Vynikající eseje Chế Lan Viên

QTO - Che Lan Vien je jeden z nejznámějších básníků moderní vietnamské poezie, držitel Ho Či Minovy ​​ceny za literaturu a umění a spisovatel známý svými hlubokými texty o jaru.

Ve své eseji „Jaro nám dává signály“, napsané před více než 40 lety, básník začíná jemným, decentním, poetickým a zároveň intelektuálním tónem: „Po celé zemi se vrací jaro, přichází Tet (lunární Nový rok). Jsme pohlceni nespočtem úkolů, možná si to uvědomujeme až tehdy, když je na spadnutí, ale rostliny a země na to čekají už dlouho. Stromy před mauzoleem prezidenta Ho Či Mina už dávno shodily listy z minulého roku a tiše čekají na příchod jara. V jejich větvích se míza tiše proměnila v květy, aby mu je mohly nabídnout.“

Jeho psaní a myšlení zůstávají nekompromisní. Myslí široce a pak hlouběji a zkoumá problémy ze všech úhlů. Jeho vyjadřování a prohlášení často vytvářejí jedinečný a pozoruhodný dojem, často originální. Bez pilného ponoření se do myšlení a kontemplace a bez stylu psaní, který je zároveň erudovaný, inteligentní, talentovaný a poetický, by nebylo možné vytvořit osobitý styl Chế Lan Viêna.

Následující pasáž je také docela typická pro jeho způsob myšlení a psaní: „Nyní, jako nezastavitelná síla, se jaro řítí do každé uličky, každého domu, každého srdce, ať už zavřeného nebo otevřeného, ​​čeká na něj nebo nečeká. Kdo by mohl jaru odolat? Ať už je to jen bezejmenná květina na vrcholu Lung Cu na dalekém severu, nebo divoká tráva na nejjižnějším cípu Ca Mau, vše je plné známek jara... všude je jaro přítomno. Neviditelné a přesto všudypřítomné. Protože jaro? Tet? Pro nás to není nic jiného než tato velká emoce: jednota, posvátná empatie celého národa v konceptu Nového roku, celý Vietnam je jeden...“

Studenti ze specializované střední školy Le Quy Don z okresu Nam Dong Ha v provincii Quang Tri se zúčastnili literárního zájezdu „Objevování básníka Che Lan Viena – Z domova do duše“, který uspořádala organizace Amazing English Tour. Foto: poskytla škola.

Velmi poetické, velmi lyrické, velmi nápadité, a přesto velmi politické . Když si to dnes znovu čtu, stále shledávám eseje prodchnuté vřelostí aktuálního dění. Jarním pocitem a srdcem, které sleduje každý aspekt blahobytu posvátného národa. I když se radujeme z štěstí země, stále máme těžké srdce naplněné úzkostí. To je přesně obdivuhodná vlastnost intelektuála. Některé věci nejsou nové; mnozí o nich přemýšleli a cítili je, ale skrze básníkovo pero vidíme záblesk nového jara, jako v básni „Uvědomění si před obdobím květu“: „Jsem vášnivě zamilovaný do krásy, ale když je krása příliš krásná, příliš hojná, zdá se, že mé srdce váhá, kolísá! Zapomínám na sebe, zapomínám na těžké břemeno práce, které každý z nás stále nese? Květiny jsou příliš krásné, příliš hojné a dávají mi pocit štěstí, které pro mě přišlo trochu příliš brzy?“

To je velmi vysoká úroveň uvědomění, pocitu sebeuvědomění mezi občany, intelektuály a umělci ohledně osudu země, radostí a strastí lidu – uvědomění neodmyslitelně spjaté s osobní odpovědností každého jednotlivce.

Také v eseji „Vědomí před obdobím květin“, když autor hovořil o květinách, se mu náhle vybavily nečekané asociace s krajanem – generálním tajemníkem Le Duanem: „Chléb a růže.“ Vzpomínám si na slavné heslo. Vzpomínám si také na slova soudruha Le Duana: „...Lidé potřebují sledovat divadelní hry, vidět květiny. A sledování her a pohled na květiny čistí lidské city. Možná se jednoho dne Vietnamci přestanou navzájem nenávidět?“ Dodal: „Jak můžeme zajistit, aby se z Vietnamců zítra stali noví, kultivovaní lidé, nejen nejodolnější bojovníci, ale také nejkultivovanější lidé? Co je štěstí? Štěstí je uspokojení všech duchovních i materiálních potřeb. To je cíl komunismu.“ Tato slova mě přiměla k zamyšlení...“

Existují tedy věci, které jsou skutečně velké, vznešené ideály, které se zdají být přitažené za vlasy, ale pokud se na ně podíváme skutečně materialistickým, dialektickým a každodenním způsobem, jsou velmi konkrétní a praktické, jako pravda. A pravda je často jednoduchá, jak ji vyjádřil vynikající revolucionář skrze empatii velkého básníka. Setkaly se velké mysli a srdce. Od úmrtí velkého básníka Chế Lan Viêna uplynulo téměř půl století, přesto mnoho jeho myšlenek a spisů zůstává relevantních a stávají se společníky v myšlenkách a cítění mnoha lidí v dnešním životě.

Pham Xuan Dung

Zdroj: https://baoquangtri.vn/van-hoa/202603/dac-sac-tuy-but-che-lan-vien-dd758db/