Zachování „zdroje“ tradiční kultury.

V bouřlivém tempu moderního života, kde mnoho tradičních hodnot čelí riziku vymizení, si starší lidé tiše váží každého zvyku a kulturní hodnoty. Díky své prestiži, životním zkušenostem a hluboké lásce k vlasti nejen uchovávají zvyky, tradice a kulturní dědictví, ale také „předávají pochodeň“ mladší generaci.

Paní Vi Thi Giao, která žije ve vesnici Mo 1 v obci Xuan Du, pilně pracuje u svého tkalcovského stavu a přispívá k zachování tradičních řemesel.

Ve vesnici Quỳ Chữ v obci Hoằng Giang se mnoho lidí při diskusích o vesnických záležitostech, zvycích, tradicích a rituálech obrací na pana Lê Đình Biêna – staršího muže, kterému vesničané důvěřují pro jeho pochopení a oddanost tradiční kultuře. Pan Biên, kterému je přes sedmdesát let, si zachovává bystrou mysl a pečlivě se seznamuje s každým vesnickým zvykem, komunitní dohodou, kulturním rituálem a svátkem, které se předávají z generace na generaci.

Pan Bien řekl: „Vesnice Quy Chu je země bohatá na kulturní a historické tradice. Dodnes se zachovává a propaguje mnoho kulturních hodnot vesnice, jako například vesnický festival s tradičními rituály, hry a představení, jako je tanec Tu Huan, závody lodí, nošení vody na vaření rýže, tahání sítí, rybaření... Spolu s tím se stále zachovávají a konkretizují v pravidlech vesnice hodnoty předávané od našich předků, jako je život v solidaritě a neustálé úsilí o štěstí a pozitivitu.“

Pan Bien, narozený a vyrůstající v Quy Chu, byl svědkem kompletní proměny své vesnice, od jejích čistě zemědělských počátků až po současné období urbanizace a silného socioekonomického rozvoje. Právě během tohoto procesu si uvědomil, že bez někoho, kdo by lidem zachovával a připomínal tradice, mohou být staré zvyky snadno smeteny novým tempem života. Proto on a další starší lidé ve vesnici po mnoho let aktivně chrání místní kulturní hodnoty, jako jsou historické památky a vesnické kulturní prostory.

Také přímo připomínal a povzbuzoval vesničany k dodržování kulturních norem na svatbách, pohřbech a slavnostech. Věřil, že kultura je přítomna v každodenním životě, nejen v písemných dokumentech nebo při důležitých příležitostech. Proto od zdánlivě malých věcí, jako jsou pozdravy a chování v komunitě, až po organizování společných aktivit, považoval všechny za základ pro zachování „duše“ Quy Chu.

Uprostřed komercializace nebo zjednodušování mnoha tradičních hodnot pomohla vytrvalost starších lidí, jako je pan Bien, vesnici Quy Chu udržet si pořádek a harmonii mezi tradičními a moderními kulturními hodnotami. Díky tomu vesnice Quy Chu vždy vyniká v kulturním dědictví provincie Thanh Hoa.

Ve vesnici Mo 1, v obci Xuan Du, jsou paní Vi Thi Giao a pan Dinh Xuan Nguyen považováni za „živoucí poklad“ thajské kultury. Po mnoho let tento pár tiše uchovával kulturní podstatu thajského lidu v této oblasti. Paní Giao, které je téměř 70 let, stále pilně pracuje u svého tkalcovského stavu a aktivně se účastní aktivit souvisejících se zvyky, tradicemi a svátky její etnické skupiny.

Narodila se do thajské rodiny a od útlého věku se učila jazyku, zvykům, rituálům a lidovým znalostem spojeným s komunitním životem. Zatímco mnoho jejích vrstevníků se od tradičních činností postupně odklánělo, ona zůstala neochvějná a považovala je za nedílnou součást své bytosti. Pro ni má každá etnická skupina svůj vlastní jazyk, rituály, zvyky a tradice. Ztráta jazyka a rituálů znamená ztrátu kořenů.

Paní Giáo řekla: „Dodnes se věnuji tkaní brokátu a můj manžel stále pletl košíky. Není to jen řemeslo předávané po pět generací, ale také součást naší etnické identity, takže ji musím zachovat a předat našim dětem. Nejen tradiční řemesla, ale i zvyky, praktiky a rituály naší etnické skupiny vždy zachováváme a praktikujeme můj manžel, naše děti i já.“

Pan Dinh Xuan Nguyen a paní Vi Thi Giao nejenže uchovávají tradiční kulturu ve své rodině, ale také se aktivně podílejí na aktivitách zaměřených na obnovu a udržování tradičního místního festivalu Set Booc May. Zároveň jsou také „učiteli“ a předávají mladší generaci charakteristické kulturní rysy Thajců. Paní Giao jim trpělivě vysvětluje a vede vše od způsobu, jakým se lidé během festivalu oblékají, přes písně a tance, až po význam každého rituálu. Pro ni se předávání kultury děje v každodenním životě, skrze blízkost, tím, že umožňuje mladší generaci „žít“ s kulturou svého vlastního lidu. Oddanost tradiční kultuře pana a paní Nguyenových a starších v Xuan Du přispěla k zachování duše festivalu Set Booc May a učinila z něj národní nehmotné kulturní dědictví.

V celé provincii Thanh Hoa, v každé etnické skupině a regionu, žije mnoho starších lidí, kteří tiše uchovávají a předávají kulturu se vší zodpovědností a láskou ke své vlasti a lidem. Nejsou to jen ti, kteří si pamatují záležitosti vesnice a komunity, ale také duchovní kotvy, které zajišťují, aby tradiční hodnoty nebyly narušeny proudem moderního života. Když kultura čelí silným dopadům nového života, trvalá přítomnost starších lidí je tichým, ale silným „zdrojem“, který přispívá k udržení národní identity, pěstuje charakter obyvatel Thanh Hoa a vytváří duchovní základ pro udržitelný rozvoj.

Text a fotografie: Thùy Linh

Zdroj: https://baothanhhoa.vn/giu-mach-nguon-van-hoa-truyen-thong-275592.htm