Autor - Dílo: Hluboce dojemná láska k vlasti

(Noviny Quang Ngai ) - „Láska k vlasti 4“ je čtvrtou básnickou sbírkou Pham Family Poetry Club of Quang Ngai, kterou v březnu 2025 vydalo nakladatelství Vietnam Writers Association. Sbírka je vyvrcholením tvorby 62 autorů se 141 básněmi, které nejen vyjadřují jejich duši, ale také zprostředkovávají jemné, hluboké emoce o lásce k vlasti, zemi, rodině a nostalgii po minulosti.

Autoři vyjadřují primárně pocity lásky ke své vlasti, zemi a rodině prostřednictvím jednoduchých, známých obrazů, které snadno rezonují se čtenářem. Při čtení básní jako „Duše vlasti“ (Pham Dung), „Návštěva Quang Ngai“ (Pham Dinh Dung), „Země na jaře“ (Thanh Hai), „Vzpomínka na domov“ (Pham Van Kiem)... je to cítit. „Smaragdové vlny Tra Giangu nesou vůni města / Zelené kopce Thien An jsou prodchnuty chutí polí / Prestiž Truong Luy jasně září ve Vietnamu / Kultura Sa Huynha osvětluje východní oblohu“ (Quang Ngai - Pham Van Thanh). Autor používá konkrétní obrazy k vyvolání hrdosti na přírodní krásy a hrdinskou historii Quang Ngai, země bohaté na kulturní tradice.

Autoři zaznamenali pocity synovské úcty a vděčnosti za přínos předků, prarodičů a rodičů prostřednictvím vzácných veršů a živých, výstižných obrazů s vysokou expresivní silou, jako například v básních: „Stručná historie předka Pham Tua“ (Pham Thao), „Legenda vybledla“ (Huong Dai), „Matkiny vlasy“ (Tran Thu Ha), „Slovo ‚synovská úcta‘“ (Hoang Diem), „Vzpomínky matky“ (Pham Viet Tri)... „Stránky vietnamské historie zůstanou navždy / Zrcadlo Do Ho - Předek Pham Tu / Muž, který bojoval za vyhnání nepřítele / Pomohl rané dynastii Ly nastolit nezávislost Van Xuan“ (Stručná historie předka Pham Tua - Pham Thao). Tyto verše silně potvrzují a jsou prodchnuty národní hrdostí a vyjadřují úctu k přínosu Pham Tua - zakladatele rodiny Pham. Nebo: „Pozdně podzimní obloha je bledá mlhavým slunečním světlem / Západ slunce pomalu slábne / Dělí nás jen hrstka země / Legendární MUŽ odešel daleko...“ (Legenda odešla daleko - Huong Dai). Autorka pomocí popisných obrazů vyjadřuje emoce nejen bezmezný smutek, ale také ctí postavení „legendárního generála“ vietnamského národa: Vo Nguyen Giapa. A dále: „Po celý svůj život nepřestávala přemýšlet / Proto se jí vlasy postupně zkracovaly / O čem jsem dnes ráno přemýšlela / V každém pramínku šedivého vlasů kvůli nám?“ (Matkiny vlasy - Tran Thu Ha). Rétorická otázka ve sloce nejen vyjadřuje hlubokou vděčnost matce, ale také odráží hluboké zamyšlení, překypující emocemi, které čtenáře hluboce dojímá, když přemýšlí o nesmírném dluhu vděčnosti vůči rodičům za to, že jim dali život a vychovali je.

Kromě lásky k vlasti a vděčnosti vyjadřuje básnická sbírka „Láska k vlasti 4“ také hlubokou nostalgii a zamyšlení nad časem. Autor Nguyen Hong Anh používá obraz „úplňku“ k vyjádření pocitů z dubna – období zvláštního významu, schopného evokovat vzpomínky v životě. „Vracím se, abych shromáždil světlo úplňku / zářící ve vzpomínkách na příliv a odliv času / Země, nebe, všechny věci, tráva a stromy / Ó dubne, pocity stále přetrvávají...!“ (Pocity dubna - Nguyen Hong Anh). Autor Hoang Than svými šestiřádkovými verši, jejichž pomalý rytmus připomíná sebereflexi plnou lítosti, ve čtenáři vyvolává pocity z plynutí života: „Roční období přicházejí / roční období rychle plynou / Vody řeky / zůstávají navždy“ (Dluh objetí - Hoang Than).

Autor Pham Thanh Luong svými jemnými metaforickými technikami vykresluje obraz sladké lásky plné touhy a přetrvávající náklonnosti. „Prosím, přijmi pro mě sluneční světlo / Pošli mi ho ve vůni mých zelených vlasů / Drž se polibku v mých očích / Jaro vášnivě touží“ (Posílání jara ve slunečním světle - Pham Thanh Luong). Autor Nguyen Mau Cong používá mnoho krásných, symbolických obrazů, realistických i romantických, k vyjádření duše hluboce poutané k vzpomínkám na lásku. „Natahuji ruce, abych spočítala jemné kapky deště / Padající kapky se tříští a hledají něčí postavu / Ty se vracíš, zanecháváš své stopy / Já se vracím, hledím na tvůj odraz, neúnavně recituji poezii!“ (Červencový odpolední déšť - Nguyen Mau Cong). Pham Nhat Linh svou poetickou obrazností a lyrickým tónem ztvárňuje krásný smutek umělce. „Zůstává přetrvávající ozvěna, pár popelů / Hluboko pohřbívajících vzpomínky na budoucí setkání / ...Ať je životem potulného zpěváka / Trocha uměleckého kouzla hřeje srdce ve starém přístavu“ (Zármutek - Pham Nhat Linh). Přestože se láska proměnila v popel, autor se rozhodl ji uchovat prostřednictvím umění, prostřednictvím písní, které putují životem. Díky tomu už smutek není tragický, ale hluboká a smysluplná krása. Autor Dạ Miên pomocí personifikace vykresluje jemný, ale hluboký smutek z odloučení a ztráty v nevinné, ale křehké dospívající lásce: „Vůně lotosových květů hraje ve vánku / Měkká tráva tvrdě spí / Už na tebe nečekám / Po škole jsem ztracen v myšlenkách“ (Rozlučovací píseň - Dạ Miên).

PHAM VAN HOANH

SOUVISEJÍCÍ ZPRÁVY A ČLÁNKY:

Zdroj: https://baoquangngai.vn/van-hoa/van-hoc/202503/tac-gia-tac-pham-tinh-que-sau-lang-30217b8/