Citadela Gia Dinh před prudkou bouří

Příběh povstání a vzpoury Le Van Khoie v Phan Yen (často nazývaném Phien An) vždy zajímal badatele i pozdější generace. A díky nejnovějším publikacím z mnoha cenných zdrojů dokumentů od badatele Tran Hoang Vu je možné detailně zrekonstruovat „panorama“ povstání Le Van Khoie. Díky tomu bylo úžasným způsobem „rozluštěno“ i mnoho historických „záhad“ tohoto období...

Citadela Gia Dinh a město Phan Yen na Taberdově mapě An Namu z roku 1838

V roce 1802 vedl král Nguyen Anh velkou armádu přes řeku Gianh na sever. Dynastie Tay Son se zhroutila jako lavina. Král Nguyen Anh (král Gia Long) nyní čelil novému úkolu vybudovat nový systém správy pro nově sjednocené území po více než dvou stoletích rozdělení.

V prvních dnech po vstupu do Thang Longu se král Gia Long musel spoléhat na znalosti bývalého mandarína z dynastie Tay Son - Nguyen Van Dunga. Jeho prostřednictvím se král Gia Long seznámil s daňovým systémem zavedeným dynastií Tay Son na severu. Král také přijal administrativní organizaci dynastie Tay Son, kterou byl systém Bac Thanh.

Předchůdcem systému Bac Thanh byla skupina mandarínů, kterou Nguyen Hue zanechal v roce 1788 v Thang Longu po zničení Vu Van Nhamu. Začátkem roku 1789, po dočasné stabilizaci situace na severu, se císař Quang Trung vrátil do Phu Xuan. Jméno Bac Thanh dala dynastie Tay Son. Když se král Gia Long v září prvního roku vlády Gia Longu (1802) připravoval na návrat do Phu Xuan, tajně znovu zavedl systém správy Tay Son. Řekl: „Pouze země Bac Ha byla právě uklidněna, lidé byli všichni noví a citadela Thang Long byla důležitým místem v Bac Ha, potřebovala důležité mandaríny, aby ji střežili“ (Národní historický ústav dynastie Nguyen, Dai Nam Thuc Luc , svazek 1).

Gia Long poté zřídil funkci guvernéra Severní citadely, aby ji spravoval. Král však Severní citadelu nepovažoval za dočasnou administrativní strukturu. Naopak ji rozšířil směrem na jih.

ZROZENÍ GIA DINH THANH

V 7. roce vlády dina Gia Longa (1808) začal budovat citadelu Gia Dinh. Trinh Hoai Duc řekl: „Gia Dinh měl na starosti vojenské, civilní, finanční a služební záležitosti pěti měst: Phan Yen, Bien Hoa, Vinh Thanh, Dinh Tuong a Ha Tien; a měl na starosti celé město Binh Thuan . Všechny vojenské záležitosti [Binh Thuanu] musely být kontrolovány; finanční, civilní a služební záležitosti byly spravovány odděleně.“

Pečeť guvernéra Citadely Gia Dinh

V čele citadely Gia Dinh stál guvernér (vojenský úředník) a zástupce guvernéra (civilní úředník), později byla přidána i pozice zástupce guvernéra. Níže existoval systém podpůrných úředníků. Ačkoli rozsah byl mnohem menší než v Bac Thanh, nařízení z roku 1808 představovalo rozšíření ve srovnání s aparátem guvernéra Gia Dinh o čtyři roky dříve. V té době měl v Gia Dinh každý úřad pouze 100 lidí a existovaly pouze 4 departmenty: Ho, Binh, Hinh a Cong. Na konci 12. roku vlády Gia Longu (1813) začal král Gia Long zřizovat v citadele Gia Dinh čtyři departmenty: Ho, Binh, Hinh a Cong. Citadela Gia Dinh musela dvakrát měsíčně posílat lidi zpět do hlavního města, aby podávali zprávy o záležitostech.

Za dynastie Gia Long byla vládnoucí role rozdělena rovnoměrně mezi vojenskou (Tong Tran) a civilní (Hiep Tong Tran) funkci a později ji doplnil zástupce Tong Tran. Nejvyšší pozice v citadele Gia Dinh se po určité době střídaly. To mělo pravděpodobně zabránit příliš těsnému spojení mezi hlavou citadely Gia Dinh a místními zájmovými skupinami. Po smrti krále Gia Longa tuto praxi jeho nástupce přerušil. Král Minh Mang zcela delegoval vládní moc na guvernéra Le Van Duyeta a postupně zrušil funkci Hiep Tong Trana a zástupce Tong Trana. To byl původ konfliktu mezi vládou citadely Gia Dinh a dvorem v Hue . (pokračování nabude)

(Úryvek z knihy Phan Yen Thanh Binh Muoi Ky - Panorama povstání od Le Van Khoi , kterou právě vydalo nakladatelství Ho Chi Minh City General Publishing House).

Citadela Phan Yen nebo Citadela Phien An?

Provincie 藩安 se dnes často překládá jako Phien An. V časopise Journal of the Asiatic Society of Bengal však v roce 1837 bylo napsáno: „druhá, Phan Yen nebo Sai Gon, což je opevněné město stejného jména“. Slovník vydaný biskupem Taberdem (v roce 1838) obsahuje také heslo pro „tran“, které uvádí názvy měst po celé zemi s čínskými a vietnamskými znaky. Tam se 藩安 také přepisuje jako Phan Yen.

V deníku Dai Nam Quoc Am Tu Vi, vytištěném v roce 1895, napsal Huynh Tinh Cua u hesla „Yen“: „Phan (Yen). Starý název provincie Gia Dinh“. Název Phan Yen se v publikacích používal až do začátku 20. století. V roce 1910 vydal Diep Van Cuong román Phan Yen Ngoai Su. Toto sjednocení nám umožňuje určit, že tehdejší název byl Phan Yen, nikoli Phien An, jak se dnes běžně používá v historických překladech.

Protože se název Phan Yen již nepoužíval v právních dokumentech ani v každodenním životě, postupně vymizel. Kolem konce 20. let 20. století se objevily další transliterace. V roce 1926 v publikaci Le Ta Quan's Biography and Spiritual Confession, která byla vydána v Hanoji , autor použil znění Phan An, provincie Phan An. V překladu knihy Dai Nam liet truyen tien bien do národního jazyka, který soud v Hue přeložil do škol (v roce 1929), se objevilo znění Phien An. Transliterace Phan Yen, Phan An a Phien An používají dodnes další překladatelé a autoři. Zejména překlad knihy Gia Dinh do jazyka Thong Chi v letech 1972 a 1998 použil Phien An. Protože se jedná o přední dokument pro výzkum historie, geografie a kultury Kočinčíny, znění Phien An se postupně stalo dominantním.

Zdroj: https://thanhnien.vn/gia-dinh-thanh-truoc-con-bao-du-185241227233449365.htm