Píšu o prezidentu Ho Či Minovi s upřímnou a neochvějnou oddaností.

Bylo vydáno přes 100 básní, další sbírka se blíží ke dokončení; byly uskutečněny desítky cest v tuzemsku i zahraničí na místa, kde prezident Ho Či Min zanechal své stopy… To se jen málokomu podaří. Ale během celého rozhovoru učitel Nguyen Long opakoval: Jsem jen pokorným studentem velkých básníků, pokud jde o ztvárnění prezidenta Ho Či Mina.

Autor Nguyen Long (třetí zleva) přebírá cenu na předběžném ceremoniálu a předávání cen za vynikající literární, umělecká a novinářská díla na téma kampaně „Studium a následování morálního příkladu Ho Či Minova panování “ v roce 2010, které se konalo 17. května 2011.

Učitelka, která miluje své povolání a miluje poezii.

Když přemýšlím o Nguyen Longovi, působí na mě dojmem důstojného, ​​klidného a přátelství milujícího člověka. Jakožto dlouholetý lektor a poté vedoucí katedry literatury na Pedagogické univerzitě Thai Nguyen mám jeho příkladný charakter hluboce zakořeněný. Zdá se, že ušlechtilé a krásné věci, které na přednáškovém pódiu pronesl o moderní vietnamské literatuře, jsou propojeny s jeho osobností a každodenním životem.

Nguyen Long není jen oddaným učitelem, ale také milovníkem poezie a úspěchu dosáhl poměrně brzy. Jeho život a poezie, které dosud vydaly 15 básnických sbírek, jsou plné energie, nadšení a chuti do života.

V rámci tohoto krátkého článku se chci zaměřit pouze na jeden velmi specifický aspekt jeho díla: básně o prezidentu Ho Či Minovi, milovaném vůdci našeho národa.

Když Nguyen Long mluví o strýci Hoovi, vždycky ho hluboce dojme. Svěřil se: „Často odmítám pozvání na veřejné čtení poezie nebo přednášky o strýci Hoovi, protože vím, že bych jen těžko zadržoval slzy. Strýc Ho byl prostý a skromný člověk. Jeho ctnosti stále nacházíme v každém vlasteneckém vietnamském občanovi. Byl nám stejně blízký a drahý jako naši prarodiče a rodiče.“

Jeden památný okamžik, který označil začátek tvůrčí cesty Nguyen Longa v psaní o prezidentu Ho Či Minovi, se odehrál v roce 1972 během pochodu na podporu bojiště na jihu země. Jeho jednotka se zastavila v obci Nam Hoa, nedaleko vesnice Sen (obec Nam Lien, okres Nam Dan, provincie Nghe An ). Takže bez ohledu na to, že už byly dvě nebo tři hodiny ráno, on a několik jeho spolubojovníků přešli pole, aby navštívili dům prezidenta Ho Či Mina. A tak se zrodila čtyřveršová báseň s názvem „Cestou do bitvy“.

I po půlnoci se jim stále dařilo do vesnice Sen.

Horský průsmyk Trường Sơn volá…

Nejde jen o to si myslet: Jakmile jednou jdeš na bojiště, už se nikdy nevrátíš.

Ale chci dále posílit plamen víry…

Tyto čtyři verše, bohaté na lyrické a politické komentáře, nesou rezonanci sebenapomenutí před odjezdem. V onom tichém, posvátném okamžiku, stojící před prostým domem se slámou, kde se narodil prezident Ho Či Min, se mladý voják konfrontuje se svými nejhlubšími pocity. Do vesnice Lang Sen přichází, jako by se vracel ke svým kořenům, na místo, kde se krystalizovaly revoluční ideály a etika, aby „dále posílil plamen víry“. Tyto čtyři verše jsou přísahou vojáka před cestou do frontové linie, hlasem generace, která si jasně uvědomuje, že cesta, kterou si zvolil, je ozářena vírou a ideály prezidenta Ho Či Mina a komunistické strany. Toto je první dílo, které značí jeho nekonečnou emocionální cestu v psaní o životě prezidenta Ho Či Mina. Báseň také neúmyslně „vedla“ většinu z více než 100 básní, které později o prezidentovi napsal: stručné, důstojné, jednoduché a plné emocí.

„Hory prohřáté lidskou laskavostí,“ sbírka lyrických básní o prezidentu Ho Či Minovi.

Nguyen Long si byl vědom toho, že je důležité zachovat své rukopisy. Padesát básní, které složil od roku 1972, bylo upraveno a sestaveno do díla „Hory prohřáté lidskou láskou“, které bylo vydáno v roce 2009.

 

Nguyen Long se svěřil: „Moje hluboká úcta a náklonnost k prezidentu Ho Či Minovi byly vždycky nesmírné. Zejména po odchodu do důchodu jsem byl na několik funkčních období zvolen tajemníkem stranické pobočky v mém bydlišti. Během tohoto období strana zahájila kampaň za studium a následování morálního příkladu Ho Či Mina. Měl jsem více příležitostí dozvědět se o prezidentu Ho Či Minovi více, číst o něm a porozumět mu. Říkal jsem si: Měl bych k němu psát s veškerou upřímností a srdcem plným lásky. Zkoumal jsem konkrétní události a incidenty, vyjadřoval své pocity a čerpal z nich ponaučení.“

Při čtení knihy „Horské teplo a lidská laskavost“ lze v dílech Nguyen Longa vidět tuto konzistenci: