Tyto ženy si zachovávají „duši řemesla“.

(Baothanhhoa.vn) - Zatímco se průmyslové zóny rozšiřují a města se stávají stále modernějšími, ve vesnicích Thanh Hoa stále přetrvávají známé scény: teplá vůně kadidla, hbité ruce tkající rohože a tácy s rýžovými krekry sušícími se na zlatém slunci. Za tím vším stojí postavy venkovských žen – tichých „strážkyň plamene“, které pilně pokračují v životodárné činnosti tradičních řemesel. Nejenže vytvářejí obživu pro své rodiny, ale také přispívají k zachování duše své vlasti.

Ženy a matky v řemeslném družstvu Tan Tho v obci Trung Chinh pilně zachovávají tradiční řemeslo tkaní z ostřice.

V okrese Dong Tien se při zmínce o tradiční vesnici Dac Chau, kde se vyrábí rýžový papír, vybaví obraz pracovitých a zručných žen, které pečlivě vyrábějí každou várku tenkého rýžového papíru a suší ho pod zlatým sluncem. Toto řemeslo existuje po generace, ale i dnes tvoří většinu pracovní síly ženy. Paní Tran Thi Nhan se podělila: „Odmala mě maminka učila, jak se vyrábí rýžový papír, od výroby listů až po jejich sušení a sbírání. Takto výroba rýžového papíru uživila mou rodinu z generace na generaci. Pro mě toto řemeslo není jen o obživě, ale také o způsobu, jak si mé děti a vnoučata připomínají své kořeny.“

V obcích jako Tan Tien, Ho Vuong a Nga Son je řemeslo tkaní ostřicových rohoží již dlouho proslulé po celé zemi. Aby se zlepšila ekonomická efektivita a uspokojily požadavky trhu, řemeslné firmy a velké dílny přešly na strojové tkaní. V některých domácnostech s malou výrobou však stále rezonuje zvuk tkalcovských stavů, které provádějí převážně ženské ruce. „Nyní, se stroji, je tkaní rohoží mnohem rychlejší a výkonnější, ale já stále dávám přednost ručnímu sezení u tkalcovského stavu. Ruční tkaní zabere více času, ale ukazuje to pečlivost a oddanost řemeslníka. Kupující tradičních rohoží si často váží ručně tkaných rohoží, protože jsou pohodlné, odolné a stylové. Zachování této metody je zároveň zachováním řemesla předávaného po našich předcích,“ sdělila paní Nguyen Thi Duyen, dlouholetá tkadlena rohoží v obci Nga Son.

Moderní život s levnými a pohodlnými průmyslovými výrobky však změnil vkus spotřebitelů. Mnoho tradičních řemesel je ohroženo zapomněním, zejména proto, že mladí lidé mají menší zájem pokračovat v řemeslech svých předků. Jedním z příkladů je tradiční vesnice Xuan Lap, kde se vyrábějí rýžové koláčky zabalené v listech. Toto tradiční řemeslo je s místními obyvateli spojováno po staletí a je obzvláště proslulé během svátků a festivalů. Zatímco starší generace se stále snaží toto řemeslo zachovat jako zdroj hrdosti, mnoho mladých lidí v Xuan Lap si volí jinou cestu.

Paní Do Thi Men z obce Xuan Lap řekla: „Výroba koláčů zabalených v listí zahrnuje mnoho kroků, od mletí mouky a smažení náplně až po balení koláčů. Každý krok je tvrdá práce, ale příjem je jen několik set tisíc dongů denně, takže mladí lidé o to nemají velký zájem.“ Proto se pan Do Van Thanh, přestože je synem vesnice Xuan Lap, kde se vyrábějí koláče zabalené v listí, nerozhodl pro toto povolání. Řekl, že s vývojem života a zvyšováním potřeb rostou i tržní ceny, takže příjem jeho rodiny se nemůže spoléhat pouze na výrobu dortů. „Vím, že výroba dortů zabalených v listí je tradičním řemeslem našich předků, ale upřímně řečeno, pokud děláme jen dorty, příjem není vysoký. Mezitím nyní existuje mnoho velkých továren s automatickými stroji na výrobu dortů zabalených v listí s vyšší produktivitou, což malým podnikům, jako je moje rodina, velmi ztěžuje konkurenceschopnost, takže se musíme přepnout na jiné obchodní aktivity, abychom si zlepšili život,“ řekl pan Thanh.

Tato skutečnost vedla mnoho venkovských žen v provincii Thanh Hoa k tomu, aby se věnovaly svým tradičním řemeslům a zároveň hledaly nové směry. Chápou, že zachování jejich řemesla neznamená jen jeho zachování pro sebe, ale také pro jejich vesnici a vlast. Pozitivní je, že stále více žen v Thanh Hoa uplatňuje nové myšlení při zachování a rozvoji tradičních řemesel. Místo pouhé výroby v malém měřítku se mnoho z nich připojilo k družstvům a odvážně uvádí své produkty na větší trhy, včetně exportních trhů.

V obci Trung Chinh se ženy z řemeslného družstva Tan Tho spojily s podniky a vyvážejí své výrobky do Japonska a Evropy. Z tkaných košíků a podnosů z ostřice vyrábějí kabelky, ozdobné krabičky, suvenýry a talíře z ostřice v různých barvách a tvarech. Tyto výrobky zachovávají tradiční materiály a zároveň splňují moderní požadavky. Družstvo k dnešnímu dni vyrábí 3 výrobky OCOP, které dosáhly čtyřhvězdičkové kvality a vytvořily pracovní místa pro 59 členů družstva a stovky externích pracovníků.

Nguyen Thi Tham, ředitelka řemeslného družstva Tan Tho, uvedla: „Rozvoj tradičního řemesla tkaní ostřice není snadný, protože je to řemeslo, které ne každý umí, a příjmy z něj dříve nebyly vysoké. Ale když jsem provedla průzkum, zjistila jsem, že řemeslné výrobky, které jsou bezpečné pro zdraví, jako jsou košíky z ostřice a tkané košíky, jsou na zahraničních trzích velmi oblíbené. Rozhodla jsem se povzbudit lidi, aby se řemeslu učili, vyškolit je a snažit se vyvíjet produkty se zaměřením na kvalitu a design, abych přilákala zákazníky. Od té doby jsem postupně dostávala větší objednávky, hodnota produktů rostla a příjmy lidí se zlepšovaly. Stále více žen v obci mě žádalo, abych je řemeslu naučila, a my ho rozvíjíme až dodnes.“

Cesta k zachování tradičních řemesel je plná obtíží. Výkyvy trhu a konkurence průmyslového zboží odrazují mnoho žen. Zachování řemesla však neznamená zachovat vše beze změny; vyžaduje to spojení tradice s moderními inovacemi. Dynamika mnoha žen pomáhá tradiční řemesla oživovat.

Text a fotografie: Phuong Do

Zdroj: https://baothanhhoa.vn/nhung-nguoi-phu-nu-giu-hon-nghe-260230.htm