„Dotkněte se“ autentické chuti čaje.

Za mlhavého rána v Sin-ťiangu se zdálo, že se čajové kopce probouzejí z dlouhého nočního spánku. Před očima se mi rozkládaly řady bujných zelených čajovníků, jednoduché, ale překypující životem. Když jsem poprvé navštívil zemi „nejjemnějšího čaje“, nikdy jsem si nepředstavoval, že mě malá konvice čaje může tak hluboce dojmout...

Paní Tran Thi Van (druhá zleva) představuje delegaci ze Spolkové republiky Německo čajové pupeny Tan Cuong.

I staré čajovníky raší nové pupeny.

V malé čajovně s červenými kachličkami, která patří do komunitního čajového a turistického družstva Thai Sinh, mi paní Tran Thi Van postavila přede mě čerstvě nalitý šálek čaje. Čajová pára stoupala jemně jako hedvábí a nesla vůni mladých rýžových zrn, která je pro oblast Tan Cang jedinečná. „Prosím, napijte se a zažijte, jak chutná pravý čaj,“ zašeptala paní Van.

Usrkla jsem si první doušek. Trpkost byla velmi jemná, jen tenký dotek, který pak rychle zmizel. Ale tehdy začala stoupat sladkost. Hluboká, teplá sladkost, která se mi ve vlnách šířila po ústech. Cítila jsem se, jako bych se dotýkala vlhké země za rán v Sin-ťiangu, slyšela šustění větru v čajových lístkech a viděla farmářovy ruce, jak pečlivě trhají každý pupen, ještě vlhký od rosy.

Možná proto, že jsem poprvé pil čaj z hor, přímo od zdroje, mi srdce poskočilo. Byl to pocit, který se těžko popisuje – zároveň známý i nový, jemný i silný. Byla to originální chuť čaje, chuť, která nepotřebuje žádné ozdoby, a přesto zanechává trvalý dojem.

Čajové rostliny se táhnou k ranní mlze a zachovávají si tak typickou chuť hor a kopců.

Když sleduji, jak paní Vân pomalu a pečlivě vaří čaj, jako by si vážila vzácného pokladu, chápu, proč ji mnoho turistů nazývá „inspirativní postavou“.

Paní Vân studovala ve Francii a měla možnost pracovat v okouzlující Paříži, ale všeho se vzdala, aby se vrátila do Sin-ťiangu. „Odjezd do daleké krajiny mi ukázal, že Vietnam má mnoho krásných věcí, které jiná místa nemají. Například tento čaj – je osvěžující, sladký, hluboký a tak autentický, že si ho nelze splést s žádným jiným místem na světě ,“ řekla a pak se usmála, velmi upřímným úsměvem. Ale v jejích očích jsem viděla hrdost. Ne hrdost na to, že je výrobcem čaje, ale hrdost na to, že zachovává dědictví.

Její otec, pan Tran Van Thai, ředitel čajového a komunitního turistického družstva Thai Sinh, zasvětil celý svůj život pěstování a výrobě čaje. Rodina si váží starobylých čajových keřů, některé staré téměř sto let, jako vzácných pokladů. „Tyto staré čajové keře stále plodí lahodné pupeny. Když si vypijete šálek čaje z těchto starobylých stromů, pocítíte něco velmi… staromódního,“ řekla paní Van tiše.

Chápu to „velmi staré“, o kterém se zmínila paní Vân – je to chuť času, chuť vzpomínek, chuť trvalé kvality, kterou žádný masově vyráběný čaj nenahradí.

Ovládání půdy, vody a světla.

Kromě vaření čaje se paní Van věnuje také cestovnímu ruchu. Brzy ráno vozí turisty na sběr čajových lístků, provází je pražením čaje na pánvi a vypráví jim o čajové kultuře Thai Nguyen . „Pokud chceme thajský čaj přinést světu, musíme v první řadě udělat z Vietnamu člověka hrdého na náš čaj,“ řekla paní Van a jemně hladila mladé čajové pupeny.

Zachování původní formy neznamená stát na místě. Paní Vân a její družstvo pěstují čaj čistými zemědělskými metodami, kontrolují půdu, vodu a světlo na vyšší úrovni. Rozhodně si však odmítá dovolit ztratit inherentní chuť čaje Tân Cương.

„Vždycky si říkám: Pokud si jednou cizinci dají čaj Thai Nguyen a hned poznají: ‚Aha, tohle je originální chuť Tan Cang,‘ tak to bude úspěch,“ řekla a nalila mi druhý šálek…

Paní Tran Thi Van provází čínské turisty a ukazuje jim, jak se pomocí stroje balí čajové lístky.

Chuť čaje je bohatší, hlubší, jako by pijáka zvala zpět k vnitřnímu klidu. Najednou jsem si uvědomil: čaj ze Sin-ťiangu není jen nápoj. Je to kousek kultury, příběh země, duch lidí, kteří odmítají ztratit to nejautentičtější.

Když jsem opouštěl čajové a turistické družstvo Thai Sinh, ohlédl jsem se zpět na čajové kopce zahalené v řídké mlze. V srdci mi zůstala přetrvávající chuť mého prvního šálku čaje. Chuť, která byla tichá, ne drsná, ne chvástavá – ale s každým douškem se stávala sladší a hlubší. Možná to je charakter lidí z Tan Cangu. A možná je to také charakter paní Van – mladé ženy, která se rozhodla vrátit, rozhodla se zachovat a rozhodla se vyprávět příběh jednoduché, ale úžasné chuti.

Autentická chuť čaje… Ukazuje se, že nespočívá jen v šálku, ale také v srdcích tvůrců čaje. Bohatá, čistá a sladká dochuť čaje Tan Cang je přesně jako lidé, kteří ho vyrábějí. Jednoduchá, opravdová, a přesto hrdá. A já věřím, že s mladými lidmi, jako je Tran Thi Van, bude cesta šíření čaje Thai Nguyen do světa pokračovat.

Zdroj: https://baothainguyen.vn/kinh-te/202511/cham-vao-vi-tra-nguyen-ban-3984e3d/