Vesnice Nam Tra (obec Gia Phu) je považována za nejvzdálenější a nejhornatější vesnici v okrese Bao Thang. Ve vesnici žije 120 domácností, z nichž všechny jsou etnika Dao a jsou klasifikovány jako chudé a pobírají vládní pomoc. Starosta vesnice Chao Lao Lo řekl: „Toto je nejjednodušší období pro cestování po silnicích. Ale když prší, sesuvy půdy zablokují silnici. Podlaha kluzká a žádné vozidlo se neodváží tudy projet.“ Cesta do Nam Tra byla právě srovnána, vítr zvedá prach, který štípe do očí. Vyšplhali jsme se po každém strmém svahu a konečně jsme dorazili k učitelům a žákům základní školy Gia Phu č. 5. Je zde jedna hlavní škola a tři pobočky: Nam Tra 2, Nam Ket a nejvzdálenější, Nam Phang, 8 km od hlavní školy. Ještě před pár lety byla cesta do Nam Tra jen úzká stezka; jedinou cestou, jak se k této škole dostat, byla pěšky. Mnoho novomanželských učitelů po příjezdu plakalo. Aby se dostali domů, šli dolů do Ta Thang a pak požádali někoho, kdo jel do Pho Lu, aby je svezl. V den, kdy měli jet učit, je jejich rodiny vysadily na úpatí Ta Thang, rozloučily se a pak se pěšky vrátily zpět do každé pobočky. Ředitel Le Thanh Bang uvedl, že škola má celkem 18 učitelů, z nichž polovina jsou mladé ženy. Mnohé z těchto žen jsou čerstvě vdané s malými dětmi, přesto se dobrovolně rozhodly zde zůstat, což je rozhodnutí hluboce zakořeněné v jejich srdcích. Nam Tra je posetá domy vzdáleně od sebe a občas jsme u silnice viděli dívky z kmene Tao, jak vyšívají. Naše pozornost upoutala pohled na děti, které ráno chodily do školy a odpoledne se vracely na pole, aby zasadily rýži nebo se staraly o své mladší sourozence. Jejich bosé nohy a obnošené oblečení naplňovaly vzduch, když šťastně běžely do třídy v ranním chladu. Hlasy učitelů Huonga a Yena, kteří učili děti hláskovat, se ozývaly ze čtyř zdí z dřevěných prken a jako by rozptýlily nedostatek, pochmurnost a nudu tohoto místa. Učitel Yen řekl: „Když jsem poprvé začal učit, viděl jsem takovou scénu…“ „Byly chvíle, kdy jsem se chtěl přestěhovat někam jinam. Ale teď jsem si na to zvykl a chci zůstat, abych pomohl dětem naučit se číst a psát.“ Malá škola se nacházela v údolí Ngoi Giang. Vedle šikmé učebny, postavené z dřevěných prken, stály učitelské pokoje. Většina učitelů zde pocházela z různých míst, kteří zdolali hory a překročili potoky, aby se dostali do této odlehlé země a šířili gramotnost. Bosí studenti s narzavými vlasy a tenkými, prachem potřísněnými látkovými oděvy si nevinně hráli v ostrém chladném větru.
Mohlo by vás zajímat  Udržování tradice při životě prostřednictvím historických svědků.(NLĐO) - Kulturní a umělecký festival v obci Ba Diem znovu oživil hrdinské vzpomínky prostřednictvím výstav, výměn s historickými pamětníky a mnoha smysluplných aktivit.  Vysoká škola Gia Lai uspořádala svou první soutěž odborných dovedností pro studenty.(GLO) - Dne 26. června zahájila vysoká škola Gia Lai svou vůbec první soutěž odborných dovedností pro studenty v roce 2026.  Jmenování rektorů dvou univerzit spadajících pod Ministerstvo průmyslu a obchodu.Dne 26. června vydalo Ministerstvo průmyslu a obchodu rozhodnutí o jmenování rektorů Univerzity průmyslu a obchodu v Ho Či Minově městě a Univerzity průmyslových technologií v Ho Či Minově městě. Když jsem dorazil do pobočky Nam Ket, kterou učitelé zde nazývají nejsmutnější pobočkou, měl jsem pocit, jako by se pobočky základní školy Gia Phu č. 5 jen s námahou snažily „držet krok“ s domy zdejších obyvatel kmene Dao. Když se rozhlédneme po pobočce školy Nam Ket, je tam jen asi tucet domů. Nam Ket také drží rekordy, kterým se může rovnat jen málo škol v zemi: celá pobočka má pouze dva učitele, kteří mají na starosti dvě kombinované třídy. Paní Hien má na starosti kombinovanou třídu 2., 4. a 5. ročníku; paní Mao má na starosti kombinovanou třídu 1., 3. ročníku a mateřskou školu. Kombinovaná třída paní Hien má také nejméně žáků, jaké jsem kdy viděl, celkem pouze šest žáků ve třech třídách. Vyučovací metody z nížin, jako je skupinová práce nebo diskuse, jsou v takových speciálních třídách prakticky nepoužitelné. Jedinou možností učitelů je střídat třídy z jedné do druhé. Když jsme dorazili, hodina už skončila, ale křídové čáry rozdělující tabuli na tři části tam stále byly: jedna strana s příklady na sčítání a druhá strana s... Zvuky a rýmy jsou špatně zkombinované… V 11:30 dopoledne bylo slunce přímo nad hlavou. Stáli jsme v pobočce školy Nậm Phảng, téměř 1500 metrů nad mořem, a cítili jsme, jako by bylo slunce blíž. Vítr byl silný, zuřivý, vířivý poryv, který se ozýval horskými údolími a napodoboval hukot potoka Ngòi Giàng na skalách. Na pobočce školy Nậm Phảng bylo zvláštní to, že všichni čtyři učitelé byli muži. Bydleli v zchátralém domě o rozloze necelých 20 metrů čtverečních, se čtyřmi stěnami pokrytými plachtou, jako chatrč stavebního dělníka. Učitel Bùi Văn Thiện, jeden z nejdéle sloužících učitelů v této škole, se svěřil: „Když jsem sem poprvé přijel, čím dál jsem šel, tím izolovanější se mi to zdálo. Málem jsem se otočil, ale když jsem viděl, jak chudí a dychtiví jsou studenti po učení, nedokázal jsem se přimět je opustit.“ Dostat studenty sem do školy je velmi obtížné. Většina dětí pochází ze znevýhodněného prostředí a je zvyklá každý den pracovat na polích. Učitelé proto musí chodit od dveří ke dveřím, aby je do školy přivedli. Někdy uprostřed vyučování nebo během sklizně mnoho dětí odejde a jde domů pomáhat rodičům. Učitelé pak musí cestovat tam a zpět, aby je přesvědčili k návratu do školy. Nedostatek učeben je také velkou překážkou výuky a učení v této horské oblasti. Ředitel Le Thanh Bang uvedl, že před dvěma lety existoval projekt na přestavbu školy, ale stavební sbor přišel, zbořil staré učebny, srovnal terén a pak... zmizel beze stopy. Naštěstí si mohli pronajmout kulturní centrum ve vesnici na výstavbu dvou provizorních učeben. Cestou z pobočky školy Nam Phang do hlavní školy paní Yen ukázala dolů do údolí – kde mezi stromy vlaje vlajka označující umístění pobočky školy Nam Tra 2. Pozdě odpoledne se snesla mlha a nastalo období sucha. Provizorní generátory neměly dostatek vody k provozu, což způsobovalo, že žárovky v tlumeném světle blikaly. Počítače poskytnuté školským oddělením byly také ponechány ve skříni, protože nebylo dostatek elektřiny k jejich napájení. Učitel Bang řekl: „Hlavní škola má štěstí, že má nějakou elektřinu. Ale v pobočkách Nam Ket a Nam Phang mohou učitelé během období sucha připravovat hodiny pouze při světle lamp. Proto mnoho učitelů sedí a připravuje si hodiny, dokud není úplná tma a už nevidí písmena, teprve pak začnou vařit.“ Cesta z Nam Tra dolů do Ta Thang je plná serpentin, jako neviditelné pasti skryté v husté mlze a mracích. Když jsem opouštěl Nam Tra, stále jsem slyšel dětské písničky, které se ozývaly zeleným údolím uprostřed rozlehlé horské a oblačně zahalené krajiny. Toužím po míru, kamkoli jdu. Život se stává krásnějším. Ať ti mladší pobíhají, tančí a zpívají. Jarní sluníčko zkrášluje každý domov.  Vietnam povzbuzuje americké firmy k rozšíření investic do vyspělých technologií.Ráno 26. června v sídle vlády přijal místopředseda vlády Ho Quoc Dung pana Jeffa Place, ředitele dodavatelského řetězce společnosti Coherent Group (USA). Během setkání místopředseda vlády potvrdil, že Vietnam povzbuzuje americké podniky k rozšíření investic, zejména v oblasti high-tech, inovací a polovodičového průmyslu.  Povzbuzovat americké firmy k rozšíření investic do high-tech odvětví.Místopředseda vlády Ho Quoc Dung uvedl, že Vietnam vítá, aby americké firmy pokračovaly v rozšiřování svých aktivit ve Vietnamu, zejména v technologicky vyspělých odvětvích a sektorech s vysokou přidanou hodnotou.  Vietnam a Spojené státy posilují spolupráci při řešení následků války.VTV.vn - Generální tajemník a prezident To Lam přijal 22. června úřadujícího tajemníka amerického námořnictva Hung Caa. | ||
Manh Dung |
Zdroj: http://laocai.edu.vn/tin-noi-bo/day-chu-o-thung-lung-ngoi-giang-142720
