Příběh o povstání a převratu Le Van Khoie v Phan Yen (často označovaném jako Phien An) vždycky vzbudil velký zájem badatelů i pozdějších generací. A díky nejnovějším publikacím z mnoha cenných zdrojů od badatele Tran Hoang Vu je možné rekonstruovat detailní „obraz“ povstání Le Van Khoie. Z toho vyplývá, že je překvapivě „rozluštěno“ i mnoho historických „záhad“ tohoto období...
Citadela Gia Dinh a město Phan Yen na Taberdově mapě Velkého království An Nam z roku 1838.
V roce 1802 vedl princ Nguyen Anh velkou armádu přes řeku Gianh, aby postoupil na sever. Dynastie Tay Son se zhroutila jako lavina. Princ Nguyen Anh (císař Gia Long) nyní čelil novému úkolu zavést nový systém správy území, které bylo právě sjednoceno po více než dvou stoletích rozdělení.
V počátcích svého působení v Thang Longu se král Gia Long musel spoléhat na znalosti bývalého úředníka dynastie Tay Son, Nguyen Van Dunga. Jeho prostřednictvím král Gia Long konzultoval daňový systém zavedený dynastií Tay Son na severu. Král také přijal vládní organizaci dynastie Tay Son, konkrétně systém Bac Thanh.
Předchůdcem systému Severní citadely byla skupina úředníků, které v roce 1788 v Thang Longu zanechal Nguyen Hue poté, co zlikvidoval Vu Van Nhama. Začátkem roku 1789, po dočasné stabilizaci situace na severu, se císař Quang Trung vrátil do Phu Xuan. Název Severní citadela dala dynastii Tay Son. Když se císař Gia Long v září prvního roku vlády Gia Longa (1802) připravoval na návrat do Phu Xuan, tajně obnovil systém správy Tay Son. Řekl: „Pouze severní země byla právě uklidněna, lidé a věci jsou nové a citadela Thang Long je důležité místo na severu, takže potřebuje důležité úředníky, kteří ji budou střežit“ (Národní historický ústav dynastie Nguyen, Dai Nam Thuc Luc , svazek 1).
Gia Long poté zřídil funkci generálního guvernéra Bac Thanhu, aby o město stál. Král však Bac Thanh nepovažoval za dočasnou správní strukturu. Naopak jej rozšířil směrem na jih.
ZROZENÍ GIA DINH THANH
V 7. roce vlády dina Gia Long (1808) začal se zakládáním citadely Gia Dinh. Trinh Hoai Duc prohlásil: „Gia Dinh se stará o vojenské, civilní a služební záležitosti pěti provincií: Phan Yen, Bien Hoa, Vinh Thanh, Dinh Tuong a Ha Tien; také se stará o provincii Binh Thuan . Vojenské záležitosti [Binh Thuanu] se musí řídit předpisy, zatímco civilní a služební záležitosti jsou spravovány odděleně.“
Pečeť citadely Gia Dinh, pečeť generálního guvernéra.
V čele citadely Gia Dinh stál generální guvernér (vojenský úředník) a zástupce generálního guvernéra (civilní úředník), později doplněný pozicí generálního viceguvernéra. Pod nimi byl systém podpůrných úředníků. Ačkoli byla nařízení z roku 1808 podstatně menší než Bac Thanh (Severní citadela), představovala rozšíření ve srovnání se správním systémem Gia Dinh o čtyři roky dříve. V té době mělo každé oddělení v Gia Dinh pouze 100 lidí a pouze čtyři úřady: domácnost, armádu, spravedlnost a veřejné práce. Na konci 12. roku vlády Gia Longa (1813) začal král Gia Long zřizovat v citadele Gia Dinh čtyři úřady: domácnost, armádu, spravedlnost a veřejné práce. Citadela Gia Dinh musela dvakrát měsíčně vysílat své zástupce do hlavního města, aby podávali zprávy o záležitostech.
Za vlády Gia Longa byla vládnoucí role rovnoměrně rozdělena mezi dvě pozice: vojenskou (generální guvernér) a civilní (asistent generálního guvernéra), později doplněnou o funkci zástupce generálního guvernéra. Nejvyšší pozice v citadele Gia Dinh se po určité době střídaly. To mělo pravděpodobně zabránit navazování příliš úzkých vazeb mezi hlavou citadely Gia Dinh a místními zájmovými skupinami. Po smrti Gia Longa tuto praxi jeho nástupce přerušil. Král Minh Mang zcela svěřil vládnoucí moc generálnímu guvernérovi Le Van Duyetovi a postupně zrušil pozice zástupce generálního guvernéra a poté i zástupce generálního guvernéra. To zaselo semena konfliktu mezi vládou citadely Gia Dinh a dvorem v Hue . (pokračování nabude)
(Úryvek z knihy „Kronika povstání Phan Yen Thanh – Přehled povstání Le Van Khoie “, vydané nakladatelstvím Ho Či Minovo Město).
Je to citadela Phan Yen nebo citadela Phien An?
Provincie 藩安 se dnes často překládá jako Phiên An. Časopis Asijské společnosti Bengálska však v roce 1837 zaznamenal: „druhá, Phan Yên nebo Sài Gòn, což je opevněné město stejného jména.“ Slovník vydaný biskupem Taberdem (1838) obsahuje také heslo „město“, které uvádí názvy měst po celé zemi s čínskými i vietnamskými znaky. V tomto slovníku se 藩安 překládá také jako Phan Yên.
V Đại Nam Quốc Âm Tự Vị (Vietnamský národní jazykový slovník) vytištěném v roce 1895 pod heslem "Yên" Huình Tịnh Của zaznamenal: "Phan (Yên). Staré jméno Gia Định." Jméno Phan Yên se nadále používalo v publikacích až do počátku 20. století. V roce 1910 vydal Diệp Văn Cương román Phan Yên Ngoại Sử (Neoficiální historie Phan Yên). Tato konzistence nám umožňuje určit, že jméno v té době bylo Phan Yên, nikoli Phiên An, jak se dnes běžně používá v překladech historických dokumentů.
Protože se název Phan Yên již nepoužíval v právních dokumentech ani v každodenním životě, postupně vymizel. Kolem konce 20. let 20. století se objevily další transliterace. V roce 1926 v publikaci „Lê Tả quân tiểu sử và linh sám“ vydané v Hanoji autor použil výslovnost Phan An, což znamená provincie Phan An. V překladu Đại Nam liệt truyện tiền biên od Quốc ngữ, který vydal soud v Huế a distribuoval školám (1929), se objevila výslovnost Phiên An. Transliterace Phan Yên, Phan An a Phiên An stále používají i další překladatelé a autoři. Je pozoruhodné, že překlady Gia Định thành thông chí z let 1972 a 1998 používaly Phiên An. Protože se jedná o přední zdroj pro výzkum historie, geografie a kultury jižního Vietnamu, výslovnost Phiên An se postupně stala dominantní.
Zdroj: https://thanhnien.vn/gia-dinh-thanh-truoc-con-bao-du-185241227233449365.htm
Komentář (0)