Vietnamská slaná palačinka (Banh Xeo) za deštivého dne.

Venku zase pršelo. V té chladné a vlhké atmosféře se mi vybavily vzpomínky a s sebou přinesly vůně. Byla to vůně staré kuchyně, vůně kouře a vůně... vietnamských slaných palačinek.

Pamatuji si starou kuchyň mé matky. Malou, zakouřenou kuchyň, jejíž stěny zčernaly od let hoření dřeva. Za deštivých dnů, kdy chlad prosakoval škvírami ve dveřích, se kuchyň stávala nejteplejším místem. Moje matka a sestry se zabavily u žhavých kamen na dřevěné uhlí, vedle mísy s rýžovou moukou smíchanou s trochou kurkumy pro žlutou barvu a posypanou zelení nasekané pažitky. Vedle nich byly fazolové klíčky a jemně nasekané hlávky jarní cibulky, někdy nahrazené strouhanou jikamou.

A pak se ozval lákavý zvuk „syčení... syčení...“.

Tyto zlatavé, křupavé palačinky jsou neuvěřitelně lákavé v deštivých dnech.

Byl to zvuk, jak moje matka nabírá lžící těsto a nalévá ho do malé, horké litinové (nebo tlusté litinové) formy s kouskem tučného masa nebo trochou arašídového či kokosového oleje. Ten syčivý zvuk byl pro mě ještě radostnější než zvuk deště venku.

Na rozdíl od velkých, na tenké pánvi pečených palačinek z jižního Vietnamu jsou palačinky ze středního Vietnamu malé a perfektně se vejdou do dlaně. To dokonale odráží pečlivou, pečlivou a zároveň neuvěřitelně chutnou povahu obyvatel středního Vietnamu. Omáčka na namáčení musí být čistá, vysoce kvalitní rybí omáčka nebo fermentovaná rybí pasta vyrobená z drceného chilli, česneku, limetky a cukru, smíchaná s vonnou vůní oleje a tuku, která naplňuje vzduch.

Období dešťů s sebou přináší i speciální produkty. Pamatuji si brzká rána, kdy si otec nasadil slaměný klobouk a odešel do zahrady a na pole. Jako pamlsky, které si přivážel, byly baculaté, sladké a křupavé houby (lidé z oblasti Nẫu jim říkají „phan houby“, což je druh houby, která roste ze země až po prvních několika deštích sezóny a má sladkou a křupavou chuť) a voňavé květy jasmínu. Někdy, když se vydal na hluboká rýžová pole, přivezl spoustu čerstvých, stále se dělících sladkovodních krevet. A někdy se z trhu mé matky vrátila hrst drobných olihní, ne větších než prst…

Všechna úroda polí, moře a nebe se v deštivý den mísí v rýžové placce... Někdy se v chudé vesnické kuchyni může objevit jen obyčejná rýžová placka, jen z mouky, oleje a sádla, bez jakékoli náplně, a přesto je to kulinářské mistrovské dílo!

Maminka dovedně přikryla pánev, syčení postupně sláblo a ustupovalo bohaté vůni. Se sourozenci jsme seděli kolem ohně a upírali oči na maminčiny ruce. A když se z ní vytáhla první zlatavě hnědá, křupavá palačinka, mlaskali jsme si a zhluboka se nadechli.

Vietnamské slané palačinky (Bánh xèo) se nejlépe konzumují teplé. Jíst je přímo z pánve, dokud ještě stoupá pára, a to i čerstvě vytažené ze sporáku, je skvělý zážitek.

Chlad deště rozptýlily teplé, uklidňující zvuky jídla. Celá rodina se shromáždila kolem, vychutnávala si jídlo, smála se a vesele si povídala. Horká palačinka v deštivý den nejenže zahřála jejich hladové žaludky, ale i duše. Bylo to jednoduché, ale trvalé pouto lásky.

Takhle kdysi vypadaly vietnamské slané palačinky. Byly pokrmem očekávání, shromáždění kolem ohně.

V dnešní době se banh xeo (vietnamská slaná palačinka) stala oblíbeným pokrmem. Lidé si banh xeo mohou dát kdykoli a kdekoli. Od pouličních stánků až po luxusní restaurace, existuje spousta druhů: banh xeo v saigonském stylu, banh xeo ve stylu delty Mekongu, banh xeo s krevetami atd. a náplně jsou také rozmanitější. Palačinky se připravují na plynovém nebo elektrickém sporáku, což je rychlé a pohodlné.

Pohodlí v nás někdy vyvolává nostalgii.

Dnes odpoledne zase prší. S kolegy jsme se sešli v provizorní kuchyni za kanceláří, abychom si upekli vietnamské slané palačinky (banh xeo), protože nějací přátelé přivezli z pobřeží do horského městečka krevety a olihně. Protože jsem byl na služební cestě, najednou jsem dostal v deštivý den silnou chuť na banh xeo. Toužil jsem po něm nejen pro jeho křupavou, bohatou chuť, ale také pro teplou a útulnou atmosféru deštivého dne.

Kulinářská kultura není něco vzdáleného; je přímo v kuchyni každé rodiny. Zachování a propagace kulturní identity nemusí být vždycky nic velkolepého. Může to být jednoduše v deštivý den, místo objednávání rychlého občerstvení, věnovat čas vaření a sejít se s rodinou nebo přáteli.

A pak se syčivý zvuk znovu rozezní a s sebou nese celý proud vzpomínek, a tak se láska a kultura vždy zachovají, vřelé a neporušené, jako horká palačinka v deštivý den...

Zdroj: https://baodaklak.vn/van-hoa-du-lich-van-hoc-nghe-thuat/202511/banh-xeo-ngay-mua-3be17b1/