Kánoe s vydlabanými dřepy na řece Ma jsou spojovány s Thajci.

Thajci jsou lidé, kteří jsou připoutáni k vodě, jsou dobří v pěstování rýže a odebírají vodu z řek a potoků pomocí zavlažovacích systémů: příkopů, pai, lai, lin k zavlažování vysokých i nízkých polí. Praktickým životem Thajci dospěli k závěru, že „říční ohyby, rybníky“. Voda je zdrojem života, s vodou lidé „nebudou hladovět po rýži, nebudou mít nedostatek ryb, mechové polévky“ a „s vodou budou pole / s muongem bude Tao“.

Závody na kánoích v dugoutách na řece Ma (Ba Thuoc).

Thajci žijící v západní části provincie Thanh Hoa se po dlouhou dobu shromažďovali do velkých Muongů, jako je Muong Ca Da (Quan Hoa), Muong Khoong (Ba Thuoc), Muong Trinh Van (Thuong Xuan)... podél břehů řek Ma, Chu a velkých potoků. Díky členitému hornatému terénu, mnoha řekám a potokům se mohou pohybovat i na souši pomocí lodí, které jsou dopravním prostředkem s mnoha výhodami, a pomáhají jim cestovat přes řeky a potoky. Právě shromažďování a život u řek a potoků jim přinesl více výhod než jiným zemím: „Lidé z Muong Ca Da jedí ryby ze tří řek / Řeka Ma teče na úpatí žebříku / Když vycházejí ven, jezdí na lodích místo na koních / Sbírají palivové dříví bez nože / Z vysokých hor plave palivové dříví po řece...“.

Úzce spjatá s přírodou, žijící ve vodním prostředí, „vyjíždějící na lodích místo na koních“, je dlouhodobě kánoe s Thajci úzce spjata od dětství až do smrti, loď doprovází zesnulého.

Od starověku byly loděnice, spolu s vory, dopravním prostředkem, který se objevil velmi brzy a pomáhal lidem cestovat po řekách, potocích, jezerech a rybnících. Archeologické vykopávky v naší zemi během období kultury Dong Son ukázaly, že loděnice existovaly nejméně před 2 500 lety. Na povrchu bronzových bubnů jsou stále otisky velkých lodí a loděnic. Thajci ve starověké zemi Thanh museli zdědit tradici výroby lodních kánoí po svých předcích a dodnes tento typ dopravního prostředku vyrábějí pro cestování po řekách, potocích, rybolov, házení sítí, přepravu zboží a potravin.

Aby si lidé mohli postavit loď, musí nejprve najít materiály a vyrobit ji. Vzhledem k rozlehlým lesům, které obsahují mnoho vzácných dřevin, si lidé mohou svobodně vybrat kvalitní dřevo na výrobu lodí. Pro Thajce je oblíbeným dřevem používaným k výrobě lodí Doi, Cho, Kien a Xam Le... tato dřeva jsou kvalitní, neabsorbují vodu, jsou lehká a snadno plavou. Před vstupem do lesa majitel pořádá obřad, aby požádal o povolení jít do lesa kácet dřevo. Když si vyberou strom, který se jim líbí, uspořádají obřad uctívání lesního boha a bůh stromů jim dá povolení kácet dřevo. Před pokácením stromu si označí kmen stromu. Pokud strom spadne, vyberou si polovinu kmene, která se nedotýká země, aby si z ní vyrobili loď. Poté si vyberou vhodnou část nově pokáceného stromu, uříznou část a označí rozdíl mezi základnou a vrcholem stromu tak, že sekerou vytvoří velký otvor v horní části stromu a provléknou se lano, které buvoli odtáhnou zpět do vesnice. Pokud je strom pokácen poblíž řeky nebo potoka, vyrobí si loď přímo tam. Thajci používají sekery k vydlabání lodi nebo k rozdělání ohně a poté ji sekerami opracují a dokončí. Pokud se vyrábí velká kánoe s vydlabaným dřevem, musí si majitel přizvat na pomoc příbuzné nebo zkušené lidi. Píseň Thai Khap v Muong Ca Da v okrese Quan Hoa odráží proces hledání dřeva a stavby lodi: „Jdeme do hor kácet stromy / Kácíme dlouhé stromy, kácíme velké stromy / Dřevo Kien, dřevo Doi, dřevo Cho / Taženi voli, taženi ručně / Z vesnice Kham, vesnice Kho, pojďte sem / Vyřezávejte a dláte dnem i nocí, abychom postavili krásnou loď...“.

Když je loď hotová, v dobrý den připraví majitel lodi tác s obětinami, které zahrnují: lepkavou rýži, kachnu, grilované ryby, rýžové víno, betelové a arekové ořechy... a obětiny umístí na loď k uctívání bohů řek, potoků a vodních přístavů... aby požehnal lodi a jejímu majiteli štěstím: „Kánoe s vydlabaným dřevem, obchodní loď / pomáhá vesnici s bílou rýží a velkými rybami“, bezpečně překonává peřeje, hluboké řeky a víry: „Navzdory vysokým peřejím a velkým vodopádům / Loď stále klouže po břehu a tlačí vodu vpřed“.

Po generace je vydlabaná kánoe úzce spojována s Thajci a není jasné, která z nich vznikla dříve, zda vydlabaná kánoe nebo luong, ale mezi těmito dvěma nástroji existují podobnosti. Co se týče materiálu a designu, luong je miniaturní verzí vydlabané kánoe. Funkce luongu spočívá nejprve v dlouhém hmoždíři na drcení rýže a poté se stává poměrně oblíbeným bicím nástrojem v komunitních aktivitách a rituálních praktikách, a to nejen u Thajců, ale i u etnických skupin v horských oblastech provincie Thanh Hoa. Pokud osoba používající vydlabanou kánoi používá veslo nebo tyč k ovládání lodi na vodě, osoba používající luong kánoi používá dřevěné tloučky k drcení rýže a vytváření jedinečných zvuků, které jsou velmi charakteristické pro hory a lesy a odrážejí emocionální úroveň a psychologické stavy každého jednotlivce i celé vesnice.

Kánoe s vydlabaným věkem, postel, je věrně spjata s Thajci a jejím rušným zvukem, zdánlivě praskajícím, když se narodí dítě - nový člen komunity; tato postel také rozdrtila voňavou rýži, bílou rýži, aby vychovala dítě sladkým mlékem horské matky; kánoe s vydlabaným věkem - užitečný prostředek, kterým thajští chlapci a dívky často tvrdě pracují, aby "šli k řece jíst ryby, šli na pole jíst rýži"; zvuk postele rezonuje lákavě v jasné měsíční noci, aby se dívky z horní vesnice a chlapci z dolní vesnice navzájem vedli na festival King Gong, opíjeni tancem kolem pětibarevného květinového stromu, zeleným a červeným ovocem a vášnivými slovy, dávají lásku a náklonnost, aby se páry, které se setkaly, mohly stát manžely. Nejen to, kánoe s vydlabaným věkem je také doprovází, když musí opustit tento život a vrátit se do světa duchů, pro Thajce, kteří následují víru pohřbu, na rozdíl od Thajců, kteří následují víru kremace.

Thajské rakve jsou modely dvou vydlabaných kánoí obrácených dnem vzhůru. Rakve se vyrábějí z dutých kmenů stromů zvaných „chung“ ze dřeva, které není náchylné k termitům, jako jsou: tram, de, vang, doi... V minulosti se Thajci specializovali na výrobu rakví ze dřeva, které se v thajštině nazývá „co be“. Tento druh stromu je vysoký a rovný a v lese se hojně vyskytuje. Později se toto dřevo stalo vzácným, a proto se začaly používat výše uvedené druhy dřeva.

Rakev ve tvaru lodi je asi 2,20 m dlouhá, má průměr 60-65 cm, šířku 40-50 cm a délku 1,80 m. Rakev se vyrábí rozdělením kmene stromu na dvě poloviny, přičemž horní polovina je tenčí než spodní, poté se obě poloviny vydlabou do tvaru žlabu, mezi oběma okraji se vytvoří drážky a vytvoří se okraj, aby po zavření víka těsně přiléhalo. Po umístění zesnulého do rakve s pohřebními předměty je nutné mít suchou tykvovou skořápku naplněnou vodou nebo sklenici vína a poté použít drcené hnědé hlízy nebo lepkavou rýži k vyhlazení mezer mezi oběma prkny. Ti, kteří se podílejí na výrobě rakve, musí předem sníst psí maso, protože Thajci věří, že psi olizují namazaný most a pomáhají tak zesnulému přejít most do vesnice duchů, aniž by uklouzl a spadl do propasti, čímž odhánějí zlé duchy a ti, kdo rakev vyrobí, nebudou s osobou v rakvi odvezeni „phi“.

V okrese Quan Hoa byla nedávno objevena pohřební jeskyně Lung Mi na vysoké hoře, na jejímž úpatí teče řeka Ma. Tato pohřební jeskyně obsahuje stovky rakví vyrobených z dutých kmenů stromů, které obsahují lidské kosti a některé pohřební předměty, jako jsou meče, bronzové šípy a starověká keramika. To dokazuje, že Thajci i etnické menšiny zde měli po dlouhou dobu zvyk uchovávat mrtvé v rakvích ve tvaru lodi.

V dnešní době se tento styl pohřbů a pohřbů mrtvých v dutých kmenech stromů stále praktikuje mezi Thajci v okresech Quan Hoa, Thuong Xuan, Quan Son a Ba Thuoc. Kánoe s vydlabanými dlabami jsou s Thajci stále spjaty stejně jako za starých časů a pomáhají jim lovit ryby, sbírat mech na řece Ma, Chu, Lo a Dat... Zvuk bambusové flétny stále rezonuje vesnicí v blízkém i vzdáleném okolí, znásobuje radost z narození dítěte, oslavuje novou nevěstu, dobrou úrodu a sdílí smutek, když někdo zemře a opustí komunitu.

Od vydlabané kánoe, přes postel až po rakev ve tvaru lodi, kterou pohřbili Thajci v provincii Thanh Hoa, můžeme nejprve vyvodit několik postřehů:

Díky obytné oblasti v horských oblastech, mnoha řekám a potokům jsou Thajci již dlouho připoutáni k říčnímu prostředí a chápali ho. Voda je zdrojem života, takže uctíváním vody posvěcují vodu. V rituálech s předměty souvisejícími s vodou: řeky, potoky, vodní mola, džbány na víno, suché tykve s vodou, lodě... Thajci vždy projevují hlubokou úctu a vděčnost. Život ve vodním prostředí, pohyb po řekách a potocích na lodích za účelem získání bohatého zdroje potravy, jako jsou ryby, krevety, mech... z řek a potoků, pomáhá lidem udržovat si život a postupně formuje víru a obdiv k lodím v thajské komunitě od starověku až do současnosti.

Jihovýchodní Asiaté obecně, a Thajci zejména, jsou zemědělští lidé pěstující rýži, kteří uctívají vodu i slunce - boha světla, který ovlivňuje růst plodin, takže vždy věří, že se duše mrtvých vrátí do nebeského světa. Dopravní prostředek Thajců není nic pohodlnějšího než loď, takže duše potřebuje loď k návratu do onoho světa, proto od starověku až dodnes slouží jako rakve Thajců vydlabané kmeny stromů ve tvaru kánoí.

Kánoe, postele a rakve ve tvaru lodí, které pocházejí z thajského lidu obecně a zejména z provincie Thanh Hoa, obsahují koncepty o životě a smrti a hluboké filozofie: lidé jsou vděční, respektují a chrání přírodu, žijí v harmonii s potoky, řekami, lesy, horami... které jim starověcí lidé svěřili prostřednictvím kánoí.

Článek a fotografie: Hoang Minh Tuong (přispěvatel)

Zdroj: https://baothanhhoa.vn/thuyen-doc-moc-tren-song-ma-gan-bo-voi-dong-bao-thai-225562.htm