Oheň harmonie mezi nebem a zemí v srdci města

(NLDO) - V tichém prostoru jsou slabě viditelné zakřivené, tmavě zbarvené stropy pecí z kouře a ohně.

Uprostřed shonu Ho Či Minova Města stále existují velmi rozmanité barvy: rustikální, staré, ale plné života. Na předměstích, jako jsou Binh Chanh, Cu Chi, Hoc Mon nebo Zóna 2 města (starý Binh Duong ), někde stále mihotá plamen tradičního ručního řemesla výroby cihel, které existuje již více než století.

Pečlivost a dlouholeté zkušenosti

Začátkem listopadu jsem navštívil obec Phuoc Thanh v Ho Či Minově Městě, kde vyrostlo mnoho tradičních i moderních cihelen. Cesta vedoucí k malé cihelně je pokryta charakteristickou vrstvou rudého prachu, prachu, který je součástí života cihlářů po celá desetiletí.

Cihelna pana Hoang Quoc Huonga, kterému je přes 60 let, se nachází hluboko v rozlehlých kaučukovníkových lesích, daleko od domů lidí. Už v 5 hodin ráno začal naléhat na své dělníky, aby nasbírali palivové dříví, zkontrolovali vítr, otevřeli dvířka pece a začali upravovat oheň. Svěřil se: „Výroba cihel je práce s nebem, zemí, sluncem a větrem. Pokud je oheň nepravidelný, celá várka cihel bude ztracena.“ Zatímco mluvil, otevřel pec, aby mi ukázal rozžhavenou pec uvnitř.

Nepálené cihly

Zvenku vypadá cihelna jako velká jeskyně postavená ze surových cihel. Teplota uvnitř pece může dosáhnout přes 800 °C. Už jen pouhé stání blízko stačí k tomu, abyste si spálili obličej horkem. Dělníci jsou na to ale zvyklí. Paní Dinh Thi Nga, dělnice v cihelně, se podělila: „Vydržíme to takové horko, ale cizí lidé utíkají, když tam stojí pět minut.“

Navzdory obtížím se lidé stále drží ruční práce, kouř jim oslepuje oči a slunce jim pálí do hlavy, protože mají rodiny a děti školního věku. Tuto práci nepovažují za těžkou, naopak jsou hrdí na to, že přispívají k zachování části tradiční hodnoty cihlářství.

Hlína kompostovaná na výrobu cihel

Aby dělník vyrobil ručně vyrobenou cihlu, musí projít desítkami fází, přičemž každá fáze vyžaduje pečlivost a roky nashromážděných zkušeností.

Hlína se bere z hlubokých příkopů na zahradě nebo se kupuje v sousedních oblastech. Půda musí být „masitá“, měkká při stlačení a nedrolit se. Když se půda přiveze zpět, dělníci ji několik dní inkubují, aby byla dostatečně pružná. Jsou dny, kdy kamion s půdou přijíždí pozdě, dělníci musí vstávat ve 2 hodiny ráno, zvážit kamion s půdou a poté ji nasypat k inkubaci. Po inkubaci se půda smíchá s popelem nebo pilinami, aby se zvýšila pevnost spoje. Dělníci používají dřevěné formy k formování každé cihly. Zručný dělník dokáže vyrobit více než tisíc cihel denně. Vše se dělá ručně, každý pohyb se stal přirozeným zvykem. Surové cihly se nechají schnout tři až sedm dní, v závislosti na počasí.

Paní Nga se svěřila, jak rukama šikovně aranžuje každou cihlu: „Cihly se ničí, když jsou vystaveny dešti. V tomto povolání se musíte dívat k nebi.“ Když cihly uschnou, dělník je vloží do pece, nahromadí kolem nich dříví a nepřetržitě hoří 7–10 dní a nocí. To je nejtěžší krok. Pokud je oheň příliš silný, cihly popraskají; pokud je oheň slabý, cihly budou nedopečené a nikdo je nekoupí. Vše záleží na zkušenostech a „profesionálním oku“.

Oheň nikdy nezhasne

Rozdíl mezi ručně vyráběnými cihlami spočívá v jejich trvanlivosti a přirozené barvě. Díky tomu, že se vytápějí palivovým dřívím a mají pevnou strukturu půdy, jsou ručně vyráběné cihly pevné a zachovávají si rustikální, teplý vzhled. Starobylé budovy, školy, tradiční usedlosti atd. stále upřednostňují tento typ cihel pro vytvoření uzavřeného prostoru. Každá cihla nese stopu ruky řemeslníka. Žádné dvě nejsou úplně stejné, to je krása řemeslného zpracování, kterou průmyslové cihly nedokážou napodobit.

Dělníci kladou do pece palivové dříví na pálení cihel.

Cihelárna se však potýká s mnoha obtížemi. Tři faktory způsobují, že cihelny omezují svou činnost kvůli rostoucí urbanizaci, nedostatku půdy pro suroviny, stále přísnějším environmentálním normám, které vedou k uzavření mnoha cihel kvůli prachu a kouři, a levné průmyslové cihly způsobily, že ručně vyráběné cihly ztrácejí podíl na trhu. „Nyní má celá vesnice jen několik cihelen, které si udržují toto povolání, a všechny jsou starší. Jejich děti a vnoučata pracují pro firmy; nikdo tu nechce zůstat s touhle vznětlivostí a prachem,“ řekl pan Huong.

Podle oznámení Ministerstva stavebnictví je rok 2005 lhůtou pro přemístění ručních cihelných pecí v městských oblastech. Ruční cihelné pece, které nebyly přemístěny nebo nemají dostatek kapitálu na technologickou konverzi, musí zavřít a přejít na jiná vhodnější povolání. Přestože počet lidí, kteří se profese drží, klesá, stále existují mladí lidé, kteří hledají způsoby, jak proměnit tradiční povolání v nové hodnoty, jako například: otevírání dílen v kombinaci se zážitkovou turistikou pro turisty, aby si mohli vyzkoušet výrobu cihel; umělecká díla a krajiny postavené z cihel vyrobených z tradičních cihelných pecí díky jejich rustikální kráse; tradiční cihelné pece mohou zkoumat palivové pece, aby snížily kouř a prach a splnily normy. Ruční cihelné pece se navíc mohou propagovat prostřednictvím sociálních sítí, aby vytvořily zvýraznění značky, přilákaly zákazníky a zlepšily životní úroveň pracovníků.

Tvářecí stroj na výrobu nepálených cihel

I když je jich málo, stále se k tomuto povolání vrací mladí pracovníci poté, co si uvědomili jeho hodnotu. „Chci zachovat povolání svého otce. Ručně vyráběné cihly jsou součástí starého Saigonu, byla by škoda o ně zítra nepřijít,“ sdělil pan Hoang Tung, syn pana Hoang Quoc Huonga, majitele cihelny Hiep Hung 2.

V poledne cihelna pana Huonga stále žhnula rudě. Dělníci stáli před pecí, třásli několika kusy dřeva a sledovali oheň očima. Jejich malé, štíhlé postavy jako by splývaly s žárem. Jejich oči však byly jasné a plné ohně, stejně jako jejich povolání. „Dokud budu moct pracovat, budu cihelnu udržovat v plamenech. Tato cihla je můj život, to chci předat dál,“ řekl pan Huong tichým, ale rozhodným hlasem.

Zdroj: https://nld.com.vn/ngon-lua-hoa-hop-dat-troi-giua-long-thanh-pho-196251121150838693.htm