Vzpomeňte si na období zlatých divokých květin.

Když jsem se vydal proti proudu podél hranice a sledoval ramena místních kanálů, znovu jsem narazil na zlatavé odstíny vodního hyacint. Tato skromná květina, ačkoli se objevuje jen jednou ročně, se stala součástí vzpomínek těch, kteří vyrůstali v oblastech náchylných k záplavám.

Vodní hyacinty jsou součástí období povodní v deltě Mekongu. Foto: THANH TIEN

V této sezóně v pohraničních oblastech proti proudu řeky, jako jsou Vinh Te, Nhon Hung, Nhon Hoi, Phu Huu atd., voda vystoupala až k polím. Vodní hyacinty podél břehů kanálu také vstupují do svého nejživějšího období roku a jejich zlatavé květy rozjasňují oči vesničanů.

Když se pan Nguyen Van Ha, obyvatel obce An Phu, zeptal na sezónu divokého vodního hyacintu, vesele odpověděl: „Divoký vodní hyacint právě začíná kvést, takže ho zbývá jen velmi málo. Pokud ho chcete hodně, musíte počkat do začátku 7. lunárního měsíce, kdy ho lidé sklízejí a prodávají na trhu. Vodní hyacint, který nyní vidíte na trhu, kromě několika divokých odrůd, je většinou thajské nebo tchajwanské odrůdy. Ty pěstují farmáři na polích a kvetou celoročně, nejen během období povodní. Ve skutečnosti jsou také lahodné k jídlu, ale jejich chuť nemůže být tak sladká a vonná jako u „autentického“ divokého vodního hyacintu.“

Podle vyprávění pana Ha se mi najednou vybavil obraz staré řady vodních hyacintů. Tehdy stál můj dům nebezpečně na kopci, obklopený povodňovou vodou jako oáza. Ve své naivní mysli jsem nechápal, proč jsou podél svahu řady vodních hyacintů. Kdykoli nám povodňová voda dosáhla k nohám, rozkvetly jasně žlutými květy, které se kymácely v pozdním letním vánku. Pokud jsme je chtěli jíst, moje matka jich pár natrhala do košíku a odpoledne jsme si dali talíř restovaných vodních hyacintů s krevetami nebo horký hrnec voňavé kyselé polévky – ideální pro venkovské večery.

Tehdy jsem neměl moc rád květy Sesbania grandiflora, protože měly štiplavou vůni, hořkou chuť a byly dokonce i mírně kyselé. Jak jsem stárnul a odkláněl se od domácích jídel mé matky, začal jsem si vážit sladké chuti květů Sesbania grandiflora. Teď, když jsem si chtěl dát ten tehdejší pokrm ze Sesbanie grandiflory s krevetami, už nebyl nikdo, kdo by ho uvařil. Nebyla to jen moje rodina; moje tety a sestry ze sousedství se k nám každé odpoledne plavily na lodích, natrhaly si pár květů a daly si lahodnou přílohu s fermentovanou rybí omáčkou nebo rybí nudlovou polévkou!

Protože Sesbania grandiflora byla tehdy divoce rostoucí rostlinou, téměř nikdo ji nepěstoval. Byla ponechána vadnout na slunci a dešti, jako by neexistovala. Pak, jak dny plynuly a povodňová voda zalila suché kořeny, se Sesbania grandiflora probudila. V ranním slunci se objevily drobné trsy květů, tiše živily svou životní sílu. V minulosti vesničané nemuseli zpracovávat mnoho; sklízeli jen tolik, kolik bylo potřeba k jídlu, takže některé květy byly přezrálé a padaly na povrch povodňové vody.

Pan Haův příkrý hlas mě vrátil do reality. Příběh o sezóně vodních hyacintu v poledním slunci vytrvale pokračoval. „Asi před deseti lety lidé sbírali divoké vodní hyacinty z polí. Teď, když chcete vodní hyacinty jíst, musíte je pěstovat. Ti, kteří mají volnou půdu, zasadí pár řádků a mají vodní hyacinty k jídlu; pokud jim nějaký zbyde, sklidí ho a prodají. Slyšel jsem, že v měsících, kdy jsou pole zaplavená, je příjem docela dobrý,“ vysvětlil pan Ha.

Pan Ha dodal, že mnoho farmářů nyní přešlo na pěstování Sesbania grandiflora v suchých podmínkách, stejně jako jiné zeleniny. Pokud vysadí thajskou nebo tchajwanskou Sesbania grandiflora na ploše asi 1 000 metrů čtverečních, mohou si vydělat slušný příjem, když nastane čas na sklizeň květin. Ti, kteří pěstují na větších pozemcích, si musí najímat dělníky na sklizeň od půlnoci, aby mohli doručit úrodu zákazníkům do úsvitu. Poté pan Ha ukázal na rostliny Sesbania grandiflora rostoucí podél kanálu a vysvětlil, že mají majitele. Lidé je zasadí, rozmetají trochu hnojiva a čekají, až voda zaplaví základnu rostlin, než se pustí do sklizně, kdy Sesbania grandiflora rozkvete.

Opravdoví gurmáni si musí počkat až do období povodní, aby si vychutnali lehce štiplavou, sladkou chuť Sesbania grandiflora, květiny pěstované na aluviální půdě delty Mekongu. Někdy se vybírá Sesbania grandiflora sklizená během období sucha, aby se utišila touha po rustikální chuti. Když se setkávám s návštěvníky z daleka, kteří přijíždějí do An Giangu během období povodní, chápu ještě více hodnotu těchto darů z období povodní. Hosté trvají na tom, aby ochutnali restovanou Sesbanii grandiflora s krevetami nebo v kyselé polévce. Když je vidím s chutí jíst a chválit pokrm, dělám radost i já, protože vím, že tuto divokou květinu z mé vlasti milují lidé z daleka.

Loučil jsem se s veselými farmáři v oblasti proti proudu a pokračoval jsem po provinční silnici 957, abych obdivoval řeku Chau Doc, která jemně přinášela bahno a vyživovala pole. Občas jsem stále zahlédl pár snítek divokých slunečnic s roztroušenými květy. Možná ještě chvíli čekají, než světu nabídnou své zářivé květy, aby každý, kdo vyrůstal v období povodní, stále s láskou vzpomínal na jednoduché, rustikální květy slunečnic své domoviny.

THANH TIEN

Zdroj: https://baoangiang.com.vn/nho-mua-dien-dien-vang-bong-a425990.html