Seznamte se s „strážcem plamene“ z Cai Luonga (tradiční vietnamská opera).

Do malého domu pana Tran Yen Binha v rezidenční čtvrti Tan Lap 1 (městská část Tich Luong) jsme dorazili za zvuků okouzlujícího zpěvu Cai Luonga, který se vzduchem linul. Pravidelně, každý měsíc, se v domě pana Binha schází klub Thai Nguyen Cai Luong. Tradiční písně se sice někdy chvějí věkem, ale zpívají se s maximálním nasazením a odrážejí, jak pan Binh zasvětil svůj život Cai Luongovi.

Pan Tran Yen Binh hodnotí certifikáty a ocenění, které si uchovává po mnoho let.

Hledání chybějících kousků

Pan Tran Yen Binh, narozený v roce 1954, má nyní přes 70 let. Chodí pomalu, ale zůstává velmi bystrý. V roce 2005 založil klub Thai Nguyen Cai Luong. V té době už Cai Luong nebyl oblíbenou volbou veřejnosti, zejména mladých lidí. Ti, kteří dříve zpívali a vystupovali, se vydali každý svou vlastní cestou a každý se živil svou vlastní činností.

Pan Binh doufal, že oživí uměleckou formu, která s ním byla tak úzce spojena. Bez telefonu nebo sociálních médií oslovoval lidi prostřednictvím starých známých, doporučení a osobních setkání. Po více než měsíci vytrvalého úsilí se dala dohromady skupina 25 lidí, které spojovala láska k Cai Luongovi (tradiční vietnamské opeře).

Pan Binh promluvil hlubokým, vřelým hlasem a odrážel léta zkušeností na jevišti: „Mou touhou je odvděčit se životu a své profesi. Cai Luong (tradiční vietnamská opera) je jedinečný kulturní prvek; pokud se nebudeme podílet na jeho zachování, jednoho dne bude ztracen.“

Pan Tran Quang Minh, člen, který se angažuje od samého začátku, vzpomínal: „Tehdy pan Binh přišel za mou matkou, která byla bývalou členkou souboru Bac Thai Cai Luong. Když viděl, že se mi to také líbí, dovolil mi se přidat a velmi pilně mě učil. Byl to velmi oddaný člověk, schopný kdykoli inscenovat představení.“

Pan Binh jemně pohladil certifikáty a ocenění, které si chová jako poklady, a řekl, že se k umění dostal v útlém věku. V roce 1974 se připojil k souboru Bac Thai Cai Luong (tradiční vietnamská opera) a své mládí si s sebou přinesl na bojiště. V těchto letech jeviště nemělo oponu ani profesionální osvětlení, ale mělo zvláštní publikum: vojáky v první linii.

V roce 1979 se soubor rozpadl a on přestoupil do provinčního dramatického souboru a později pracoval v Provinčním kulturním centru. Zdá se však, že cải lương (tradiční vietnamská opera) zůstal místem, které nikdy neopustil. Dodnes vzpomíná na role jako Sùng Ân v „Nùng Văn Vân“, Triệu Trung ve „Starém lese, nové vůni“ nebo „Krycí jméno A20“ jako na nezapomenutelné milníky.

Možná i proto, když cải lương (tradiční vietnamská opera) postupně ustupovala do pozadí, rozhodl se vrátit a shromáždit to, co zbylo. Po více než 20 letech oddanosti, navzdory nesčetným vzestupům a pádům, zůstává jeho malý dům místem, kde se milovníci cải lươngu mohou setkávat, zpívat a sdílet svou vášeň.

Věk členů se pohybuje od 40 do 70 let; někteří jsou bývalí profesionální umělci, zatímco jiní jsou prostě nadšenci. Společně nacvičují klasické úryvky jako „Život slečny Luu“ a „To Anh Nguyet“ a poté se pokoušejí o nové skladby o své vlasti, moři a ostrovech a o proměnách v dnešní Thai Nguyen.

Dokud budou posluchači, bude cải lương (tradiční vietnamská opera) nadále existovat.

Klub Thai Nguyen Cai Luong pořádá své aktivity v domě pana Binha.

Protože klub nemá stabilní zdroj financování, funguje z dobrovolných příspěvků. Každý přispívá svou troškou, od poplatků za zkoušky až po náklady na představení. Programy a představení si vytvářejí a inscenují sami členové.

Pan Binh se zamyslel: „Existuje mnoho obtíží, ale bez publika, bez posluchačů, nemůžeme nic dělat. Vystupujeme, abychom vyjádřili vděčnost publiku, těm, kteří stále milují Cai Luong (tradiční vietnamskou operu).“

Jeden detail, který mnoho členů zmiňuje, když o něm mluví, je, že jeho rodina vlastnila obchod, který pronajímal kostýmy, ale on si od klubu nikdy neúčtoval žádné poplatky. Na každé představení si předem připravoval všechny kostýmy a rekvizity, jako by to byl úkol bez názvu. U umělecké formy, jako je cải lương (tradiční vietnamská opera), která vyžaduje mnoho kostýmů, to klubu výrazně snížilo zátěž.

Paní Nong Thi Hoa, která se klubu věnuje již přes 10 let, se podělila: „Byla doba, kdy jsem měla nehodu a zlomila si nohu, ale pan a paní Binhovi i tak chodili ke mně domů, aby mě naučili zpívat. Tady se lidé nejen učí zpívat, ale také se učí milovat své povolání.“

Již více než 20 let on a členové klubu nejen pořádají interní aktivity, ale také se podílejí na stovkách představení s cải lương (tradiční vietnamská opera) na mnoha místech, jako je Hanoj ​​a Hai Phong, a účastní se programů na provinční úrovni a festivalů masového umění. Představení jako „Thai Nguyen – hrdinské město“, „Chuť thajského čaje z mé vlasti“ a „Válečná zóna – vlast“... byla modernizována tak, aby odpovídala současnému životu.

Nicméně cải lương (tradiční vietnamská opera) zůstává specializovanou uměleckou formou, která oslovuje především starší publikum s menším počtem mladých lidí. Pan Bình se proto nestará o to, zda klub přežije, ale spíše o to, kdo v něm bude pokračovat v budoucnu.

Svěřil se: „V budoucnu plánuji vybrat vhodné písně, abych přiblížil Cai Luong (tradiční vietnamskou operu) veřejnosti. A co je důležitější, doufám, že dostanu příležitost představit Cai Luonga ve školách. Pokud chceme, aby to děti chápaly, musíme jim to nechat slyšet a vidět. Nejprve musí vědět, co Cai Luong je, než si ho zamilují, a teprve potom si ho mohou vážit.“

Možná proto kromě pravidelných setkání již více než 20 let pořádá on a členové klubu novoroční setkání a oslavu Dne vietnamského divadla. Nejenže tam zpívají, ale také oslavují narozeniny starších členů, vzpomínají na staré události a vyjadřují vděčnost za minulou dobu. Pro pana Binha je to způsob, jak se odvděčit – profesi i lidem, kteří s ním ušli dlouhou cestu.

Málokdo ví, že pan Tran Yen Binh je také oddaný spisovatel, který složil desítky krátkých her, scének a lidových písní. Po mnoho let vychoval stovky studentů a učil je vše od herectví až po zpěv tradičních lidových písní jako „then“, „cheo“ a „cai luong“... aby zajistil, že tyto tradiční umělecké formy neztratí svou kontinuitu. V jeho malém domě se zpěv pravidelně ozýval a pan Tran Yen Binh věří, že dokud budou lidé zpívat a lidé poslouchat, „cai luong“ ze života nezmizí.

Zdroj: https://baothainguyen.vn/van-hoa/202604/gap-nguoi-giu-lua-cai-luong-3952dfe/