Od slovních hříček k... hádce

Možná i proto je jeho styl psaní tak jedinečný a podmanivý, čím více si ho přečtete.

Na úvodu jeho nevydaných posmrtných děl *Miscellaneous Records* 89/90 vědec Vuong Hong Sen žertem poznamenává: „Poezie, roztržitost, roztržitost, roztržitost,“ říká sebeironicky: „Devadesátiletý, pobíhající kolem. V obyčejné dny rád jí ‚rybí omáčku z rybího ocasu‘, což znamená samotnou rybu, ocasní část si nechává, protože má hodně masa. Protože se však rybí omáčka z rybího ocasu stala drahou a nedostupnou, naservírovala mu snacha talíř s víčkem. Když ho otevřel, uviděl jen ‚jemně mletou hrubou sůl‘. Rozzlobil se a zeptal se: ‚Už žádná rybí omáčka z rybího ocasu není, co?‘“ Jeho snacha odpověděla: „Už mě nebaví pořád jíst rybí omáčku s rybím ocasem, takže ti dnes podávám drcenou sůl. Jsi muž, který má rád slovní hříčky, takže pokud nechceš rybí omáčku s rybím ocasem, dej si alespoň ‚drcenou sůl‘ a prosím, přijmi ji jako projev mé vděčnosti.“

Ručně psaný text básně se slovní hříčkou od pana Vuong Hong Sena

Po přečtení se jistě sami sobě zasmějete.

Pokud jde o umění slovních hříček, v novinách Thanh Nien ze 14. října 2017 v článku „Zábava z vietnamských slovních hříček“ citoval novinář Le Cong Son hodnocení výzkumníka Nam Chi Bui Thanh Kiena: „Slovní hříčky od svého vzniku dovedně kombinovaly dva prvky: techniku ​​slovních hříček a vulgaritu. ‚Vulgární‘ prvek ve slovních hříčkách Cong Quynha i Ho Xuan Huonga měl velký vliv a nyní se stal inherentní charakteristikou slovních hříček.“ „Fenomén slovních hříček vznikl v severo-centrálním Vietnamu a následoval jeho migraci na jih.“ Můžeme to vidět i v sebeironické poezii pana Sena; vybral jsem báseň, ve které se „přirovnal k klacku, žijícímu zbytečně a zabírajícímu místo“:

Střeva vyčnívají, nezapomeňte stát na stráži v oblasti křiku.

Devadesátiletá ropucha se bojí chudoby.

Voda nemá nohy, tak jak může „stát v klidu“?

Okurka bez nohou je stále „okurka“.

Dobrodružný mladík kulhal dál.

Holky, které se rády houpou na vílách, budou dělat bláznivé věci.

V rámci čekání na devítitýdenní oslavu se bude konat soutěž v poezii a kaligrafii.

Rýmující se dvojverší se počítá postupně.

Pokračoval: „Myslel jsem si, že ‚řídím‘ trh, když s přáteli literárními osobnostmi ze středního a jižního Vietnamu skládám rýmované verše, ale jen Te Nhi opravil dvě básně, které učitele skutečně rozzuřily.“ Nyní si vyberu jednu:

Nekotvěte, a to ani za prudkého deště a silného větru.

Dokud máš sílu a schopnost chodit, nebudeš chudý.

Slyšel jsem příběhy o chlípném bohu s bystrým sluchem a zrakem.

Při pohledu na obraz krásné ženy se oči nemhouří.

Ať už je to výhra nebo prohra, ignorujme kousky Evropy a Asie.

Proč se perou jako psi, kteří si hrají s kočkami?

Oslava devadesáti let s návazcem korálků.

Uplynulo sto let a já počítám dny, kdy jsem tohle nosil/a.

KDYŽ SE STARÝ MUŽ VUONG HONG SEN… HÁDAL

Nejenže používal slovní hříčky, ale občas vidíme pana Sểna „hádat se“ o věcech, které byly dlouho přehlíženy. Ve svém posmrtném díle *Různé záznamy* 89/90 hovořil o dvou verších básně *Luc Van Tien* od pana Do Chieua. V současné době všechny tištěné verze jasně uvádějí:

Poslouchejte tiše, všichni!

Buďte si vědomi minulých chyb a buďte opatrní do budoucna.

Podle něj by však fráze měla znít „Než začnete jednat, buďte v ústraní, buďte opatrní ohledně toho, co se stane potom,“ s argumentem: „Nezapomeňte zmínit melodii slova ‚buďte opatrní ohledně toho, co se stane potom‘, což jsou čtyři slova, která každému, kdo si je přečte nebo zazpívá, zadrhnou hrdlo. My zde známe fráze ‚nebuďte v ústraní‘ a ‚buďte opatrní‘ a vzpomínáme si, že pokud někdo zná melodii houslí, může držet hůl, strčit ji dopředu, aby vyslovil slovo ‚vyhnout se‘, a zatáhnout ji zpět, aby vyslovil slovo ‚opatrný‘. Je to neuvěřitelně silné a nečekaně vytváří hudební kus, který je příjemný pro ucho, silný pro hlas a neomezený.“

Tento názor bude jistě zpochybněn, protože podle symetrie jsou logičtější slova „prudký“ versus „dobrý“ a „před“ versus „po“. Učenec s vynikajícími spisovatelskými schopnostmi, hlubokými znalostmi a rozsáhlým vzděláním, jako je on sám, by to jistě věděl; jak by mohl použít slova „zachovat“ a „vyhnout se“? Zpočátku jsem si to také myslel, ale cokoli říkám, musí být založeno na nejstarší tištěné verzi tohoto díla.

S tímto na paměti jsem se znovu podíval na knihu Les poèmes de l'annam - Lục Vân Tiên ca diễn, kterou vytiskl Abel des Michels ve Francii v roce 1883, první vydání bylo vytištěno ještě za života pana Đồa. Strana 27 obsahuje tento verš, přesně tak, jak ho pan Sển právě analyzoval: „Mějte na paměti minulé chyby, buďte opatrní ohledně budoucích důsledků.“ Poté to bylo takto otisknuto i ve vydáních vytištěných v jižním Vietnamu v první polovině 20. století.

Pokud jde o postavy v knize Luc Van Tien, v roce 1919 byla v Saigonu vytištěna verze lidové písně Bui Kiema, kterou napsal Nguyen Van Tron. Podle pana Sena by se tento žánr, pokud je správně napsán, měl nazývat „giam“. Zde uvádí zprávu o „Nguyen Van Theu, narozeném v roce 1926 na mostě Rach Ban, nyní na ulici Co Bac“, který byl folkovým zpěvákem a živil se zpěvem giam. Tato osoba při recitaci veršů Bui Kiema řekla: „Osobně jsem shledal mnoho veršů v původním textu obtížně zpívatelných plynule a příjemně, a tak jsem přidal verše a vložil mnoho slov, která jsem upravil a ozdobil, aby odpovídala stoupajícím a klesajícím tónům písně. Nedodržoval jsem literární pravidla; uměl jsem zpívat jen podle svého prostého, lidového srdce… Například první verš: ‚Najednou Bui Kiem vstoupil do domu‘, původní text měl pouze šest slov, ‚Najednou Bui Kiem vstoupil do domu‘, a přidání slov ‚bratr‘ a ‚krok‘ již představuje ‚slovní ozdobu‘.“

Z tohoto vysvětlení pan Sển dospěl k závěru: „Slovo ‚giặm‘ chápu jako ‚přidání rybí omáčky a soli‘, aby byl pokrm chutnější, pikantnější a chutnější.“ Je toto vysvětlení správné z pohledu „akademického výzkumu“? Při čtení knihy Nghệ Tĩnh Giặm Singing (2 svazky, Social Sciences Publishing House, 1963) vidíme, že spoluautor profesor Nguyễn Đổng Chi a výzkumnice Ninh Viết také potvrzují „giặm singing“, nikoli „dặm singing“, a nabízejí podobné vysvětlení jako výše uvedený výklad:

„Termín ‚giặm‘ znamená něco přidat, vyplnit, doplnit nebo dokončit něco, co chybí, zaplnit prostor, který to stále pojme... Při skládání písně je často nutné vložit ‚opakování‘ (nebo ‚reiteraci‘), odtud název ‚giặm zpěv‘.“

Druhá interpretace vychází ze skutečnosti, že „zpěv v rýmu“ často zahrnuje rýmování. U zpěvu s volání a odpovědí se obvykle rým prvního řádku písně musí rýmovat s posledním řádkem otázky. Například: Otázka: „Ptám se vás na pár slov / Prosím, vysvětlete jasně.“ Odpověď: „Slova, která jste právě řekl / Způsobila mi zármutek.“ Akt rýmování nebo zpěvu v rýmu se nazývá „giặm“, také známý jako „bắt xắp“. Proto se „zpěv v rýmu“ někdy také nazývá „hát xắp“ (nebo „hát luồn“), jak jej někteří lidé v poslední době začali nazývat“ (str. 14-15).

(pokračování nabude)

Zdrojový odkaz: https://thanhnien.vn/di-cao-chua-tung-cong-bo-cua-hoc-gia-vuong-hong-sen-tu-noi-lai-toi-cai-185230511235207107.htm