Stovky mnichů, jeptišek a buddhistických stoupenců dorazily brzy ráno, aby se zúčastnily vzpomínkové bohoslužby, která připomíná a vzdává hold hrdinným mučedníkům, vojákům a vlasteneckým občanům, kteří obětovali své životy za národní nezávislost - Foto: TRI DUC
Není to jen duchovní rituál nebo historická vzpomínka, ale také kulturní nit spojující minulost s přítomností, která pomáhá každé generaci pochopit, že mírový život, který si dnes užíváme, byl vykoupen krví, potem a oběťmi těch, kteří přišli před námi.
Nikdo není zapomenut.
V těchto dnech, kdy se tisíce lidí hrnou do parku Le Thi Rieng, aby se zúčastnily vzpomínkové bohoslužby za padlé vojáky a vlastenecké občany, mnoho z nich je hluboce dojat, když pomyslí na ty, jejichž životy byly pohřbeny před téměř šesti desetiletími.
Podle historických dokumentů a předběžných výsledků průzkumu se v oblasti starého hřbitova Do Thanh může stále nacházet více než 900 ostatků kádrů, vojáků a vlasteneckých občanů, kteří obětovali své životy během ofenzívy a povstání Tet v roce 1968, které dosud nebyly shromážděny.
Tato čísla nejsou jen historická data. Představují lidi, kteří kdysi měli jména, rodná města, rodiny a nenaplněné sny. Zemřeli ve velmi mladém věku a zanechali po sobě rodiče, manžele/manželky, děti a budoucnost, kterou si nikdy neměli šanci vybudovat.
Čas sice může změnit krajinu a památky. Z hřbitova z minulosti se stal kulturní park v srdci města, ale vzpomínka na tuto oběť nevybledla.
Pátrání po padlých vojákech a jejich shromažďování proto není jen profesionálním úkolem či administrativní povinností. Je to také morální čin, reakce dnešní generace na ty, kteří padli za nezávislost a svobodu národa.
Národ může zbohatnout díky svým zdrojům, vědě a technologiím nebo příznivé geopolitické poloze, ale aby národ přežil, potřebuje také paměť a vděčnost – národ, který si váží své minulosti, jen tak neztratí svou budoucnost.
Od synovské úcty v rodině až po loajalitu k vlasti.
Ve vietnamské kultuře jsou vděčnost a oplácení laskavosti tradicemi, které se uchovávají po tisíciletí. Vietnamci si připomínají své předky a ctí své rodiče a prarodiče ne z pověrčivosti, ale jako způsob, jak si připomenout své kořeny a to, že každý dnešní úspěch je postaven na úsilí těch, kteří přišli před nimi. Tento duch je jasně patrný i v buddhistickém učení.
Buddha učil o čtyřech velkých dluzích vděčnosti: vděčnost rodičům, vděčnost třem klenotům (Buddha, Dharma, Sangha), vděčnost národu a společnosti a vděčnost všem vnímajícím bytostem. Ti, kdo žijí podle Dharmy, nejen projevují synovskou úctu svým rodinám, ale také vyjadřují vděčnost své vlasti, zemi a komunitě. Z tohoto pohledu není vzpomínková bohoslužba za padlé vojáky v parku Le Thi Rieng pouhým náboženským rituálem. Je to místo setkání mezi národní morálkou a duchem buddhismu.
Průzkum oblasti pro hledání ostatků padlých vojáků v parku Le Thi Rieng.
Když se Kšitigarbha sútra zpívá celou noc a obětiny se připravují podle zvyků všech tří oblastí, není to jen rituál pro zesnulého, ale také způsob, jakým živí vyjadřují vděčnost, vzpomínku a přání blaha všem.
V moderním životě jsou lidé někdy tak zaneprázdněni prací, technologiemi a materiálními cíli, že zapomínají na hodnotu vděčnosti. S rozvojem společnosti však lidé stále více potřebují zdroj duchovní podpory.
Tento základ spočívá ve schopnosti pamatovat si své kořeny, ctít ty, kteří přišli před námi, a žít zodpovědně vůči historii.
I proto návrh na vybudování pamětního či hřbitovního parku v parku Le Thi Rieng získal podporu mnoha lidí. Toto místo by totiž nejen zachovalo ostatky mučedníků, ale také památku města, památku na tragické období historie, které by měly znát budoucí generace.
Vděčnost sice minulost nevrátí k životu, ale pomáhá jí i nadále osvětlovat přítomnost. Tyčinka vonných tyčinek, modlitba nebo historická památka se mohou zdát bezvýznamné ve srovnání s oběťmi tisíců lidí. Je to však způsob, jak můžeme těm, kteří zemřeli, říct, že na ně nikdy nebylo zapomenuto.
Uprostřed shonu moderního života nám vzpomínková bohoslužba v parku Le Thi Rieng připomíná krásnou národní hodnotu: připomínáme si zdroj vody, kterou pijeme, a člověka, který zasadil strom, jenž nese ovoce, které jíme.
Není to jen slogan. Je to krásný způsob života, který naši předkové předávali z generace na generaci. A je to také morální základ, který pomohl vietnamskému lidu překonat válku a ztráty a dosáhnout budoucnosti s vděčností, loajalitou a soucitem.
Zdroj: https://tuoitre.vn/tri-an-nep-song-dep-ngan-doi-20260614232613738.htm
