Osoba, která zažehla plamen tradičního malířství.

Jednoduchá, lidově inspirovaná témata, která se nacházejí v obrazech Dong Hoa, Hang Tronga a Kim Hoanga, získala díky zručným rukou lakýrníka a malíře Luong Minh Hoa nový rozměr. Pomocí technik, jako je řezba, zlatání a stříbro, se tyto lidové malby proměňují v luxusní a vysoce cenná umělecká díla.

Výstavní prostor pro obrazy v ateliéru. (Foto: George Newman)

V časných podzimních odstínech zimy, když jsem si povídal s přáteli z umělecké komunity, jsem se zeptal: „Je v dnešní době v lidovém umění něco nového?“ Neočekával jsem žádnou odpověď, ale měl jsem to štěstí, že jsem se dočkal odpovědi od architekta Tran Vinha: „Ano, je. Je tu umělec řezbářství laku Luong Minh Hoa z indočínské skupiny Latoa (zkratka pro ‚Lan Toa‘ – což znamená ‚šířit‘) se svými vyřezávanými lakovými malbami. To lze považovat za nový styl, nikoli za tradiční lakovou malbu.“

Výzkumník a umělec Phan Ngoc Khue uvedl: „Lakové obrazy umělce Luong Minh Hoa a jeho kolegů ze skupiny Latoa Indochine jsou lakované obrazy, které si zachovávají podstatu a ducha lidových maleb, ale vytvářejí nové nuance pomocí řezbářských technik, zlatých listů, stříbrných listů… vytvářejí kontrastní barvy a světelné odrazy, což obrazům dodává nový, luxusnější vzhled. Toto je skutečně smysluplný způsob, jak zachovat a propagovat lidové malby, a je třeba jej široce replikovat a rozvíjet.“

Díky tomu jsem nemohl odložit návštěvu dílny lakýrníka Luong Minh Hoa, která se nachází pod hrází Nguyen Khoai na břehu Rudé řeky.

Nová série obrazů

Umělci nejenže do svých děl vnášejí významný rozdíl, ale také jim vdechují neocenitelné humanistické hodnoty. Mezi nimi je i malíř Luong Minh Hoa. Dalo by se říci, že Hoův obytný a pracovní prostor „hustě“ překypuje uměním. Jakmile vstoupíte do tohoto místa – uměleckého prostoru uspořádaného jako otáčející se stránky historie s oslnivými lakovanými malbami, hluboce odrážejícími duchovní i materiální život, zobrazujícími odvěké sny pracujících lidí o harmonickém, prosperujícím a šťastném rodinném životě a o spravedlivé a dobré společnosti… prostě nemůžete odejít! To byl můj pocit, když jsem jednoho poklidného podzimního odpoledne vstoupil do uměleckého prostoru Luong Minh Hoa a jeho spolupracovníků.

Laková malba vyžaduje vaječné skořápky, zlaté a stříbrné plátky a zlacené pigmenty, které se následně leští. Lakové malby jsou pod světlem nádherné a při pozorování odhalují měnící se barevné úhly, ale jejich schopnost vytvářet hladké linie je omezená a vyžaduje značný čas a zkušenosti k dosažení bezchybného výsledku. Laková řezba je na druhou stranu krásná díky svým plynulým liniím a vrstevnaté struktuře, kterou vytváří.

Byl jsem pohlcen sledováním, zatímco Hoa pokračovala ve své práci. Uchvátilo mě všechno od obrazů Dong-hoa jako „Myší svatba“ a „Dítě objímající kuře“, přes obrazy Hang Trong Teta, slavnostní oltářní obrazy až po obrazy Kim Hoanga jako „Tygr - Ông 30“ s jejich sytými červenými a žlutými odstíny, které byly zároveň známé i nové, živé a ostré...

Sluneční světlo proudilo dílnou a osvětlovalo všechno. Vzhlédl jsem a zeptal se, když Hoa právě dokončil vyřezávání roztomilého chlapečka objímajícího kuře: „Takže jste zkombinoval tři tradiční malířské styly: lakovou malbu, dřevotisk a lidovou malbu?“

Hòa klidně odpověděl: „Proč ne?! Naši předkové vytvořili a zdokonalili techniky mistrovské malby, tak proč nevyužijeme a nekombinujeme silné stránky těchto různých malířských stylů?“

Říkal jsem si: „Mohlo by se to mylně interpretovat jako pouhé kopírování nebo integrace?“

Hòa klidně řekl: „Důležité je plně zprostředkovat ducha tradiční malby, dát jí nový život a novou přitažlivost. Proč to musí být zcela nové dílo, jedinečný výtvor? Proč se neobracíme k tradici, neučíme se z talentu našich předků a nevážíme si ho, nepečujeme ho a neuchováváme ho, stejně jako pijeme mateřské mléko, abychom rostli a dozrávali?“

Pak mi Hoa ukázal stín obrazového rámu odrážející se na podlaze. Řekl: „Minulost je pryč, ale zůstává základem pro naši tvorbu na vyšší úrovni. Jak řekl rakouský skladatel Gustav Mahler: ‚Tradice neznamená uctívání popela, ale udržování plamene při životě.‘ Společnost se mění, potřeby lidí se mění, perspektivy se mění, takže musíme tvořit způsobem, který přizpůsobuje tradici době, aniž by měnil její podstatu.“

Svěřil se: „Je snadné to říct, ale ve skutečnosti, jakmile na tom začnete pracovat, uvědomíte si, že kombinovat tyto prvky není jednoduché. Pokud jste příliš puntičkářští, stane se z toho pouhé řemeslo, ale pokud jste příliš svobodní, neliší se to od tisku grafiky na dřevo, postrádající sofistikovanost a svěží emoce. Tady se věnujeme umění.“

Hoa vysvětlil, že malování lakem vyžaduje vejce, zlaté a stříbrné plátky a následné leštění. Lakové obrazy jsou pod světlem nádherné a při pozorování odhalují měnící se barevné úhly, ale jejich jemné linie jsou omezené, protože k dosažení hladkosti vyžadují značný čas a zkušenosti. Řezba lakem je naopak krásná díky prolínání vrstev a tvarů. Nevýhodou řezby lakem je, že barvy vysychají a linie jsou tuhé, protože se opouštějí původní pozadí a používají se černé nebo červené (tradiční) barvy. Kombinace těchto dvou metod proto zvyšuje hodnotu každé umělecké formy, maximalizuje silné stránky obou technik a přispívá k podmanivému dopadu světla na linie.

Autor a malíř laků Luong Minh Hoa konverzuje v uměleckém studiu Latoa Nguyen Khoai v Hanoji . (Foto: George Newman)

Založení firmy po třicítce

Po chvilce povídání Hoa vstal, aby uvařil vodu na čaj. V dílně se osobně stará o všechny kuchyňské práce. Hoa se svěřil: „Moje vášeň se pravděpodobně vznesla, když jsem v roce 1999 složil přijímací zkoušku na Hanojskou univerzitu průmyslových umění. Dostal jsem se k profesi malíře laků a stala se mou součástí. Začal jsem malovat laky v dílně KIMA asi dva roky, než jsem přešel k designu a pracoval v tomto oboru asi 20 let. Tento obor má velmi širokou škálu estetiky (architektura, výtvarné umění, grafický design, performance atd.), což mi dalo příležitost lépe porozumět malbě.“

Dodal, že během své práce jako designér viděl mnoho krásných aplikací lidového umění v obalech produktů. Jeho diplomová práce v oboru designu koberců se týkala myší svatby, takže pochopil přitažlivost liniového systému v lidovém umění. A možná rozhodujícím faktorem bylo vypuknutí pandemie Covid-19, kdy se Hoa ocitl s lakovou malbou. On a skupina Latoa Indochine se rozvíjeli a praktikovali asi pět let, ale oficiálně začali až v roce 2020. Úspěchy však začaly až v roce 2022, kdy skupina uspořádala výstavu „Cesta“ v Hanojském muzeu.

„Obrazy umělce Luong Minh Hoa a jeho kolegů ze skupiny Latoa Indochine jsou lakované malby, které si zachovávají podstatu a ducha lidového umění, ale vytvářejí nové nuance prostřednictvím řezby, zlatých listů, stříbrných listů… vytvářejí kontrastní barvy a světelné odrazy, díky čemuž lidové obrazy vypadají luxusněji. Toto je skutečně smysluplný způsob, jak udržovat a propagovat lidové umění, a je třeba jej replikovat a rozvíjet.“ - Výzkumník a umělec Phan Ngoc Khue

Udržujte plamen živý a šířte ho mezi mezinárodní přátele.

Po letech pozorování si Hoova skupina uvědomila, že mnoho lidí se zajímá o lidové malby, ale neexistuje způsob, jak je učinit hodnotnějšími a elegantnějšími. Problém s lakovou malbou spočívá v liniích vytvořených lakovou barvou. Pokud jsou detaily hladké a přesné, vytváří to uměleckou kvalitu, ale pokud jsou příliš okázalé, stává se to chaotickým a ztrácí to ducha lidové malby. Od té doby se Hoa pokusil kombinovat linie řezaného laku s materiály lakové malby a výsledky byly překvapivě dobré. Od té doby tento styl nazval „řezaná laková malba“.

Lakové obrazy byly vystaveny v mnoha zemích, jako je Japonsko, Jižní Korea, Čína, Francie, Indie atd., a byly vybrány jako diplomatické dary na podporu kultury. Výrobky a díla skupiny byly vybrány jako dary pro mezinárodní přátele, čímž přispěly k šíření lidové kultury a tradičních materiálů do světa.

Hoova skupina v současné době rozvíjí myšlenku vybudování tradiční řemeslné vesnice, která by vytvořila rozsáhlejší prostředí pro rozvoj, kam by lidé mohli přijít a zažít to, co se děje. Skupina doufá, že vytvoří dlouhý obraz vietnamských památek, kultury a lidí, který by se táhl napříč historií a odpovídal názvu Latoa, což znamená šířit lásku ke kultuře mezi mnoho lidí.

Umělec Luong Minh Hoa se podělil o to, že chce přispět k tvorbě děl, která mohou lidem pomoci milovat umění, kulturu a hodnoty, které naši předkové pečlivě uchovávali. Skupina Latoa s potěšením pojmenovala výstavu „Cesta“ s touhou „jít až na samý konec tradice“ a zachovat podstatu tradiční kultury pro život v moderní době.

Zdroj: https://baoquocte.vn/nguoi-thap-lua-cho-tranh-truyen-thong-292067.html