, kdy je hodně slunečního svitu, což je příznivé pro formování a fermentaci sójové omáčky. Celý proces se provádí ručně, bez použití jakýchkoli strojů. Počínaje fází výběru surovin, mezi které patří: zlatá lepkavá rýže, sójové boby, zelené fazolky a formování, voda z fazolí, hliněné nádoby...

Rýže použitá k výrobě sójové omáčky musí být zlatá lepkavá rýže nebo jiná lahodná, aromatická lepkavá rýže s bohatou chutí, ne leštěná příliš bíle, aby si zachovala své živiny. Rýže se poté napaří a položí na tác, kde se několik dní čeká, než zezelená.

Fazole se praží, dokud nejsou uvařené, voňavé a nemají pěknou barvu, poté se namele a suší přes noc. Voda z namáčení fazolí se nalije do keramické nádoby. Voda použitá k namáčení fazolí musí pocházet z vesnické lateritové studny, aby byla dostatečně chladná a čistá.

Jakmile jsou ingredience předzpracovány, začíná proces míchání pečlivým vyvážením nálevu, vody z namáčení fazolí a rýžové plísně. Nejprve se do sklenice přidá nálev, poté sójová omáčka a nakonec plíseň. Poté se plíseň a nálev smíchají, aby se plíseň smíchala s fazolovou pastou.

Pan Ha Huu Uvnitř procesu výroby lepkavé rýžové omáčky - slavného tradičního produktu starobylé vesnice Duong Lam.

Aby byla omáčka hladká a barevná, musí ji pan The šlehat každý den, obvykle ráno a v poledne. Ráno otevře víko sklenice a míchá omáčku zdola nahoru, aby směs omáčky dosáhla dokonale jednotné konzistence, a poté ji nechá na slunci až do večera, poté víko zavře. Vytrvává asi měsíc, aby se plíseň odpařila. V tomto okamžiku omáčka klesá na dno sklenice a esence omáčky se zbarví do zlatožluta jako barva květů hořčice plovoucích na hladině, což signalizuje, že celá várka omáčky dosáhla dokonalé zralosti. „Každá várka omáčky vyžaduje jednotnou barvu a nadýchanost, protože to jsou faktory, které přímo určují kvalitu konečného omáčkového produktu,“ řekl.

Sójová omáčka se stala nepostradatelným kořením pro mnoho rodin v Duong Lamu. Sójová omáčka se používá k namáčení syrového tofu, smaženého tofu, dušených ryb, vodního špenátu, listů sladkých brambor a dušeného masa. Zejména se sójová omáčka dusí s rybou spolu s dalším kořením, jako je karamel, několik plátků galangalu a několik kousků vepřového břicha, v hliněném hrnci, aby ryba byla velmi křehká a odstranila rybí pach. Sójová omáčka se také stala dárkem z místních zdrojů, který si vybírá mnoho turistů, kteří přijíždějí do Duong Lamu.

Předejte dál „oheň profese“

Rodina pana Thea každoročně vyprodukuje tisíce litrů sójové omáčky, a to nejen pro domácí trh, ale i pro mezinárodní trh.

Sklenice sójové omáčky ze starobylé vesnice Duong Lam, na jejichž výrobě se podílela rodina pana Thea, mají nejen hodnotu speciality, ale jsou také kulturním symbolem, vykrystalizujícím z lásky k tomuto povolání, neustálé kreativity a silné vůle překonat všechny těžkosti.

Podle pana The není výroba sójové omáčky jen způsobem, jak si vydělat na živobytí, ale také způsobem, jak zachovat chuť jeho rodného města a předat tradiční hodnoty mladší generaci. Každý den věnuje čas školení a pečlivému školení mladých lidí ve vesnici v každé fázi, od výběru surovin, přes vaření sójové omáčky až po balení produktu.

Sklenice sójové omáčky úhledně uspořádané v rozích dvorku ve starobylé vesnici Duong Lam se staly kulturní krásou této starobylé vesnice.

„Když jsou lidé nadšení, vytrvají u svého povolání až do konce života. Starší lidé v 70. a 80. letech stále nosí vodu, vaří sójovou omáčku a neúnavně pracují, i když jejich příjem není vysoký. Je to radost i spojení s řemeslnou vesnicí,“ sdělil pan Ha Huu The.