Zasévání zvuku starobylé citery v zemi bojových umění

Osud se zemí bojových umění

Nguyen Thi Hoa Diem, narozený v roce 1980 v Bac Lieu (nyní provincie Ca Mau) – kde se jižanská amatérská hudba (uznána UNESCO v roce 2013 za nehmotné kulturní dědictví) hluboce zakořenila v duchovním životě lidí – byl uchvácen zvukem guzhengu. Jedná se o starověký čínský nástroj s čistým, melodickým zvukem, který zní jako vyprávění duše.

„Předtím jsem se několik měsíců učila hrát na vietnamskou citeru, ale kvůli práci jsem s tím přestala. Později jsem se setkala s paní Lien Tran – učitelkou hry na citeru v Ho Či Minově Městě. Když jsem poprvé slyšela zvuk citery, byla jsem fascinována. Od té doby jsem se citeru učila a připoutala se k ní, jako by to byl předurčený vztah,“ vzpomínala paní Diem.

Po 7 letech studia hry na citeru paní Diemová vyučovala v několika hudebních kurzech v Ho Či Minově Městě. Před 5 lety, během návštěvy přítelkyně v Binh Dinh (nyní provincie Gia Lai), ji okouzlila místní krajina a lidé, a tak se rozhodla zůstat v An Nhon (starém městě) a začít svou cestu šíření zvláštního zvuku tohoto nástroje v zemi Vo.

Štědrá země Vo sem přivedla paní Hoa Diem, aby zde zasévala zvuk starobylé citery. **Foto: Ngoc Nhuan**

Kurz hry na kuženg v An Nhonu zpočátku mnoho lidí překvapil, protože kuženg je čínský hudební nástroj, zatímco země Vo je proslulá uměním hát bội, bài chòi a tradiční ceremoniální hudbou. Paní Diem se svěřila: „Zpočátku se kurzu nikdo neúčastnil, protože tento hudební nástroj byl pro mnoho lidí stále neznámý. Ale věřím, že když vytrvám, najdu si podobně smýšlející lidi.“

První třída se otevřela v An Nhon pouze s 2–3 studenty. Prostřednictvím tichých, ale radostných lekcí se postupně začalo učit stále více lidí, kteří milují tradiční hudbu.

Díky své vášni a vytrvalosti si kurz hry na citeru paní Hoa Diem postupně získává stále více lidí. **Foto: Ngoc Nhuan**

„Vietnamská i čínská citera jsou tradiční nástroje obou národů, každý s vlastními jedinečnými vlastnostmi. Učím hru na nástroj inspirativní metodou, vedu studenty k tomu, aby pocítili krásu citery, naučili se hudební teorii a seznámili se s každou strunou a tóninou, než začnou cvičit techniky. Poté pomáhám studentům, i začátečníkům, aby po krátké době dokázali na citeru hrát,“ řekla paní Diemová.

Zvuk starobylé citery v srdci pobřežního města

V polovině července paní Diem otevřela v Quy Nhon další kurz guzheng se 7 studenty, většinou studentkami, administrativními pracovníky a osobami na volné noze. Učebna na adrese 22 Pham Ho (okres Quy Nhon Nam, provincie Gia Lai) vypadá jednoduše, jen s několika nástroji guzheng na stojanech, malou tabulí a podložkou s hudební teorií, ale vždy se v ní každý pátek ráno ozývá veselý smích a melodický, čistý zvuk nástrojů.

Paní Le Thi Kim Yen (v obci Phu Cat), která pracuje na volné noze a navštěvuje kurz tradiční lidové hudby v Quy Nhon, řekla: „Slyšela jsem o tradiční lidové hudbě online a zaujala mě. Když jsem se dozvěděla, že paní Diem otevřela kurz, hned jsem se přihlásila. Každý kurz je pro mou duši způsobem, jak si odpočinout.“

Paní Ngo Thi Huong (v okrese Quy Nhon), která pracovala v kanceláři a studovala guzheng více než měsíc, se svěřila: „Tlak v práci mi často napíná mysl. Ale když si sednu vedle guzhengu a zahraji si pár not na každou tóninu, cítím, že se mi uvolnila mysl a mé starosti jako by mizely.“

Paní Ngo Thi Thu Huong (okres Quy Nhon) se jako úřednice naučila hrát na citeru, aby si v práci ulevila od stresu. **Foto: Ngoc Nhuan**

Paní Diemová nejen učí hrát na nástroj, ale také vypráví studentům o historii citery, o východní kultuře a zkoumá krásu klidu v životě. V každé lekci vysvětluje každou notu, techniku brnkaní na struny a poté nechá studenty hudbu sami procítit, někdy si zahrají spolu s částí písně, aby si procvičili prsty a zároveň rozvíjeli své emoce a sublimovali každou notu.

Učitel Hoa Diem ukazuje studentům techniku brnkaní strun. **Foto: Ngoc Nhuan**

Paní Diem se svěřila: „Gu Tranh není jen hudební nástroj, ale také prostředek, jak lidé mohou najít klid ve svých srdcích. Kurz je také místem, kde se lidé setkávají, kde každý může najít eleganci uprostřed rušného života.“

V současné době paní Diemová spolupracuje s některými pagodami a pořádá menší představení, kde představuje starověké malby jako krásnou orientální kulturu v pohostinné zemi Vo.

Uprostřed shonu a ruchu městského života se z malé učebny učitelky Hoa Diem ozývá zvuk starobylé citery, jako by někomu říkal, aby se zastavil, naslouchal a žil pomalu. Z nejjižnější říční oblasti vlasti paní Diem přinesla starobylý zvuk citery a tiše zasévala jemné zvuky do duší obyvatel země Vo jako tichou harmonii...