Melodie „Samaki“ z Da Nangu - Jižní Laos - 4. část: Objetí přetrvává

Každý rok se počet laoských „dětí“ v rodinách v Da Nangu zvyšuje s každým školním rokem. V každém z těchto domovů je pro tyto děti vždy připravené a vřelé objetí…

„Adoptované děti z Laosu“ oblečené v tradičních vietnamských šatech ao dai se připojily k rodině paní Thanh na Vietnamsko-laoském kulturním festivalu. Foto: NGUYEN HUU

Pojmenujte své dítě... jméno, které vyjadřuje náklonnost a věrnost.

Jednoho víkendového večera se jako obvykle Sylichantho Jolinar, laoská studentka posledního ročníku architektury na Technické univerzitě v Da Nangu , vrátila do domu svých pěstounů na ulici Le Trong Tan (okres An Khe). Než paní Tran Thi Lan Thanh přivítala Jolinar, připravila jí její oblíbená jídla.

Paní Thanh uvedla, že Jolinar je posledním adoptovaným dítětem, které letos zbývá. Předtím dalších pět dětí – Khanty Divixay, Seethong Laimaneevong, Khaikeo Xaisomphou, Sisavengsouk Douang a Keoounkham Tithong – všichni dokončili svá studia a vrátili se do Laosu za prací. Přestože jsou daleko, stále často volají a posílají domů zprávy.

O okolnostech, které vedly k adopci těchto laoských dětí, paní Thanh vyprávěla, že její otec byl voják, který bojoval na bojištích jižního a středního Laosu. Poté, co byl zraněn, byl adoptován a opečováván laoskou matkou v provincii Savannakhet. Po návratu do Vietnamu vždy doufal, že najde svou adoptivní matku, aby jí oplatil laskavost, ale kvůli letům ztráty kontaktu se jeho přání nesplnilo.

Když Da Nang spustil program „Homestay“ pro laoské studenty studující v Da Nangu, paní Thanh, inspirovaná příběhem svého otce, probrala se svým manželem myšlenku adoptovat dítě a starat se o něj. „Dělám to, abych vyjádřila vděčnost babičce v Laosu, která poskytla útočiště mému otci během těžké války, a také abych trochu přispěla městu a projevila svůj soucit se znevýhodněnými laoskými studenty,“ řekla paní Thanh.

Paní Tran Thi Lan Thanh (vlevo) blahopřeje své dceři Khaikeo Xaisomphou (uprostřed) k promoci na univerzitě. Foto: Nguyen Huu

V roce 2022 si paní Thanh adoptovala tři děti: Khantyho Divixaye, Seethonga Laimaneevonga a Sylichantho Jolinara. Dala jim vietnamská jména Tình, Hữu a Nghị jako připomínku přátelství mezi Vietnamem a Laosem.

O rok později si paní Thanh adoptovala další tři dcery: Xaisomphou Khaikeo, Sisavengsouk Douang a Keoounkham Tithong; dala jim vietnamská jména: Ngoc Lan, Da Lan a Tuyet Lan. Pamatovala si jména i data narození všech.

Na každý svátek, Nový rok, výročí nebo kdykoli bylo něco dobrého k jídlu, řekla svým dětem, aby přišly domů a podělily se o jídlo s rodinou. Jednou, když bylo rodinné výročí a děti se nemohly včas dostat domů, přinesli s manželem jídlo na kolej. Během celé cesty adopce těchto dětí se jí dostávalo podpory od rodiny, sousedů a místní samosprávy.

Paní Thanh vyprávěla, že podle pravidel měla každá domácnost svěřovat děti do péče pouze asi 15–21 dní, po kterých jim měly být vráceny. Ale v den, kdy měli děti „vrátit“, se s manželem rozhodli, že si je nechají. Díky životu pod jednou střechou se denní rutina postupně stala běžnou. Chodili spolu na trh, vařili spolu a sdíleli jídlo jako rodina. Manžel paní Thanh je voják ve výslužbě a děti má velmi rád.

Na konci roku 2024 obě dcery nedokončily studium a jejich pobyt na koleji vypršel. Původně plánovaly pronajmout si ubytování jinde, ale když se to pár dozvěděl, rozhodl se je přivítat doma. Dcery však zpočátku trochu váhaly, protože se obávaly, že budou přítěží. Teprve poté, co pár jasně vysvětlil svou situaci, dcery souhlasily s pobytem. „Řekla jsem jim, že ať už ve Vietnamu zůstanou šest měsíců, rok nebo jakkoli dlouho, tento domov je vždy přivítá s otevřenou náručí,“ sdělila paní Thanh.

Laoské dcery paní Thanh se učí péct vietnamské palačinky (banh xeo). Foto: NGUYEN HUU

Po celou tu dobu se paní Thanh a její manžel střídali v péči o jídlo a spánek svých dětí až do dne promoce. Doprovázeli své děti i při přebírání diplomů a sdíleli s nimi jejich radost.

Její adoptivní děti se velmi dobře chovají a po mnoho let se aktivně účastní místních aktivit, od umění a kultury až po kulturní výměnné akce. Po ukončení studia se vrátily do Laosu za prací, některé dokonce pracovaly pro vietnamské firmy. Díky své dobré vietnamštině mají stabilní zaměstnání a slušné příjmy. „I po návratu do Vietnamu stále často volají a píší domů,“ svěřila se paní Thanh.

Paní Thanh plánuje letos v létě navštívit své děti v Laosu. Jakmile se její děti dozvěděly tuto zprávu, netrpělivě očekávaly její příjezd…

Nikdy nezapomeňme na vděčnost, kterou dlužíme Da Nangu.

Příběh paní Thanh je jen malým letmým pohledem na cestu vlády Da Nangu a lidí, kteří natahují svou „otevřenou náruč“ k laoským úředníkům a studentům. Od iniciativy „Zůstaňte doma“ toto sdílení pokračuje, neustále se šíří a stává se nekonečným zdrojem spojení.

Jsou jako „druhé matky“, které sponzorují a starají se o tisíce laoských studentů, kteří přijíždějí do Da Nangu studovat. Mezi typické příklady patří paní Tran Thi Nguyen, paní Phan Thi Thiep, paní Vu Thi Xuan Huong (okres Hoa Khanh) a paní Tang Thi Kim Yen (okres Thanh Khe Dong)... po mnoho let tyto studenty vítají ve svých domovech, učí je vietnamsky a sdílejí s nimi rodinná jídla. Mnozí říkají, že v Da Nangu laoští studenti už dávno nejsou hosty a v těchto příjemných domovech se stali rodinou.

Kurz vietnamštiny pro laoské úředníky v provinčním Vietnamském jazykovém centru Savannakhet. Foto: ALĂNG NGƯỚC

Nedávno, po příjezdu do Savannakhetu, jsme se setkali s Viengsomnhothem, úředníkem z provinčního ministerstva zahraničních věcí. Zmínil se, že před mnoha lety studoval v Da Nangu a dostalo se mu podpory od místní samosprávy i lidí. Viengsomnhoth plynně mluví vietnamsky, takže se během naší cesty po Laosu a během setkání s místními představiteli stal pro celou skupinu velmi efektivním „tlumočníkem“.

Viengsomnhoth uvedl, že jeho dojem z Da Nangu nebyl jen o kráse dynamického města, ale také o hlubokých příbězích laskavosti a soucitu. Postupem času mnoho humánních opatření městské správy vytvořilo pro mnoho laoských studentů větší motivaci ke studiu s klidem v duši a k ​​návratu do služby své vlasti.

„Po promoci jsem se do Da Nangu mnohokrát vrátil. Je to dynamické, krásné město, které nás – laoské studenty, kteří zde studovali a žili – vždy vítá. Mnoho generací laoských studentů bude Da Nangu vždy vděčných a nikdy nezapomenou na tuto vzácnou laskavost,“ svěřil se Viengsomnhoth.

Napříč dlouhými úseky jižního a středního Laosu plynou příběhy učitelů z Da Nangu, kteří byli pověřeni výukou vietnamštiny, jako čistý pramen. Laosané vyprávějí, kolik učitelů bylo bez ohledu na počasí dochvilných, trpělivě vedli studenty každým tahem pera a opravovali výslovnost. Tyto příběhy si přátelé za hranicemi připomínají jako krásné, jednoduché, ale nezapomenutelné vzpomínky.

V Da Nangu mnoho rodin hostí laoské studenty, čímž vznikají silné tradiční vazby. Foto: NGUYEN HUU

Navštívili jsme Vietnamské jazykové centrum v provincii Savannakhet. Kolem poledne se třída učitelky Doan Thi Bao An stále ozývala jejím čtením. Po absolvování Pedagogické univerzity v Da Nangu začátkem roku 2026 se Bao An zaregistrovala k účasti v programu, v rámci kterého učitelé vyslali laoské úředníky a studenty, aby učili vietnamštinu. Bao An se o tomto programu dozvěděla od svých učitelů ve škole, poté se aktivně přihlásila a rychle se adaptovala na život v Laosu.

„Přes den učím pro úředníky a večer pokračuji ve výuce studentů. Výuka je vždy živá a studenti jsou z každé lekce nadšení. I když tu nejsem dlouho, cítím, že mi tato práce vyhovuje a je velmi smysluplná. Doufám, že se svou mladistvou energií přispěji k obohacení přátelských vztahů a stanu se mostem mezi Vietnamem a Laosem obecně, a zejména mezi Da Nangem a Savannakhetem,“ sdělila učitelka Doan Thi Bao An.

Od střech Da Nangu až po učebny v sousedních zemích se toto objetí tiše rozprostírá, následuje kroky lidí a prochází každou vesnicí podél pohoří Truong Son…

-------------------
Závěrečná část: Pěstování silných přátelství

Zdroj: https://baodanang.vn/khuc-samaki-da-nang-nam-lao-ky-4-vong-tay-o-lai-3333791.html