Básně připomínající strýčka Ho

Díky neúplnému sbírání a sestavování básní vznikly stovky autorů z provincie Bac Kan, kteří napsali o milovaném prezidentu Ho Či Minovi. Mezi významné autory patří: básník Nong Quoc Chan, spisovatel Nong Minh Chau, spisovatel Nong Viet Toai, básník Trieu Kim Van a básník Duong Khau Luong.

Zesnulý básník Nong Quoc Chan napsal sérii básní o milovaném prezidentu Ho Či Minovi, zejména „Starcovi vojáci“, „Báseň o Pac Boovi“, „Touha po strýci Hoovi“, „Poslouchání strýčka Hoa, jak recituje poezii“ atd. Báseň „Starcovi vojáci“ je hlasem a upřímným, prostým srdcem horského umělce, který se právě zapojil do revoluce. Obraz milovaného prezidenta Ho Či Mina je v básni vyjádřen jednoduchým, neozdobným způsobem, podobně jako slova horských lidí:

„...A zase tam chodí starý muž bos.“

V tradičním oblečení Nung,

V ruce držel ratanovou hůl.

V ústech měl bezdýmnou dýmku.

Jeho dlouhé vousy byly zároveň bílé i černé.

Jeho končetiny jsou hbité jako u mladého muže...

Stařec se usmál a zamával osobě, která ho čekala, aby ho pozdravila.

Lidé si šeptali: „Co je to za vojáky? Všichni jsou to cizí lidé!“

Možná je to ten člověk s „ukazující rakví“… Když jedli večeři, vojáci počítali: jedna, dva… seďte klidně.

Stařec chodil od stolu ke stolu a kontroloval misky a hůlky.

Zapískej na píšťalku a pak se starý muž může najíst.

Všichni se navzájem pozvali

Zapalte pochodně a jděte se podívat na starcovu armádu.

Když starší lidé dorazili, stařík je srdečně pozval, aby se posadili.

Děti přišly znovu, stařec je zvedl a pohladil po hlavě… Stařec promluvil a lidé jasně slyšeli každé slovo.

"Chceme, aby revoluce rychle uspěla!"

Musíme se sjednotit jako svazek hůlek!

Báseň „Bambus Pac Boa“ od zesnulého spisovatele a básníka Nong Minh Chaua je srdečným vyjádřením lidu Viet Bac pro jejich milovaného prezidenta Ho Či Minha. V roce 1961 se prezident Ho Či Min vrátil do Pac Boa a zasadil trs bambusu u pramenů potoka Lenin, který se nyní stal lesem. Zemřel, ale bambusový les, který zasadil, stále vzkvétá, stejně jako jeho láska osvětluje vesnice po tisíc let.

„I když strýc Ho odešel daleko, bambus zůstal.“

Každý rok vyraší mnoho červených bambusových výhonků.

Ať už je slunečno, deštivo nebo bouřka.

Bambus zůstává zářivě zelený uprostřed načervenalých odstínů… Strýček Ho je pryč a zanechává za sebou tyto bambusové lesy.

Stejně jako strýc Ho odešel do Viet Bac

Zahrnuje názvy vesnic, názvy hor, názvy řek,

Všechna jsou to jména slavných vítězů..."

„Bân din Bác Hồ“ (Nebe a země strýčka Ho) je dvojjazyčná báseň v tay-vietnamštině od spisovatele a básníka Nong Viet Toai, která nabízí jiný, hluboký pohled na milovaného prezidenta Ho Či Mina. Báseň, která prožila a byla svědkem temných životů zotročeného lidu za koloniálních a feudálních režimů, zdůrazňuje hlubokou vděčnost lidí všech etnických skupin za nezměrný přínos milovaného prezidenta Ho Či Mina.

„Bez strýčka Ho by nebylo nebe.“

"Půda existuje jen tehdy, když jsou na ní lidé."

Díky němu naše země dosáhla nezávislosti, svobody a štěstí: „ Vítězství strýčka Ho u Pac Boa.“

Chybí pruhovaný vzor.

Nejsem si jistý/á, jestli se ti podaří inzerovat.

Ba Dinh

Pjoom Bảc chắng mì đin đuổi pậu

Nudle jsou tak lahodné... Způsob, jakým je jíš, je úžasný.

Mac Pha Phet

Mac Pha Da

Boong lan chực bân phạ khau phja Bảc hâử.

(Překlad: Strýček Ho se vrátil k Pac Boovi / Lidé a rostliny se také protáhly; / Vědomí, že je vysoká obloha / Ptákům rostou křídla; / Vědomí, že je rozlehlá země / Konvoj vozidel instaluje kola; / Strýček Ho se vrátil do Hanoje / Byl tam festival Ba Dinh / Teprve tehdy byla modrá obloha pro vlast / Existuje země, vlast / Pouze se strýčkem Ho je obloha / Pouze s lidmi je země / Nyní strýček Ho zemřel / Slibujeme, že navždy zachováme zemi a oblohu strýčka Ho pro budoucí generace).

Básník Trieu Kim Van má díla jako „Sbírka básní Pac Bo“, „Návštěva strýčka Ho“ a „Strýček Ho s dětmi Viet Bac“. Jeho báseň „Víla“ odráží jemný pohled a hluboké city tohoto básníka etnika Tao vůči strýci Ho – brilantnímu vůdci, skvělému učiteli a velké kulturní osobnosti národa.

„Starověké pohádky vyprávěly o nesmrtelných jako o zkušených básnících.“

Čtení básní strýčka Hoa nutí člověka myslet si, že je to víla.

Tien pochází z Kim Lien.

Narodila se do skromného domu se slaměnou střechou… Ačkoli nebyla vílou, byla stále zkušenou básnířkou.

„Byl víc než jen průkopníkem v budování vietnamského národa.“

Milovaný strýc Ho nebyl jen talentovaný básník, ale dokonce víc než básník, protože položil základy nezávislého, svobodného a šťastného Vietnamu!

Básník Duong Khau Luong má sbírku tří básní, včetně: „Návštěva v domě strýčka Ho“, „Prostota strýčka Ho“ a dvojjazyčné básně v tay-vietnamštině „Na Tu Chu Chin strýc slang“ (Na Tu vzpomíná na učení strýčka Ho). Nedávno básník vydal dvojjazyčnou dětskou narativní báseň v tay-vietnamštině „Lan Toen Ban Hon Lap Bac Ho“ (Vyprávějící příběh o tom, jak Ban Hon vítá strýčka Ho). Díky jednoduchému stylu psaní, snadno čitelným pětislovným veršům a ilustracím krásných a živých obrázků strýčka Ho a jeho vojsk, kteří v minulosti procházeli vesnicí, se toto dílo setkalo s oblíbeným a dobře přijatým zájmem dětí.

„Vesnice Hon, vesnice tele, vesnice eng“

Dú tin liệp Pù Nam

Pruhy poskakují a tlačí nudle

Rozlehlá rozloha stromů... Rybářské lodě jsou roztroušeny všude.

Khửn tàng pây tức slấc

Nezávislá stránka dítěte

Je potřeba tlačit na vítězství

Han Ban Hon přidal

(Překlad: Bản Hon – malá vesnice / Na úpatí hory Pù Nam / Nyní prosperující vesnice / Zelená, úrodná pole / Dlouhá, široká hlavní silnice… Kde kdysi odpočíval strýc Ho / Na své cestě odporu / Aby získal svobodu a nezávislost / Dnes, kdokoli přijde / Bude Bản Hon milovat ještě více)...

Vzpomínáme na strýčka Ho a s upřímnou úctou píšeme o našem milovaném prezidentu Ho Či Minovi. Vedle spisovatelů a básníků působí v provincii Bac Kan také autoři z mnoha různých etnických a věkových skupin. Patří mezi ně autoři jako: Van Loi, Ha Si Thuyet, Ha Huu Nghi, Trieu Huu Dinh, Ma Phuong Tan, Hoang Thi Diem, Quach Dang Tho, Dinh Huu Hoan… Kromě toho mnoho děl autorů z kmene Tay, Nung a Dao má texty k melodiím Then a Sli, například: Nong Trong Quyet, Ha Duc Dinh, Ma Van Vinh, Ly Thi Nhan, Dang Quan Vuong, Trieu Duc Doan, Vu Van Quynh, Duong Thuyet Cam, Trieu Sinh, Hoang Cao… Tyto písně, melodie a melodie Then denně zní na vlnách rádia Hlas Vietnamu a rozhlasových a televizních stanic provincií Viet Bac a šíří lásku a víru ve strýčka Ho do nesčetných srdcí…

Jako oddaný a zapálený člověk, který pečlivě zkoumal, sbíral a sestavoval knihu „Bac Kan: Místa, která strýc Ho kdysi navštívil“, napsal autor Van Loi také mnoho básní o milovaném prezidentu Ho Či Minovi, zejména: „Pac Bo v březnu“; „Vzpomínka na strýce Ho v Lang Senu“; „Vzpomínka na strýce Ho v Cang Lou“; „Strýc Ho navštěvuje vesnici Dao“... „Vzpomínka na strýce Ho v lese“ je hluboce dojemná báseň vyjadřující pocity obyvatel Viet Bacu po slyšení zprávy o strýcově smrti.

„Dnes, uprostřed hor a lesů Viet Bac“

Slyšel jsem, že prezident Ho Či Min se setkal s Karlem Marxem a Leninem.

Bílé mraky zahalené do smutečních látek se nad vrcholem hory vznášely.

A slzy padají do každého srdce…“

Zesnulý autor a veterán Ha Si Thuyet ve své první a zároveň poslední básnické sbírce s názvem „Země vzpomínek“ zařadil čtyři básně o milovaném prezidentu Ho Či Minovi: Pac Bo na jaře; Vzpomínka na strýčka Ho na Svátku luceren; Návštěva domu strýčka Ho; a Vzpomínka na strýčka Ho ve škole Duc Thanh. Báseň „Vzpomínka na strýčka Ho na Svátku luceren“ vyjadřuje upřímnou touhu a vzpomínku umělců a spisovatelů v horách Viet Bac na milovaného prezidenta Ho Či Mina pokaždé, když přijde Tet (lunární Nový rok) a jaro.

„Vzpomínka na dávná jara uprostřed hor a lesů Viet Bac“

V noci Svátku luceren strýc Ho diskutoval o vojenských záležitostech.

Splynutí poetické duše vůdce.

Loď se koupala v rozlehlé rozloze stříbřitého měsíčního světla…

Jaro se vrátilo do hor a lesů Viet Bacu.

Tisíce květin a trav předvádějí své barvy uprostřed svahů.

Leninův potok odráží obraz Marxovy hory.

Jarní úplněk jasně svítí...

Autor, veterán Ha Huu Nghi, vydal tři básnické sbírky, včetně sbírky s názvem „Jaro vzpomíná na strýčka Ho“, která obsahuje mnoho básní o milovaném prezidentu Ho Či Minovi: Jaro vzpomíná na strýčka Ho; Květen vzpomíná na strýčka Ho; Strýc Hoův novoroční pozdrav zraněným vojákům... Báseň „Existuje muž, který cestuje po světě“ vyjadřuje obdiv, důvěru a úctu k milovanému vůdci, který cestoval napříč pěti kontinenty a hledal způsob, jak zachránit zemi, a obětoval celý svůj život pro národ a jeho lid.

„Jeho zásluhy“

Jako hluboké řeky a rozlehlé oceány

Ale na hrudi neměl jedinou medaili.

Vše, co člověk potřebuje, je láska ke všem lidem.

„Jeho rodina je vietnamská vlast...“

Od úmrtí prezidenta Ho Či Mina uplynulo téměř šest desetiletí, ale jeho obraz stále žije v srdcích každého Vietnamce a milionů pokrokových lidí po celém světě. Krátký článek nedokáže vyjádřit hlubokou náklonnost, úctu a vděčnost obyvatel Bac Kanu k jejich milovanému prezidentu Ho Či Minovi. Ani nedokáže dostatečně vyjádřit bezmeznou lásku a náklonnost, kterou choval ke své vlasti Bac Kan, jak ji vyjadřoval ve své poezii a písních… Dovolte mi, abych si na závěr tohoto krátkého článku vypůjčil dva řádky z básně „Vzpomínka na prezidenta Ho Či Mina v lese“ od Van Loie:

„Vděčnost, kterou dlužíme strýčku Ho, je něco, co nespočet potoků nedokáže vyjádřit.“

„Člověk by musel trhat listí v lese a počítat ho tisíc let.“

Ma Phuong Tan

Zdroj: https://baobackan.vn/nhung-van-tho-nho-bac-post70865.html