Ao dai v mnoha ohledech

Nguyen Thi Thanh Thuy na venkovském trhu.

Ao Dai v Cho Que

V Saigonu se koná trh s názvem Cho Que, který se schází pouze každou neděli ráno na adrese 7 Nguyen Thi Minh Khai, 1. okres. Všichni „malí obchodníci“ zde nosí ao dai a zákazníci, kteří chodí na trh, také často nosí ao dai.

Iniciátorkou venkovského trhu v ao dai je paní Nguyen Thi Thanh Thuy - prezidentka Asociace matek. Thuy je pravděpodobně jednou z osob, které v Saigonu nosí ao dai nejčastěji. Asociace matek existuje v Saigonu již dlouhou dobu a vytrvale povzbuzuje ženy, a to nejen ve své asociaci, aby nosily ao dai jako každodenní zvyk.

Paní Thanh Thuy je také iniciátorkou programu Ao Dai Passing Hand – projektu, jehož cílem je přijímat a darovat sady Ao Dai, což pomáhá prodloužit jejich životní cyklus. Projekt probíhá již více než 10 let.

Zpočátku se Ao Dai šířilo tak, že si o něj učitelé v důchodu něco žádali nebo ho dostávali, a poté se dávalo chudým učitelům nebo čerstvým absolventům, kteří si nemohli dovolit koupit si vlastní. Postupem času se počet příjemců Ao Dai rozšířil a zahrnoval mnoho tet, které byly příbuzné svatby...

Paní Thuyová se domnívá, že nošení ao dai také přispívá k podpoře sociálního zabezpečení. Klub matek je také místem, kde se přijímají a prodávají výrobky z mnoha vesnic, kde se vyrábí hedvábí a brokát; mnoho krejčích, kteří stříhají a vyšívají ao dai, jsou osoby se zdravotním postižením a ručně vyšívající jsou v městských oblastech stále vzácnější.

Lásku k ao dai zdědila po své matce, která v minulosti pracovala jako tkadlena v oblasti Bay Hien. A nyní se touto láskou přirozeně „nakazila“ i její rostoucí dcera Thuy. Pro Thuy a její dceru se ao dai stalo každodenním oblečením.

Příběh učitele, který 27 let nosil ao dai

Učitelka Nguyen Thi Hong Duyen, učitelka angličtiny na střední škole Nguyen Hien (okres Duy Xuyen), nedávno uspořádala mezi svými studenty průzkum.

Učitelka Duyen (ve žlutém tričku) sedí mezi svými studenty.

„Když se mě studenti v mé třídě od 11. do 8. třídy zeptali na tradiční ao dai, shodli se, že ao dai je pro ženy nejkrásnějším oblečením. Rádi vidí své učitele v ao dai víc než v oblecích.“

„Více než 50 % studentek uvedlo, že rády nosí ao dai na svátky a jarní výlety; ale překvapivě 95 % studentek v 11. a 8. ročníku uvedlo, že nerady nosí ao dai do školy. Uvedly důvody jako: neschopnost běhat nebo skákat, nepohodlí při pohybu, potíže s pohybem a snadné zašpinění ao dai,“ řekla paní Duyenová.

Když učitelka Duyen položila tyto otázky studentům třídy 10/1, dostala podobné odpovědi. Kromě toho se objevily i názory, že si poprvé oblékli ao dai s radostí, ale při dalším nošení se cítili při pohybu opravdu nepohodlně a těžkopádně. Tato studentka také uvedla, že ačkoli ao dai pomáhá zdůraznit tělo, zároveň odhaluje tělesné vady některých studentek.

„Asi dvě třetiny učitelů v mé škole se také zdráhají nosit ao dai do třídy každý den, i když souhlasí s tím, že v ao dai vypadají krásněji. Jsem jednou z mála, které upřednostňují krásu, a dokud jsem krásná, jsem ochotná tvrdě pracovat. I po 27 letech učitelské praxe stále nosím ao dai během výuky. Ao dai je oblečení, které mi dodává největší sebevědomí, když vystupuji před všemi,“ sdělila paní Duyenová.

A tento učitel prohlásil, že každý, kdo nosí Ao Dai, je krásnější, od starších lidí až po děti. Mnoho učitelů a žen však považuje nošení Ao Dai za nepohodlné. Lidé nosící Ao Dai musí chodit pomalu a pohodlně, pokud chodí rychle, pravděpodobně zakopnou a upadnou, protože jim Ao Dai a široké kalhoty překážejí.

„Abych to napravila, často volím modernizované ao dai s kratším lemem, menšími a kratšími nohavicemi, volněji šité a z mírně pružného materiálu pro snadný pohyb a pro každodenní dojíždění.“

„V současné době je trend ručně vyšívaných lněných ao dai. Šaty nejsou příliš těsné, netlačí v pase, jsou pohodlné na nošení a mají rustikální, roztomilý vzhled. Nejsou letušky a stevardi Vietnam Airlines v těchto ao dai stále velmi dynamické a krásné?“ – sdělila paní Duyen více.

Příběh módního obchodu pro japonské turisty

Obchod s mangrovovou módou na ulici Mac Thi Buoi v Ho Či Minově Městě je již téměř 30 let oblíbenou destinací japonských turistů, kteří si chtějí nechat ušít ao dai na míru.

Japonští turisté v obchodě s módou Mangrove v Ho Či Minově Městě.

Pan Van Nhat Biu, majitel obchodu, vypráví běžný příběh: pokud japonský turista přijde do obchodu s vietnamským přítelem, vietnamský přítel mu určitě poradí a požádá obchod, aby mu šaty ustřihl a ušil podle tradičního střihu, což znamená úzký pas, přiléhající postavu, dlouhou sukni... Pak si je japonský zákazník při převzetí šatů oblékne, aby příteli udělal radost, a pak se do obchodu vrátí ještě jednou sám, aby požádal o jejich rozšíření.

Japonští turisté rádi nosí Ao Dai, ale chtějí se cítit pohodlně i při každodenních činnostech. Často si volí Ao Dai na míru nebo delší než kolena, ale nelíbí se jim, když sukně sahá až k patě, dávají přednost límcům, ale nemají rádi lodičkové výstřihy a nemají rádi pas.

Zda se jim nové šaty líbí, testují tak, že... natáhnou ruce, protáhnou se tam a zpět a obmotají je, aby zjistily, jestli jim nepřekážejí pod podpaží. Pokud se v nich cítí pohodlně, je to v pořádku. Pan Biu řekl, že byl docela šokován, když viděl Japonky nosit ao dai z jeho obchodu s teniskami, ale zvykl si na to a shledal je hezkými.

Majitel obchodu se usmál a šil pro japonské zákazníky tolik, že se dělníci obchodu nemohli vrátit k šití v obvyklém stylu ao dai. Řekl, že japonští zákazníci si ručně vyšívané ao dai opravdu oblíbili, a on je za to rád, protože to pomohlo stabilizovat živobytí dělníků, které znal po celá desetiletí. Práce, která mizí, protože v Saigonu je stále větší nedostatek kvalifikovaných ručních vyšívačů.

„Když vidím Japonce, jak se procházejí v tradičním vietnamském oblečení, mám z toho radost. Jen si pomyslete, že jejich tradiční kimono, i kdyby chtěli, se v běžném životě nenosí pohodlně jako ao dai. Mám rád inovace. Když se lidé dívají na ao dai a ptají se, co to je, měli bychom se znepokojovat,“ řekl pan Biu.

Zdroj: https://baoquangnam.vn/ao-dai-muon-neo-3143727.html