Lidová jarní píseň Sinh

V lednu, kdy je jarní vánek ještě mírně chladný, v domech na kůlech stále přetrvává vůně jarního vína; zvuky lidových písní z jarního festivalu se rozléhají po celých vesnicích Cao Lan.

Mnoho lokalit s etnickou menšinou Cao Lan založilo kluby, aby zachovaly tradici zpěvu *sình ca* (druh lidové písně).

Zpěv během jarních svátků se obvykle odehrává během dne, při práci, v každodenním životě a na svatbách; zahrnuje: zaříkávací písně (vèo ca), úvodní písně (sạo ca) a přísahací písně (mầng ca).

Volací písně: Tyto písně se obvykle zpívají venku. Když se mladí muži a ženy, kteří se navzájem neznají, navzájem potkávají, proaktivně zpívají, aby zvolali:

Zeptal se jí...

Nevím, jestli je to stará nebo mladá žena.

Kdyby to byla ta stará žena, prostě by chytře udělala krok.

Kdyby se paní na chvilku zastavila...

Nebo:

Dnes jsem ji potkal venku.

Podívejte se na její nohy v těch krásných malých botičkách.

Chtěl se jí zeptat na text písně.

Nevím, co si myslí.

Ženská skupina okamžitě reagovala:

Tisíce kilometrů silnic osázených borovicemi a cypřiši.

Tisíce kilometrů silnic v plamenech květin

Tisíce vesnic a osad ji hledaly.

Chceš se s ní znovu spárovat jako květiny?

Poté, co si vyměnili zdvořilosti a porozuměli si, oba přiznali, že jsou svobodní a nedostali žádné nabídky k sňatku. Cestou na festival pokračovali v rozhovoru, někdy zpívali ve skupinách, někdy jen ve dvou.

Tradiční námluvy obyvatel Cao Lan stále rezonují a odrážejí jejich lásku k životu, k druhým a k jejich etnické identitě.

Úvodní píseň (nebo lidová píseň)

Je to forma skupinového zpěvu mezi skupinou mužů a skupinou žen v domě na kůlech. V jarních dnech, kdy na návštěvu přijedou mladí muži nebo ženy z jiných vesnic, mladí muži a ženy z vesnice proaktivně požádají hostitele o svolení zazpívat si s hosty sình ca.

Vystoupil jsem na žebřík a zeptal se majitele.

Promiňte, hostitele, dorazil k vám domů host.

Promiňte, pane hostitele, kde jsou hosté?

Můžeme místo toho zpívat lidové písně?

Když hostitel souhlasí, jeho zpěvácká skupina se ujme iniciativy a zazpívá píseň jako pozvání s úmyslem vyprovokovat druhou stranu:

Lidé, kteří nezpívají ani nevystupují, zestárnou.

Pokud peníze neutratíte, nakonec vám dojdou.

Sedmnáct, osmnáct květů kvete

Dvacet let, v rozkvětu mládí.

Zákaznice okamžitě odpověděla:

Ve třiceti letech začínají květiny vadnout.

Když nebudeš zpívat, kdy budeš?

Po lidových písních hostitel a host, muž i žena, skutečně zpívali ve stylu volání a odpovědi – písně o lásce a námluvách.

Zpěvák se ujme iniciativy a začne zpívat jako první.

V oblasti Dolního Nguyênu má šalotka osm listů.

Osmillistá šalotka se vytvořila.

Moji rodiče ho měli, když mu bylo 18 let.

S randěním začneš až v 18 letech.

A pak to pokračovalo:

Je inteligentní a docela bystrá.

Zeptej se jí, jestli je zamilovaná, nebo ne.

Pokud najde lásku, přeji jí hodně štěstí.

Pokud ty city ještě nejsou, neobviňujte mě.

Žena odpověděla:

Mám k někomu city a byl jsem zamilovaný.

Když házím zeleninu do potoka, nůž se potápí.

Ten nůž, co klesl ke dnu, už mám.

Nůž plovoucí na hladině vody je prostý emocí.

Chlapec, podezřívající dívku, že lže, jí nevěřil:

Je zamilovaná, nebo ne?

Zeptala se, jestli je tam láska, nebo ne.

Šel na okraj vesnice poslouchat zpěv drozdů.

Ptačí zpěv jí říká, že je zamilovaná.

Dívčí píseň zněla jako vysvětlení:

Můj přítel tu ještě není, drahá.

Nůž byl hozen do potoka, aby ho mohli vidět potomci.

Pokud nůž plave, pak jsi bezcitný.

Nůž klesá na dno naší čisté lásky.

Mladík použil záminku zpěvu oslavné písně, aby vyzkoušel dívčiny city:

Píseň s gratulací paní domu.

Manžel je dobrý a manželka je také dobrá.

Manžel je dobrý a manželka je také dobrá.

Na stránce je portrét Ču Jing-taje.

Dívka odpověděla:

Je pravda, že jsem stále svobodný/á.

Kéž by tahle věta opravdu nebyla dobrá.

Kéž by byl můj manžel doma

Proč jsme sem přišli spolu bezdůvodně?

V některých písních chlapec přechází k chválení dívky:

Báseň je poctou jejím rodičům.

Její rodiče ji dali na svět jako květinu.

Její rodiče dali na svět ji, Lotosový květ.

Když vyšli z brány, celá rodina se koupala ve světle.

Dívka odpověděla:

Píseň, která chci popřát mým rodičům vše nejlepší.

Moji rodiče mě dali na svět, ale nejsem krásná květina.

Moji rodiče dali na svět mě, Lien Hoa.

Stát se mnichem přineslo zkázu celé rodině.

Lidové písně zpívané během jarního festivalu se obvykle hrají během dne, zatímco lidé z Cao Lan pracují a věnují se svým každodenním životům.

Zpívání přísah (mừng ca)

Každá oslava jednou končí. Když se slavnosti rozejdou, skupiny mužů a žen nebo mladých mužů a žen společně zpívají rozlučkové písně a slibují si, že se znovu setkají na jiném festivalu. Texty písní jsou plné touhy a nostalgie:

I když mám před sebou víno, stále cítím smutek.

Na stole je tolik masa, ale já ho jíst nebudu.

I s rýží a čajem mě to pořád nebaví.

Dokud máte ještě hlad, vzpomeňte si navzájem na svá slova.

Text je jako odvážný slib:

Potkal ji a pak ona potkala jeho.

Jako kapr, který najde velký rybník.

Kapři vstupují do rybníka, aby sežrali poklad.

Sešli jsme se a rozhodli se, že se podělíme o postel.

Jarní zpěv námluv je dobrou příležitostí pro mladé muže a ženy, aby se navzájem poznali, což vede k mnoha rozkvětům románků. Láska mezi páry v těchto písních je neuvěřitelně čistá a vášnivá, ale také jasně odráží tradici respektování morálky. Než se člověk pustí do zpěvu, musí požádat o svolení rodiče. Po příjezdu do vesnice musí zpívat píseň, dokud nezazvoní brána. Pokud majitel domu souhlasí s vpuštěním, musí zazpívat další píseň, v níž požádá o svolení hostitele, a písně na pozdrav hostiteli, starším, rodičům zpěváka a mladým mužům a ženám z vesnice... a nakonec gratulace a chvála zpěvákovi.

Podle tradice lidového zpěvu musí i když jsou páry hluboce zamilované, před svatbou získat souhlas obou párů rodičů. Na konci každého vystoupení se zpívají lidové písně vyjadřující vděčnost hostiteli za zajištění všech nezbytných podmínek pro dokonalý průběh vystoupení.

Jaro je stále svěží a živé ve vesnicích Cao Lan. Melodické milostné písně jarního festivalu stále rezonují a odrážejí lásku obyvatel Cao Lan k životu, k bližním a k jejich etnické identitě.

Ngoc Mai ( podle „Počáteční studie lidových písní etnických skupin Tay, San Diu a Cao Lan“, Ministerstvo kultury a informací Tuyen Quang , 2007 )

Zdroj: https://baotuyenquang.com.vn/van-hoa/du-lich/202603/tieng-sinh-ca-ngay-xuan-82b2f74/