Lepkavý rýžový koláč (Bánh chưng): Pamatovat si, nebo zapomenout?

VHO - Pokud mluvíme o jeho dlouhé historii, pak je banh chung (vietnamský lepkavý rýžový koláč) možná nejstarším pokrmem, který se objevil na vietnamském novoročním stole. Legenda praví, že za vlády šestého krále Hung si král chtěl najít nástupce, a tak nařídil princům, aby během lunárního Nového roku nabídli nejvýznamnější dar. Lang Liêu byl nejchudší princ, který stále musel orat a obdělávat půdu s vesničany. Jeho dům neměl nic jiného než pár pluhů a pár pytlů rýže. Princ v té době stále musel vykonávat manuální práci jako obyčejní lidé. A možná ani nechodil do školy.

Příprava banh chungu (tradičních vietnamských rýžových koláčků) na Tet (vietnamský Nový rok).

Naštěstí se mu v noci po odložení pluhu podařilo klidně a snědně usnout. Zdálo se mu, že přišla víla a naučila ho péct dva druhy koláčů: banh chung a banh giay. Víla mu také řekla, aby králi Hungovi VI., který je obětoval, řekl, že banh chung představuje zemi a banh giay oblohu. V té době se astronomie zabývala pouze konceptem kulaté oblohy a čtvercové Země.

Král Hung Vuong VI. koláče obdržel a dlouho o nich přemýšlel. Přemýšlel o produktech, které jeho lid vyrábí, a uvědomil si, že nic není cennější než rýže, arašídy, prasata a kuřata. Banh chung (čtvercový lepkavý rýžový koláč) obsahoval všechny tyto produkty ve svém tvaru a symbolizoval zemi. Banh giay (kulatý, čistě bílý lepkavý rýžový koláč) symbolizoval oblohu. Viděl také tvrdou práci prince Lang Lieua a pomyslel si, že si zaslouží zdědit trůn.

Pro nás dnes už lepkavé rýžové placky (bánh chưng a bánh giầy) nejsou součástí představivosti světa s kulatou oblohou a čtvercovou zemí. Jsou však přesvědčivým důkazem lidské civilizace: civilizace pěstování rýže, která má historii starou více než čtyři tisíce let.

Civilizace založená na rýži má samozřejmě také mnoho fyzických důkazů z tisícileté historie. Patří mezi ně keramika Chu Dau a bronzové artefakty Dong Son. Použití a dekorace na těchto předmětech často zobrazují rýžové rostliny. A jejich funkce je úzce spjata s vařením rýže a polévek. Není těžké odvodit, že rýže se v té době již dovedně pěstovala a zpracovávala.

Jedním z vrcholů zpracování rýže je výroba různých koláčů a pečiva, zejména banh chung a banh giay. Kromě složitého procesu přípravy je banh chung také dlouholetou tradicí komunit pěstujících rýži. Vietnamci obvykle pečou banh chung během lunárního Nového roku. To je doba, kdy se děti a vnoučata, kteří pracují daleko, vracejí domů, aby se znovu setkali ve svých domovech, kde společně žijí tři nebo čtyři generace. Je to také doba, kdy se děti a vnoučata učí základním technikám výroby banh chungu od svých rodičů, aniž by potřebovali nějakou vílu kmotru, která by je vedla v jejich snech.

Nejmladší děti sedí s miskami plnými vody a myjí banánové listy. Starší děti mohou z košíku s lepkavou rýží vybírat kamínky a zrnka. I starší děti se dají naučit štípat bambusové proužky a třídit fazole. Dospělí v domě rozprostírají rohože a uspořádají rýži, maso, košíky s mungo fazolemi, banánové listy a bambusové proužky na nejvhodnější místa. Venkovští lidé balí koláče velmi přesně, co se týče hmotnosti a velikosti. Obyvatelé měst mají k dispozici další nástroj v podobě dřevěné formy. Mnoho rodin formu ani nepotřebuje; nechají děti sedět, skládat listy a odřezávat konce na velikost určenou dospělými, kteří jako vodítko uříznou stonek banánového listu. Proces balení obvykle dohlíží starší žena. Nezabaluje každý koláč sama, ale pouze je svazuje po dvojicích. Tento proces se zdá být snadný, ale není. Koláče balené mnoha lidmi mají různý stupeň těsnosti. Osoba zodpovědná za balení upraví rohy a sto párů pevně sváže.

Větší rodiny obvykle začínají balit bánh chưng (tradiční vietnamské rýžové koláčky) kolem 26. dne lunárního měsíce. Jen málo rodin čeká do odpoledne 30. dne, protože odpoledne musí také připravit silvestrovské obětní jídlo, což vyžaduje mnoho zručných a silných lidí.

Vaření lepkavých rýžových placiček (bánh chưng) je časově nejnáročnější krok. Obvykle trvá asi 12 hodin nepřetržitého pálení. Lidé se střídají, když zůstávají celou noc vzhůru u ohně a přidávají vodu a dříví. Nádoba se studenou vodou umístěná na vroucím hrnci se musí vždy doplňovat. Když v hrnci dojde voda, je dostatečně horká na to, aby se do ní přidala další. Mnoho dětí zůstane celou noc vzhůru u hrnce a jen čekají, až budou placičky vyndány. Mohou si pochutnat na malých, horkých lepkavých rýžových placičkách a seškrábnout poslední kousek z misky s rýží, která je speciálně pro ně vyhrazena.

I poté, co dospělí vyndají hrnec s lepkavými rýžovými plackami, mají stále co dělat. Musí je úhledně srovnat na dřevěné prkénko. Navrch se položí další dřevěná deska stejné velikosti, která je přitlačí. Nad touto deskou bude kbelík s vodou nebo kamenný hmoždíř. Domy na ulici mají skládací dveře, které se velmi snadno zvedají a lisují lepkavé rýžové placky. Na venkově se někdy používá jednoduchá dřevěná plošina. Lepkavé rýžové placky se musí lisovat horké, aby ztuhly. Zrna rýže se musí pevně spojit. Při krájení provázkem musí být kousky placky čtvercové a s ostrými hranami.

Koláče položené na oltáři odpoledne 30. Tetu ženy znovu zabalí do čerstvých, zářivě zelených listů dong. Poté je svážou několika prameny červeně barveného bambusu, což jim dodá nádech slavnosti. V tomto okamžiku se dort začíná stávat rituálem na oltáři.

Rýžový koláč se vyndá z hrnce, oloupe a naaranžuje na stůl Tet (lunární Nový rok). Lidé používají tenké bambusové proužky, aby na velkém talíři vytvořili tvar květu s osmi okvětními lístky. Odloupnou jednu stranu koláče a položí ji lícem dolů na talíř s bambusovými proužky. Poté odloupnou druhou stranu koláče. Pomocí bambusových proužků koláč rozkrojí na osm stejných částí. Dvě takové části se nazývají roh banh chungu. Jen málo lidí dokáže sníst celý roh banh chungu.

I v těžkých dobách se lepkavé rýžové koláčky (bánh chưng) jen zřídka jedly k zasycení žaludku. Ve skutečnosti může být snědení plnohodnotného jídla lepkavých rýžových koláčků docela syté. Vyžadují také přílohy. Jednou z nejběžnějších je nakládaná cibule a okurky. Ve venkovských oblastech je skvělým doplňkem k lepkavým rýžovým koláčkům hrnec ryb dušených na třech ohních spolu s vepřovým břichem a cukrovou třtinou.

V moderní době je banh chung (vietnamský lepkavý rýžový koláč) považován za stejný koláč jako jakýkoli jiný. Jen velmi málo rodin ve městě si stále ručně peče banh chung. Úkoly spojené s přípravou banh chungu také zmizely. Bez starých kamen na dřevo, na která by se umístil hrnec s vonnou bylinkovou vodou, už nikdo nepoužívá vonnou bylinnou koupel. A banh chung se jí v kteroukoli roční dobu. Samozřejmě se také složité rituály rodinných setkání staly méně obvyklými. Jen málo mladých lidí mladších 40 let ví, jak banh chung připravit. Někteří ho už ani nejedí. Tradiční banh chung nyní čelí konkurenci nespočtu dalších průmyslově vyráběných koláčů a vždy nakonec prohraje.

V jistém smyslu však banh chung (vietnamský lepkavý rýžový koláč) ztělesňuje ducha kulturního dědictví. Tento duch se nejzřetelněji projevuje při shledání a setkání v rámci velké rodiny. Bez něj se základy a struktura velké rodiny zdají být chvějící se a nestabilní. Sourozenci žijící ve městě také promeškali vzácnou příležitost setkat se a popovídat si. Proto se vzpomínání nebo zapomínání stalo dnes otázkou života.

Zdroj: https://baovanhoa.vn/van-hoa/banh-chung-de-nho-hay-quen-205118.html