Básník Tran Dang Khoa a jeho rodné město Hai Phong.

Básník Tran Dang Khoa, narozený v obci Quoc Tuan, okres Nam Sach, provincie Hai Duong (nyní obec Tran Phu, město Hai Phong), vždy choval zvláštní lásku ke své vlasti.

Básník Tran Dang Khoa (druhý zleva) během návštěvy svého rodného města. Foto: HA HUY CHUONG

Milostná píseň dvou proudů

Před sloučením byly Hai Duong a Hai Phong dvě lokality propojené řekami patřícími do říčního systému Thai Binh. Řeka Kinh Thuy, která je úzce spjata s dětstvím Tran Dang Khoa, protéká jeho rodným městem a je také dolním úsekem, který se vlévá do Hai Phongu, než se vlévá do moře.

Od raného dětství se „chuť“ Hai Phongu nenápadně projevovala skrze plachty a slaný mořský vánek vanoucí přes pole Nam Sach. Ačkoli Tran Dang Khoaova dětská poezie byla silně prodchnuta venkovskými prvky, začala se otevírat rozlehlému pobřežnímu regionu.

Blikající rybářské plameny - objevují se hvězdy / Mraky se vznášejí, třpytí se - plachty se vznášejí daleko / Přinášíš barvy moře zpět do své vlasti / Modrou barvu moře na střechách (Vrať moře domů)

V očích mladého Khoa byl Hai Phong tehdy něčím vzdáleným i svůdným zároveň, místem, kde se jeho rodná řeka vracela a slévala s rozlehlým oceánem.

Nejvýznamnějším spojením a obdobím, které formovalo novou tvář poezie Tran Dang Khoa, byla doba, kdy se přihlásil k námořnictvu. Hai Phong je „velitelstvím“ námořních sil, sídlem námořního velitelství a také místem, které přivítalo a vycvičilo mladého Tran Dang Khoa, když vstoupil do vojenského života.

Zatímco Hai Duong mu poskytl klidné dětství u studny a banyánu, Hai Phong mu vštípil odvahu a široký rozhled vojáka stojícího na břehu moře čelícího bouřím. V Hai Phongu žil, studoval a trávil čas s vojáky na majácích, námořníky na bezejmenných lodích a pracovitými a statečnými rybáři z Hai Phongu.

Ze svého rodiště v Hai Phongu cestoval Tran Dang Khoa na souostroví Truong Sa, aby psal hrdinské a romantické básně, které dodnes zůstávají vrcholem literatury o moři a ostrovech.

„ Vypluje / Mraky visí na obloze, bílé plachty / V okamžiku loučení se prochází po přístavu / Moře na jedné straně a ty na druhé “ (Milostná báseň námořníka)

Ačkoli píše o Spratlyho ostrovech a otevřeném moři, jeho kořeny, místo klidného odpočinku a místo, kde si váží vzpomínek na kamarádství se svými druhy, zůstávají v ulicích s náměstími a rušných přístavech Hai Phongu. Přístavní město básníkova křídla vypěstovalo a dalo jim křídla, což mu umožnilo létat výš a dále za běžné pobřeží.

Vyjádření vděčnosti přístavnímu městu.

Během své spisovatelské kariéry básník Tran Dang Khoa často začleňoval Hai Phong do svých básní, esejů a povídek. Psal o Do Son s jeho bílými vlnami, o ostrově Bach Long Vi, který se neochvějně tyčí uprostřed rozlehlého oceánu, nebo o večerech strávených v rušném přístavu s výhledem na třpytivé majáky.

Básník Tran Dang Khoa v uniformě námořnictva (fotografie z facebookové stránky dané osoby)

V poezii a literatuře Tran Dang Khoa se Hai Phong nevěnuje jen své krajině, ale především svým lidem. Patří mezi ně neochvějní námořní vojáci s neuvěřitelně romantickými dušemi a dívky z Hai Phongu s medově zbarvenou pletí a zářivými úsměvy, plné slunce a mořského vánku.

Jednou se podělil o to, že lidé z Hai Phongu mají „živou a přímočarou“ povahu, jsou upřímní a vzpurní, ale vnitřně nesmírně vřelí a cení si loajality a přátelství. Právě tento haiphongský duch se vštípil do básníkovy citlivé duše a jeho poezie z doby jeho služby v námořnictvu byla drsná, silná a bohatá na zkušenosti.

Kromě poezie uchovává jeho slavné literární portrétní dílo „Portréty a dialogy“ také mnoho cenných vzpomínek na umělce a spisovatele z Hai Phongu. Vážil si každého vztahu s haiphongskými spisovateli a básníky a s úctou a porozuměním jim věnoval své spisy.

Naopak, obyvatelé Hai Phongu si Tran Dang Khoa váží nejen proto, že je talentovaným básníkem země, ale také proto, že ho považují za syna své vlasti. On sám pokaždé, když má příležitost vrátit se do Hai Phongu, vyjadřuje zvláštní pocit, emoci, jako by se vracel domů.

Během literárních setkání ve školách, u námořních jednotek nebo v básnických klubech v Hai Phongu básník vždy využíval svůj vtip, inteligenci a upřímnost k zapojení se do konverzace. Často vzpomínal na své dny ve vojenské uniformě, kdy jedl rýžové příděly a pil brakickou vodu v pobřežní oblasti Hai Phongu během ničivé války. Hai Phong pro něj byl součástí jeho samotné bytosti, nejživějším a nejkrásnějším obdobím jeho mládí.

Navzdory vzestupům i pádům času, z chlapce projevujícího vrozený talent v koutku svého dvorku, Tran Dang Khoa vyrostl, procestoval mnoho míst a zastával mnohá postavení v národní literární a umělecké scéně. Slaná chuť haiphongského moře, zvuk vln narážejících na boky námořních lodí před lety, však z jeho mysli nikdy nevymizel.

Hluboká náklonnost mezi básníkem Tran Dang Khoa a jeho rodným městem Hai Phong je důkazem toho, že velký básník nejen vyrůstá v zemi, kde se narodil, ale je také vychováván, objímán a zraje v zemích lásky, kterými cestoval. Tran Dang Khoa daroval světu nesmrtelné verše, které obohatily duši a charakter obyvatel Hai Phongu.

A jako by osudem se Hai Phong po sloučení s Hai Duongem stal velkou domovinou. Hai Phong dal Tran Dang Khoa novou poetickou postavu – postavu rozlehlého moře, hrdinů vln.

ČT HUONG

Zdroj: https://baohaiphong.vn/nha-tho-tran-dang-khoa-voi-que-huong-hai-phong-543696.html