 |
| Obyvatelé vesnice Na Luong slaví společně s charitativním programem „Jaro na Vysočině“. |
Jarní festival uprostřed rýžových polí na vysočině.
Od časného rána 24. ledna 2026 byla silnice vedoucí k osadě Na Luong rušnější než obvykle. Lidé ze sousedních vesnic se hrnuli k poli, kde bylo postaveno pódium. Na nedávno sklizených rýžových polích, strništích stále vlhkých od rosy, kráčely vpředu skupinky lidí, následované několika dalšími; pak se z města blížily dlouhé řady historických aut a motocyklů, které uprostřed hor a lesů vytvářely zvláštní barevnou paletu.
Uprostřed údolí bylo na malém rýžovém poli, o několik kroků výše než okolní pole, postaveno pódium pro program „Jaro na Vysočině“. Povrch pole byl stále nerovný a ještě nesrovnaný, ale právě tato rustikální podoba dodávala prostoru akce intimnější atmosféru. Jednoduchá kulisa s nápisem „Jaro na Vysočině 15“ spolu s logy zúčastněných charitativních skupin, klinik atd. stačila k zahájení velkolepé oslavy.
Po cestě přes 60 km z centra Thai Nguyen se do vysočiny valijí veterány a skútry Vespa, které přivážejí dary Tet a štědrost dobrovolníků.
Členové klubu Otofun Thai Nguyen, klubů klasických aut, členové mládežnických odborů a policisté z obce Cho Moi měli každý svůj úkol: někteří nesli dárky, jiní stavěli pódium a další se starali o zvuk a osvětlení... V jiném rohu se kolem ohně shromáždili vesničané a připravovali banánové listy a lepkavou rýži na zabalení banh chung (tradičních vietnamských rýžových koláčků) a pound banh giay (dalšího druhu vietnamského rýžového koláče).
Děti oblečené v nových šatech se držely za ruce se svými rodiči, když šly na festival, a jejich oči jiskřily vzrušením a radostí.
 |
| Dary Tet byly předávány přímo potřebným domácnostem pozdě v noci. |
Pan Ninh Van Hao, tajemník stranického výboru obce La Hien – dlouholetý podporovatel programu – byl hluboce dojat pokračující cestou „Jara na Vysočině“ a sdělil: „Toto je jeden z nejsmysluplnějších charitativních programů, pořádaných za posledních 15 let, a já se ho téměř každý rok přímo účastním.“
Právě z tohoto spojení v roce 2022, kdy se program konal v jeho rodném městě Vo Nhai (Thai Nguyen), napsal píseň „Jaro na Vysočině“ – píseň zrozenou z upřímných emocí v reakci na charitativní činy.
„Nejsem profesionální hudebník, ale vždycky jsem měl silné city ke své vlasti, zemi, straně a prezidentu Ho Či Minovi,“ vyjádřil se Ninh Van Hao.
Píseň, napsaná na jednoduchou lidovou melodii známou lidem v horských oblastech, je poctou klubům klasických automobilů a filantropům, kteří po mnoho let cestují na dlouhé vzdálenosti, aby přinesli teplo Tetu (lunárního Nového roku) chudým domácnostem v horách. Podle pana Hao má každá cesta a každý dar nejen materiální hodnotu, ale také šíří teplo lidské laskavosti.
„Doufám, že program bude i nadále udržován a zanechá na lidech pozitivní dojem, v souladu s duchem a politikou strany a státu: nikoho nenechat pozadu,“ dodal pan Ninh Van Hao.
Když soucit hřeje hory a lesy
Paní Tran Thanh Van se poprvé připojila ke skupině historických Vesp z Hanoje , které se účastnily akce „Jaro na Vysočině“, a nedokázala skrýt své emoce. Při výběru čajových balíčků, lahví medu a divoké zeleniny na podporu místních obyvatel se podělila: „Lidé jsou zde přátelští, upřímní a velmi veselí. Rustikální scenérie obce ve mně vyvolává mnoho emocí.“
Podle jejích slov nebyl program nijak propracovaný, pódium jednoduché, ale atmosféra byla otevřená a velkorysá. Z mnoha aktivit na ni nejvíce zapůsobil stánek „0-dong“, kde se teplé oblečení předávalo přímo lidem v atmosféře sdílení a vřelosti – vřelosti, která se šířila chladnou vysočinou bez nutnosti proseb.
Pro mnoho obyvatel vesnice Na Luong to byla první účast na programu, který spojoval lidové hry, kulturní vystoupení, lékařské prohlídky a léčbu a rozdávání dárků Tet, čímž se vytvořila vzácná a živá atmosféra jarního festivalu v horách. Hry jako chytání kachen se zavázanýma očima, pečení banh chung (tradičních vietnamských rýžových koláčků) a tloukání banh giay (tradičních vietnamských rýžových koláčků) se hrály s nadšením; starší lidé se dívali, děti nadšeně běhaly za nimi, smích a volání se mísily a celá vesnice se zdála být probuzena v barvách raného jara.
 |
| Doktor Tran Tien Thinh (pediatrická klinika An Thinh) vyšetřuje každé dítě. |
V kulturním centru ve vesnici Dr. Tran Tien Thinh (dětská klinika An Thinh) pečlivě vyšetřil každé dítě. Paní Dang Thi Lanh, žena z kmene Dao, přivedla na vyšetření svého osmiměsíčního syna, protože cítila úzkost, protože měl přetrvávající kašel. Když jí byla diagnostikována křivice a podvýživa a byly jí předepsány léky, vitamíny a promyšlené rady, vydechla si s úlevou. „Když jsem slyšela lékařovo vysvětlení, cítím se naprosto uklidněná,“ řekla s očima zářícíma nadějí.
Málokdo ví, že Dr. Thinh nejenže během festivalu poskytoval bezplatná vyšetření a léky, ale také byl po mnoho let tichým „diamantovým sponzorem“ a podporoval program „Jaro na Vysočině“. Jeho přítomnost, spolu s přítomností dalších lékařů a zdravotnického personálu, přinesla lidem v této znevýhodněné horské oblasti nejen léky, ale i praktickou lékařskou péči a podporu.
Uprostřed hor a lesů Na Luong se umělecká vystoupení, obvykle k vidění jen na městských jevištích, náhle zdála podivně známá. Ozýval se zvuk lvích tanečních bubnů a lvi a draci z klubu Long Nghia Duong (Thai Nguyen) ladně tančili po rýžových polích, někdy se vznášeli vysoko a mohutně, jindy majestátně klesali. Pokaždé, když oblohu rozzářil ohňostroj, potlesk vesničanů stoupal jako vlny.
Kouzelnické triky nechaly děti s úžasem vyrazit z očí. V údolí ožila vietnamská bojová umění Shaolin Kung Fu s technikami, které byly dříve k vidění jen ve filmech. Železná tyč silná jako prst byla ohnuta pouze pomocí hrdla, což mnohým vyvolalo nedůvěru a dychtivost se jí na pódiu dotknout.
Ale nejdéle se v srdcích účastníků netvořilo jen samotné představení, ale i nevinné, dětské pohledy, plaché i dychtivé zároveň; drobné ručičky tleskající v rytmu uprostřed rýžových polí.
Paní Tran Thanh Van se podělila o to, že právě tyto prosté okamžiky se dotkly jejích nejhlubších emocí. „Když jsem viděla děti uchvácené kouzelnickou show, pomyslela jsem si, že musím udělat něco víc, ať už sebemenšího, aby tato radost pokračovala. Příští rok se určitě vrátím,“ řekla.
Tato radost se šířila i mezi staršími lidmi. Sedmdesátiletá paní Ha Thi Thoa měla slzy v očích: „Jsem stará, ale tohle je poprvé, co jsem viděla tolik úžasných představení. Děkuji dobrovolnické skupině, že přináší radost do naší vesnice.“
Vzdálenost mezi umělcem a publikem jako by mizela. Podání rukou, oční kontakt a prodloužený potlesk vytvářely bezbřehé jeviště, kde se umění setkávalo se životem a radost se šířila od umělce k divákovi.
 |
| Stánky „0-dong“ rozdávaly lidem přímo teplé oblečení. |
Cesta vytrvalosti poháněná laskavostí.
Pan Pham Hoai Phuong, předseda sdružení Otofun Thai Nguyen a vedoucí organizačního výboru akce „Jaro na Vysočině“, nám sdělil, že program vznikl v roce 2007 z vášně pro motocykly Jeep a Vespa a z touhy udělat něco užitečného pro místa, kterými konvoj projížděl. „Zpočátku tam bylo jen několik desítek lidí, pak jich bylo přes sto.“
„A tak jeden člověk představil druhého, přátelé se navzájem zvali, aby se přidali, a pak se začaly účastnit další a další kluby a dobrovolnické skupiny z celého světa,“ řekl.
Pan Tran Trung Ngoc, zástupce vedoucího organizačního výboru, se domnívá, že to, co členy drží po celých 15 let, je náklonnost, kterou chovají k lidem v horách. Vyprávěl, že na prvních cestách, kdy skupina nebyla tak velká jako nyní, byly cesty obtížné a dárků nebylo mnoho, ale pokaždé, když se vrátili, všichni cítili bolestný záblesk emocí kvůli očekávajícím očím a prosté náklonnosti místních lidí.
„Nikdy jsme si nemysleli, že dosáhneme něčeho významného. Šlo prostě o to, abychom tam šli, přinesli nějaké dary, trochu tepla v chladné zimě. Ale čím dál jsme šli, čím víc lidí jsme potkávali, tím víc jsme si uvědomovali, že se nemůžeme zastavit,“ svěřil se pan Ngoc.
Právě tyto jednoduché vzpomínky vedly mnoho členů skupiny rok co rok k tomu, aby si dobrovolně upravovali své rozvrhy a společně se vraceli na „Jaro na Vysočině“ jakožto setkání lidského spojení.
Pan Tran Manh Cuong, zástupce tajemníka stranického výboru a předseda lidového výboru obce Cho Moi, komentoval význam programu: „Jaro na Vysočině je velmi praktická aktivita, která demonstruje ducha vzájemné podpory a přispívá k povzbuzení lidí k úsilí o lepší život. Vážíme si štědrosti dobrovolnické skupiny.“
S příchodem noci plápolaly ohně a nízko položené ohňostroje ozářily vzduch za doprovodu písní a smíchu. Sedmdesát dva dárkových balíčků k Tetu (lunárnímu Novému roku) obsahujících rýži, sladkosti, teplé oblečení a základní potřeby bylo předáno přímo chudým rodinám. Devětačtyřicetiletý Dang Nguyen Tien se dojetím zarazil: „Moje rodina je velmi chudá. S touto rýží a teplým oblečením navíc bude Tet mnohem snazší.“
Ano! „Jaro na Vysočině“ překročilo rámec charitativní aktivity a stalo se festivalem pro obyvatele horské oblasti Thai Nguyen. Tet je přítomný v horkých hrncích banh chung (tradičních vietnamských rýžových koláčků), ve vyměňovaných dárcích, v tichém sdílení prostřednictvím podání rukou… Uprostřed hor Na Luong jaro dorazilo dříve a přineslo teplo a náklonnost, které se šíří po všech vesnicích.
Zdroj: https://baothainguyen.vn/xa-hoi/202602/tet-som-o-ban-na-luong-e8e31d8/
Komentář (0)