Přinesla jsem si domů vavřín, když byl ještě zakrslý. Zalévala jsem ho každý den, aniž bych si všimla rašících drobných zelených poupat. Jednoho rána se do mé ložnice uvalila vůně vavřínu. Byla tak sladká a podmanivá! Otevřela jsem dveře a s úžasem vyšla ven. Blížilo se jaro, období toulání se a nádech melancholie na konci roku pro mladé lidi. Zima, období necitlivosti a bolestí pro starší lidi, se chýlila ke konci...
Na mém balkoně stojí květináč s jasmínem. Je to ta odrůda s velkými okvětními lístky, která bujně kvete přes den, jen aby přes noc její okvětní lístky padaly jako bílý sníh na dlaždicovou podlahu. Připomíná mi to vzpomínky na Nha Trang. Byla doba, kdy podél silničního odstavného pruhu na pobřežní silnici kvetl celý pruh jasmínu, jeho větvičky zbělely; dokonce i drobné sazeničky pod povrchem se spěchaly rozkvést, aby udržely krok s většími rostlinami. Připomínalo mi to malé jasmínové rostlinky s jejich intenzivně voňavými květy z mého dětství. Večer celá rodina sedávala venku na zahradě a obdivovala květiny. Noc byla okouzlující. Noc překypující láskou. Druhý den ráno si moje matka natrhala květiny a dala je do konvice. Vůně jasmínu nás obklopovala po celé dětství...
 |
| Foto: GC |
Pamatuji si dva magnólie zasazené před starým domem mé sestry v Nha Trangu v tomto ročním období, jejichž květy se začaly plaše objevovat. Magnólie měly jen pár roztroušených květů, ale jejich vůně naplňovala roh ulice. Tehdy stál můj dům na ulici Tran Binh Trong a dům mé sestry na ulici Le Chan. Domy byly od sebe vzdálené asi 400 metrů. Každé odpoledne jsme s mými dvěma dětmi chodily k ní domů hrát si. Ráda jsem sedávala a dívala se na ulici, povídala si s matkou a sestrou o všem možném až do pozdních nočních hodin, než jsme šly domů. Někdy jsme si se sestrou vytáhly kytary před dům a zpívaly: „Noc voní jako proud mléka...“ Za poklidných zimních nocí se na cestě z jejího domu k mému vůně magnólie a vavřínu vznášela, někdy slabá, někdy silná; zvuk našich kroků na tiché silnici, žluté světlo pouličních lamp šikmo. Jednoho dne, blízko Tetu (vietnamského Nového roku), moje sestra vyfotila matku, jak nese své dítě vpředu a za ní košík plný měsíčků. Uplynulo dvacet let a dítě z oněch dnů vyrostlo. Jak mohl vědět, že existuje tak krásný snímek, zachycující bezmeznou matčinu lásku...?
Před mým starým domem bývaly dva drozdce a v tomto ročním období silná vůně květů drozdce přebíjela vůni ostatních květin. Sousedé si často stěžovali, že vůně drozdce je příliš intenzivní a nepříjemná! Já jsem ale měla raději, když květy drozdce kvetly jen v malých shlucích, dost na to, aby noc byla voňavá a světlá.
Na mém balkoně stojí malý květináč s květy meruňky. Je to bonsaj meruňky, kterou jsem si koupila někdy na Tet a pak jsem ji nechala na balkóně, téměř bez péče. Strom stále žije, jeho listy pokryté prachem se drží na holých větvích. Dnes ráno jsem se za vůní vavřínu vydala ven a vyšla ven. Štíhlé větve meruňky tiše odhalovaly svou krásu, i když jen s několika okvětními lístky. Barva květů rozzářila malý koutek a vnesla do mě naději, že budu pokračovat v novém dni. Cesta vpřed bude nejen plná nostalgických vůní, ale i barev plných naděje. Děkuji ti, období vůní a zlatých květů.
DAO THI THANH TUYEN
Zdroj: https://baokhanhhoa.vn/van-hoa/sang-tac/202512/mua-huong-ff47b8b/
Komentář (0)