Každý rok, kolem 20. nebo 25. dne dvanáctého lunárního měsíce, kdy začnou kokosovými palmami za domem foukat severovýchodní monzunové větry, naplní můj domov zvláštní druh ruchu. Aniž by nám někdo říkal, co máme dělat, košíky a tácy se vynesou ven sušit na slunci. Banánové listy se natrhají ze zahrady, otřeou a úhledně naskládají pod betelový strom. Tehdy vím: Tet (lunární Nový rok) se blíží a hrnec lepkavých rýžových koláčků se brzy rozsvítí.
 |
| Banh Tet - chuť Tetu. |
V mém rodném městě není příprava bánh tétu (vietnamského lepkavého rýžového koláče) jen záležitostí jednoho člověka, ale rodinnou záležitostí, někdy se jí účastní celé sousedství. Brzy ráno sedí moje matka u rybníka a myje lepkavou rýži, její známé ruce jemně třou každé průsvitné bílé zrnko a mumlají si, zatímco počítá, kolik koláčů musí letos upéct, aby je mohla nabídnout našim předkům a dát oběma stranám rodiny.
Teta Tư vybrala mungo fazole, oloupala je, uvařila do změknutí, pak je rozmačkala a pro chuť přidala trochu soli. Sestra Hai se postarala o vepřové sádlo, nakrájela ho na čtverečky, marinovala ho v pepři, cibuli a rybí omáčce a nechala ho nasáknout. Každý měl svůj úkol, každý byl zaneprázdněn, ale všichni byli šťastní.
Nejvíc si pamatuji vůni banánových listů ohřívaných nad ohněm. Listy, čerstvě ohřáté, byly sytě zelené, měkké a slabě voněly známou vůní slunce, větru a polí. Moje starší sestra listy rozprostřela, přidala lepkavou rýži, fazole a maso a pak je dovedně srolovala. Kulaté, pevné rýžové placky byly svázány tenkými bambusovými proužky. Křupavý, praskavý zvuk utahování bambusových proužků jako by signalizoval další svátek Tet.
S nástupem večera se hrnec rýžových koláčků postaví na kamna na dřevo na verandě. Oheň jasně plápolá, kouř se líně vznáší a mísí se s vůní čerstvé rýže, banánových listů a suchého dřeva, čímž vzniká jedinečná vůně Tet, kterou jinde nenajdete.
Sledování pečení rýžových koláčků je nejdelší noc v roce, ale také nejteplejší. Dospělí sedí kolem kamen a vyprávějí si historky o své práci, o období povodní, o chudých svátcích Tet v minulosti, kdy měli jen pár rýžových koláčků na rozdávání. My děti jsme k nim každou chvíli přibíhaly, sahaly si k ohni, aby si zahřály ruce, a naše oči dychtivě čekaly, až se koláčky upečou.
Pozdě v noci, kdy přes verandu foukal studený vítr, maminka přikládala další dříví, táta přiléval vodu do hrnce a moje starší sestra tiše sepjala ruce a modlila se k našim předkům za klidný nový rok pro jejich děti a vnoučata. Uprostřed praskání hořícího dřeva jsem si najednou uvědomila, že Tet (vietnamský Nový rok) není o okázalých hostinách, ale o chvílích, jako je tento, kdy se sejde celá rodina.
Druhý den ráno byly koláče vyjmuty z hrnce, úhledně naskládané na dřevěné prkénko a zmáčknuté, aby okapaly vodu. Jak koláče chladly, banánové listy ztmavly a zleskly. Když byl koláč nakrájen, odhalila se průsvitná bílá lepkavá rýže, zlatožlutá fazole a sytě růžová masová náplň.
Jíst kousek bánh tétu (vietnamského lepkavého rýžového koláče) s nakládanou šalotkou a ředkvičkami, pokapaný chilli rybí omáčkou, zní překvapivě všestranně. S každým soustem si vychutnáváte esenci venkova, pot a lásku člověka, který ho připravil.
Dnes je bánh tét (vietnamský lepkavý rýžový koláč) snadno dostupný na trzích; můžete si ho koupit, kdykoli chcete. Ale pokud Tết (vietnamský Nový rok) není bez hrnce bánh tétu, který jsem si sama udělala, stále cítím pocit prázdnoty. Protože bánh tét není jen k jídlu. Je to vzpomínka, nit spojující ty daleko s jejich starými domovy, spojující přítomnost s minulými jary.
Každé jaro, když se dívám na hrnec lepkavých rýžových koláčků, které se tiše vaří na verandě, cítím, jak Tet dýchá, hřeje se od krbu mého rodného města. A chápu, že dokud bude ten hrnec koláčků zachován, Tet zůstane neporušený v srdcích lidí!
Text a fotografie: NGOC THU
Zdroj: https://baovinhlong.com.vn/tin-moi/202602/tan-van-noi-banh-tet-ben-hien-nha-2a30a10/
Komentář (0)