Vietnamská literatura po roce 1975:

Po roce 1975 se realita národního života odvíjela do neuvěřitelně bohatého a rozmanitého obrazu, od procesu reforem a industrializace až po ožehavá témata, jako je korupce a změny životního prostředí… To vše poskytovalo hojný a živý materiál pro literární tvorbu.

Dne 6. října uspořádala v Hanoji Vietnamská asociace spisovatelů seminář s názvem „Vietnamská literatura po roce 1975: Úspěchy, problémy a perspektivy“, jehož cílem bylo shrnout a zhodnotit úspěchy, omezení a budoucí směřování vietnamské literatury.

Scéna na semináři. Foto: L. Mai

Úspěchy, ale ne vynikající.

Ve svém úvodním projevu na semináři básník Nguyen Quang Thieu, prezident Vietnamské asociace spisovatelů, poznamenal, že po roce 1975 se realita národního života odvíjela do neuvěřitelně bohatého a rozmanitého obrazu. Od procesu reforem a industrializace až po ožehavá témata, jako je korupce a změny životního prostředí, se to vše stalo hojným a živým zdrojem materiálu pro literární tvorbu.

Básník Nguyen Quang Thieu, prezident Vietnamské asociace spisovatelů, pronáší projev. Foto: N.Hoa

Básník Nguyen Quang Thieu poznamenává, že od roku 1975 se tvář vietnamské literatury zásadně změnila, jelikož se sbíhají tři zdroje: literatura ze severu, literatura z jihu před rokem 1975 a literatura ze zahraničí. Zejména období Doi Moi (Obnova) se stalo významným zlomovým bodem, který umožnil přehodnocení mnoha autorů a děl, jež byly dříve přehlíženy, a otevřel rozmanitost trendů, estetiky a významného vlivu překládané literatury.

Během uplynulých 50 let dosáhla vietnamská literatura významných úspěchů jak v tvůrčím psaní, tak v literární kritice. Mezi významné úspěchy patří potvrzení národní identity, rozšíření mezinárodního dialogu, obnova žánrů a zvýšení profesionality. Vitalita tvůrčího psaní se odráží v rozmanitosti žánrů a obsahu, národní citlivosti propojené s humanistickými aspiracemi, přijetí výdobytků moderní literární kritiky a zrání spisovatelské komunity.

Po roce 1975 zůstala literatura úzce spjata se životem a živě odrážela proměny země, od hospodářských reforem a mezinárodní integrace až po sociální otázky, jako je urbanizace, industrializace, zvyky a tradice, vzdělávání, rodina a životní prostředí. Současně rozvoj vzdělávání, čtenářské kultury, vydavatelského systému, knihkupectví a knihoven rozšířil dostupnost literatury. Mnoho literárních žánrů, jako například literatura z horských oblastí, etnických menšin, dětská literatura a literatura pro mládež, mělo možnost oslovit širší čtenářskou základnu.

Básník Nguyen Quang Thieu však tvrdí, že spisovatelé tohoto období se dosud neosvobodili od konvenčního myšlení a bezpečného přístupu k kreativitě. To vedlo k roztříštěné literární krajině Vietnamu, která nedokázala dosáhnout očekávaných „časově definujících“ děl.

Předsedkyně workshopu. Foto: N.Hoa

Podle předsedy Vietnamské asociace spisovatelů je načase, aby se každý spisovatel zamyslel nad svou odvahou věnovat se kreativitě naplno; pouze osvobozením se od zažitých vzorců může vietnamská literatura produkovat skutečně průlomová a dojemná díla, která přispívají k intelektuálnímu a estetickému rozvoji společnosti.

Básník Nguyen Quang Thieu, vstupující do věku technologií, otevřeně nastoluje otázku umělé inteligence (AI) v tvůrčím psaní. Podle něj může AI zvítězit pouze tehdy, když spisovatelé ztratí svou individualitu, kreativitu a osobní emoce. Zbraní proti této hrozbě je inteligence, nezávislý úsudek a jedinečná individualita každého spisovatele.

Básník Nguyen Quang Thieu doufá, že workshop bude místem, které inspiruje spisovatele k přímému řešení výzev, odvážnému prolomení vlastních omezení a tím přispěje k jasnému formování obrazu vietnamské literatury ve světové literární krajině.

Ve svém úvodním projevu na semináři spisovatel Nguyen Binh Phuong, viceprezident Vietnamské asociace spisovatelů, zdůraznil, že literatura má hodnotu budovat a obohacovat duchovní život lidských bytostí. Literatura se rodí, aby pomohla lidem žít optimističtěji, soucitněji, krásněji a „lidštěji“. Aby toho literatura dosáhla, musí vycházet z reality života, musí z ní „čerpat výživu, zapustit z ní kořeny a vrhat na ni svůj stín“.

Podle spisovatele Nguyen Binh Phuonga není 50 let v proudu lidských dějin dlouhá doba, ale pro literaturu je to významné období. Během uplynulých 50 let země prošla mnoha změnami a vývojem a z tohoto období vzniklo mnoho literárních děl.

Spisovatel Nguyen Binh Phuong, viceprezident Vietnamské asociace spisovatelů, pronáší projev. Foto: L. Mai

Tato konference je příležitostí pro výzkumníky a spisovatele, aby se zapojili do otevřeného, ​​vědeckého a objektivního dialogu o vietnamské literatuře po roce 1975 a na základě toho ji rozvíjeli a integrovali tak, aby se dostala na roveň světu.

Očekává se vytvoření humanistického a inkluzivního literárního základu.

Na konferenci delegáti zhodnotili a reflektovali vývoj vietnamské literatury za posledních 50 let z pohledu historického výzkumu, literární teorie a kritiky a tvůrčího psaní.

Básník Tran Anh Thai poznamenává, že vietnamská literatura po roce 1975 učinila významný krok vpřed na cestě k modernizaci a postupně se integrovala do světové literatury. Snad nikdy předtím v historii neměli spisovatelé takovou svobodu vyjadřovat své myšlenky jako v tomto období obnovy. Tato obnova byla živá, hluboká, silná a rozhodná, s nespočtem bohatých a rozmanitých forem vyjádření, jejichž cílem bylo maximalizovat hloubku spirituality a skrytá zákoutí lidské duše. Literatura pronikla do každého kouta každodenního života; dala hlas zármutkům lidské existence, velkým aspiracím a bolesti ze ztráty, zoufalství a beznaděje tváří v tvář životním bouřím, s mnoha novými a jedinečnými nuancemi a pocity…

„Všechny tyto snahy směřují k uctění umění, k navrácení literatury na její právoplatné místo, zpět do každodenního života, k veřejnosti, k dobru, kráse a ušlechtilosti v procesu zdokonalování charakteru moderního člověka dnes i zítra…,“ zdůraznil básník Tran Anh Thai.

Profesor Phong Le prezentuje svůj příspěvek na konferenci. Foto: L. Mai

Profesor Phong Le poznamenal: „Při pohledu zpět na posledních 30 let, od roku 1990, se v našem literárním životě objevila nová jména a jejich počet se v průběhu času zvyšoval. Zdá se však, že se jim dosud nepodařilo vytvořit soudržnou skupinu na cestě, kde by se od sebe navzájem odlišovali, ale zároveň se k sobě neobraceli zády; s tím, čemu se říká skutečná ‚tvůrčí individualita‘, definovaná jejich vlastní vnitřní silou, aniž by museli vyvolávat ‚šok‘; akceptovaná nejen několika kritiky nebo progresivními spisovateli, ale většinou čtenářů.“

Podle profesora Phong Lea téměř 40 let po začátku období Doi Moi (Obnova) a přesně 50 let po národním sjednocení, až do roku 2025, probíhalo společenství 4 (nebo 5) generací spisovatelů. Následující generace, generace zodpovědná za převzetí moci na začátku 21. století, se liší od všech předchozích generací. Nečelí téměř žádnému tlaku ze strany tradice ani historie, ale pouze jednomu hlavnímu a jedinému tlaku: tlaku doby, v procesu národní integrace, aby nebyla vyklouznuta z „kolejí rozvojového vlaku“. To klade vysoké nároky na novou generaci spisovatelů – ty ve věku 20 a 30 let.

Mnoho názorů však také otevřeně poukazuje na to, že vietnamská literatura po roce 1975 má stále svá omezení. Kvalita tvůrčích děl je nevyrovnaná a nedrží krok s potřebami života; chybí silný tým literárních kritiků; dominantní je vliv tržního mechanismu; obsah děl není skutečně vynikající z hlediska identity a modernity; a podpůrné politiky a vůdčí role jsou stále nestabilní…

Díla se stále z velké části ubírají konvenční cestou, chybí jim radikální zkoumání, velká díla a autoři schopní integrovat vietnamskou literaturu na světovou scénu.

Tváří v tvář této situaci navrhli spisovatelé, básníci a výzkumníci mnoho řešení pro rozvoj, jako je podpora hloubkového vzdělávání a profesního rozvoje; publikování vysoce kvalitních teoretických a kritických děl; zlepšení politik na podporu tvůrčího psaní a ochranu autorských práv; posílení propagačních aktivit a oslovování veřejnosti; zvýšení kvality ocenění a uznání; a selektivní zachování a využívání tradičních kulturních hodnot v procesu mezinárodní integrace… To vše směřuje k vytvoření osobité, humánní, moderní a integrované literární krajiny.

Zdroj: https://hanoimoi.vn/van-hoc-viet-nam-sau-nam-1975-phan-anh-sinh-dong-chan-thuc-nhung-buoc-tien-cua-dat-nuoc-718603.html