Indigová košile uprostřed zeleného lesa

Dívky z etnického kmene Giay během festivalu soutěží v pečení dortů.

Indigo - bílá - červená: krása z jednoduchosti

Podle údajů ze sčítání lidu, domů a bytů z roku 2019 má etnická skupina Giay 67 858 osob, což představuje přibližně 0,07 % populace země. Jsou rozptýleni v severních horských provinciích, přičemž více než 50 % je soustředěno v Lao Cai, následuje oblast nyní patřící k nové provincii Tuyen Quang (po sloučení), spolu s malými skupinami žijícími v Lai Chau a Cao Bang . Díky souvislé obytné komunitě zde Giay vytvářejí jedinečnou kulturní identitu a přispívají k zdůraznění etnické identity v pestrém obrazu severního hornatého regionu.

Na první pohled se kroje kmene Giay poněkud podobají krojem kmene Tay. Při bližším pohledu je však vidět sofistikovanost v každém stehu. Ženy kmene Giay často nosí indigové košile s kulatým výstřihem, odhaleným hrudníkem a bez složitých výšivek. Na jednoduché indigové látce je tak akorát zvýraznění: bílý náprsník, červený pásek a skládaný šátek na hlavu. Barvy, i když nejsou zářivé, jsou harmonické a jemné a vytvářejí půvabný a důstojný vzhled žen z hornaté oblasti.

Papírové dívky září ve svých horských festivalových kostýmech.

Dívky z Giay září ve svých horských festivalových kostýmech.

Paní Ma Thi Nhan (etnická skupina Giay, obec Thuong Lam, provincie Tuyen Quang ) se podělila: „Tkát jsem se naučila, když mi bylo osm. Nejdřív jsem jen tkala provázky, pak jsem se naučila namáčet přízi, barvit indigo a tkát látku. Výroba každého tradičního oděvu může trvat měsíc, ale když si ho obléknu, mám pocit, jako bych na zádech nesla své předky.“

Tento oděv se nosí nejen v každodenním životě, ale je také nepostradatelnou součástí festivalů Long Tong, lesních uctívání Nového roku, svatebních obřadů, slavností dospělosti... V mnoha vesnicích Giay se indigová košile předává z matky na dítě jako posvátný poklad.

Udržte nit, udržte celou vesnici

Tkací a vyšívací dovednosti kmene Giay se dědí z generace na generaci. Ženy kmene Giay samy spřádají a tkávají látku ze lnu a bavlny a poté ji barví indigo lesním listím. Vzory nemusí načrtávat na papíře, ale vyšívají z paměti, ze vzpomínek, které se jim hluboce vryly do paměti od dětství.

Půvabný tanec etnické skupiny Giay na festivalu.

Paní Mai Thi Sinh (67 let, obec Chiem Hoa, provincie Tuyen Quang) řekla: „V minulosti mě moje matka naučila šít, když mi bylo pět let. Teď to samé učím svou vnučku. Jen doufám, že mé děti a vnoučata budou vědět, jak si toto povolání udržet, a budou hrdí na oblečení, které nosí. Indigová košile se sice nemusí lesknout, ale má duši, protože je to úsilí a vzpomínka na rodinnou linii.“

V dnešní době v obcích Na Tong, Ban Bien a Phu Luu mnoho ženských skupin kmene Giay založilo skupiny pro tkaní brokátu, kde vyrábějí suvenýry a dekorace pro turisty . Ubytování v soukromí v lokalitách také aktivně představuje tradiční kulturu kmene Giay, od jídla a lidových písní „phuong“ až po prostory pro zkoušení kostýmů, focení a tkaní. Tyto zážitky nejen vytvářejí osobitý prvek horské turistiky, ale také pomáhají lidem zachovat si svou identitu přímo na zemi, na které žijí.

Budoucnost je prodloužena

V současné době v mnoha lokalitách stranický výbor a vláda řídí výstavbu etnických kulturních prostorů Giay přímo ve vesnicích. Tyto prostory se vyznačují nejen vrzajícími tkalcovskými stavy, hlubokou písní a barevnými indigovými košilemi, ale také živým komunitním duchem. Zachování kultury není jen zachováním minulosti, ale také klíčem k otevření dveří k udržitelnému a hlubokému komunitnímu turismu.

Etničtí chlapci Giay v tradičním tanci štítů.

Uprostřed změn moderního života se mnoho obyvatel kmene Giay stalo úspěšnými a stali se úředníky obcí, okresů a provincií. Stále si pamatují své kořeny a váží si tradičních krojů jako nenahraditelné součásti své identity. Od jednoduché indigové košile jejich matky až po rustikální tkalcovský stav na verandě jejich domu na kůlech, nová generace pokračuje v cestě zachování a podpory tradičních hodnot s pohledem do budoucnosti.

Etnický kroj Giay nemusí být hlučný, aby vynikal. Tiše se prosazuje v horách a lesích, v každodenním životě a dokonce i na festivalovém pódiu. V této indigové košili není jen látka a výšivka, ale také historie, kultura, hrdost a touha zachovat identitu v zemi, která silně roste na cestě rozvoje zeleného, udržitelného a humánního cestovního ruchu.

Článek a fotografie: Duc Quy

Zdroj: https://baotuyenquang.com.vn/van-hoa/202507/tam-ao-cham-giua-dai-ngan-xanh-72644ba/