Banh xeo v deštivý den

Pamatuji si starou kuchyň mé matky. Malá kuchyňka byla zakouřená, stěny pokryté sazemi od let hoření dřeva. Za deštivých dnů, kdy chlad prosakoval každou škvírou ve dveřích, se kuchyň stávala nejteplejším místem. Moje matka a mé sestry pilně pracovaly u kamnů na dřevěné uhlí, vedle mísy s rýžovou moukou smíchanou s trochou kurkumy, aby vznikla žlutá barva, a posypané zelenou pažitkou. Vedle ní byl svazek klíčků fazolí a nasekané hlavičky zelené cibule, někdy nahrazené strouhaným maniokem.

A pak se ozval svůdný zvuk „syčení… syčení…“.

Zlatavé, křupavé palačinky jsou vynikající v deštivých dnech.

To byl zvuk, jak moje matka nabírala lžící těsto do malé, horké litinové (nebo tlusté litinové) formy s kouskem tučného masa nebo trochou arašídového či kokosového oleje. Ten „syčící“ zvuk byl pro mě ještě vzrušující než zvuk deště venku.

Na rozdíl od velkých, tenkých palačinek z jihu, rozprostřených na tenké vrstvě na velké pánvi, jsou palačinky z centrální oblasti malé a vejdou se do dlaně. Skutečně reprezentují pečlivou, pečlivou, ale zároveň nesmírně bohatou osobnost obyvatel centrální oblasti. Rybí omáčka musí být čistá rybí omáčka nebo rybí omáčka rozmačkaná s chilli, česnekem, citronem a cukrem, smíchaná s vonnou vůní oleje, která vyplňuje prostor.

Období dešťů s sebou přináší i speciální produkty. Pamatuji si, jak si brzy ráno otec nasadil kuželovitý klobouk a šel do zahrady, na pole, a dary, které si přinesl, byly klasy houby phan (lidé ze země Nau jí říkají phan houba, tato houba roste ze země až po prvních několika deštích sezóny, je plná, sladká a křupavá) a voňavé květy. Jednoho dne, kdy šel na hluboké pole, tam byla spousta čerstvých, chraptivých sladkovodních krevet. Někdy moje matka šla na trh a koupila si spoustu olihní malých jako prst...

Všechny plody polí, moře, nebe a země se v onen deštivý den smíchají v listech banh xeo... Někdy má chudá venkovská kuchyně pouze skořápku banh xeo, pouze mouku s olejem a tukem, žádné „náplně“ ani „koření“, ale i tak je to lahodný pokrm!

Matka dovedně přikryla hrnec, syčení postupně sláblo a ustupovalo voňavé vůni. S bratry jsme seděli kolem ohně a matčiny ruce jsme nespouštěli z očí. A když vyndal první zlatavý, křupavý koláč, mlaskali jsme si a hlasitě jsme si čichali.

Banh xeo se nejlépe jí teplé. Je příjemnější ho jíst hned z formy, dokud ještě stoupá pára, přímo v kuchyni.

Chlad deště zahnal teplý spánek. Celá rodina se shromáždila, jedla, povídala si a smála se. Horký banh xeo v deštivý den nejen zahřál hladový žaludek, ale i duši. Bylo to pouto lásky, jednoduché, ale silné.

Takový byl Banh Xeo v minulosti. Byl to pokrm čekání, shromažďování se kolem ohně.

V dnešní době se banh xeo stalo oblíbeným pokrmem. Lidé si ho mohou dát kdykoli a kdekoli. Od pouličních stánků až po luxusní restaurace, existuje spousta druhů: saigonský banh xeo, západní banh xeo, banh xeo s krevetami... a náplně jsou také rozmanitější. Lidé tento dort připravují na plynových i elektrických sporácích, rychle a pohodlně.

Pohodlí v nás někdy vyvolává nostalgii.

Dnes odpoledne zase pršelo. Sestry se svolaly do provizorní kuchyně za kanceláří a udělaly si palačinky, protože kamarádky přivezly do horského městečka od moře krevety a olihně. Pracovala jsem daleko a já jsem v deštivý den najednou zatoužila po palačince. Toužila jsem nejen po křupavé, mastné chuti, ale i po teplé atmosféře v deštivý den.

Kulinářská kultura není daleko, je přímo v kuchyni každé rodiny. Zachování a propagace kulturní identity někdy není velký problém. Může to být tak jednoduché, jako když v deštivý den místo zavoláme a objednáme si rychlé občerstvení, uděláme si čas, jdeme do kuchyně a zavoláme celou rodinu nebo přátele, aby se shromáždili.

A pak se znovu ozve zvuk „xèo... xèo...“, nesoucí proud vzpomínek, a tak láska a kultura zůstanou vždy zachovány, teplé a neporušené, jako horká palačinka v deštivý den...

Zdroj: https://baodaklak.vn/van-hoa-du-lich-van-hoc-nghe-thuat/202511/banh-xeo-ngay-mua-3be17b1/