Rozloučení se spisovatelkou a překladatelkou Mai Son

Việt Nam•28/12/2023

Spisovatelka a překladatelka Mai Sơn, vlastním jménem Nguyễn Minh Sơn, se narodila 10. září 1956 a byla studentkou školy Trần Quốc Tuấn v Quảng Ngãi . Později se on a jeho rodina přestěhovali do Phan Rang, Ninh Thuận.

V roce 1988, po ukončení vojenské služby, se on a jeho mladší bratr Nguyen Minh Tuan (Cao Tuan) vrátili do práce v Binh Thuan. Během prvních dvou funkčních období Literární a umělecké asociace Binh Thuan (1. funkční období: 1988-1993, 2. funkční období: 1993-1998) byl členem výkonného výboru, kde zastával funkce vedoucího kanceláře a zástupce šéfredaktora literárního a uměleckého časopisu Binh Thuan (Bien Xanh). Spisovatel a překladatel Mai Son byl delegátem na 3. konferenci mladých spisovatelů v prosinci 1985, kterou pořádala Vietnamská asociace spisovatelů. Po přestěhování do Ho Či Minova Města se podílel na editaci novin Muc Tim a Khan Quang Do. O několik let později byl pozván do redakční rady Univerzity Hoa Sen. Během této doby jeho manželka Phuong zemřela na následky vážné nemoci. Překonal zármutek a zaměřil se na samostudium, psaní, překládání a editaci knih a novin. Vydal 12 knih v různých žánrech prózy, kompilací a překladů, včetně: „101 filozofů“ (vydavatelství Tri Thuc, druhé čtvrtletí 2007), „Podivný předmět na mé hlavě“ (sbírka povídek, 1997), „Beletrie“ (sbírka povídek, 2003), „Vesmír v atomu“ (2008), „Příběh filozofie“ (2005)...

Spisovatel a překladatel Mai Son spolu se spisovatelem Le Minh Khueem reprezentoval Vietnam na prvním festivalu asijsko-africké literatury (JAALFOC), který se konal od 7. do 14. listopadu 2007 v jihokorejském Jeonju. Cílem tohoto festivalu bylo navázat nové vztahy mezi spisovateli, zejména z Asie a Afriky, a posílit hlasy spisovatelů v současném světě . Na setkání přibližně 100 spisovatelů z obou kontinentů úspěšně prezentoval svůj příspěvek „Filozofický rozměr fiktivních postav“.

Mai Sonovo psaní je pečlivě zpracované, velmi evokativní a často se zabývá sociálními a humanistickými tématy vysoké obecnosti. Spisovatel Le Minh Khue po přečtení jeho sbírky fiktivních příběhů poznamenal: „Mai Son přímo nepopisuje každodenní realitu, kterou vidíme – prach, hádky, spory, dopravu a trestní případy. Autor se spoléhá na několik detailů, na jemné detaily v osobnostech postav, aby rozvinul bohaté literární myšlenky.“

Když vydal svou knihu „Kouzlo slov“ (která se skládá z 5 částí: Čtení vietnamské literatury, Čtení zahraniční literatury, Čtení a diskuse o filozofii, Rozhovory a Krátké texty o povídkách), setkal se s velkou chválou i od svých literárních přátel. Spisovatel Nguyen Nhat Anh prohlásil: „Mnoho Mai Sonovy literatury dosáhlo úrovně kouzla slov.“

Jelikož ho znám po celá desetiletí jako bratry a naslouchám jeho mnoha dojemným zpovědím, nikdy nezapomenu na jeho hluboká slova o jeho profesi: „Až opustím tento svět, doufám, že ze mě zbude jen čistý duch stvořený myšlenkami.“ Pokud jde o překlad, jeho filozofii podporuje také mnoho talentovaných překladatelů.

„Ať překládáte cokoli, neměli byste se soustředit jen na vyčerpání samotného jazyka... Musíte si to nejdříve přečíst, abyste se ponořili do jeho atmosféry.“

Během svého působení jako vedoucí edičního oddělení na Univerzitě Hoa Sen, spisovatel a překladatel Mai Son s nadšením zorganizoval seminář na téma „Císař a krása“, první přeložená kniha mého syna Nguyen Vu Hunga. Toto uvedení na trh znamenalo významný milník v Hungově kariéře; akce se zúčastnilo přes 50 spisovatelů a překladatelů. Chápu, že nejenže sehrál klíčovou roli v dohledu nad sestavením, překladem a vydáním více než 100 publikací v prestižní knižní sérii Hoa Sen, ale také zorganizoval mnoho vysoce uznávaných literárních a filozofických akcí.

Na Štědrý den 25. prosince 2023 o půlnoci zemřel spisovatel a překladatel Mai Son ve svém domě na křižovatce Dong Go, Ap Moi 1, obec My Hanh Nam, okres Duc Hoa, provincie Long An. Literární komunita Phan Thietu a Saigonu hluboce truchlila nad jeho úmrtím a sociální média okamžitě zaplavila oznámení a kondolence jeho rodině. Zpráva mě šokovala a zdrtila, přemohla mě bolest z odloučení, protože jsme si byli dlouho blízcí a měli se rádi; byl laskavý a miloval mě i mou rodinu jako blízké příbuzné. Od prvních dnů (kolem roku 1994), kdy jsem teprve začínal v literárním světě, byl to on, kdo mě vedl a radil mi, co a jak psát. Jsem mu zavázán, oddanému a bezpodmínečnému učiteli. Naše pouto se později prohloubilo. Když žil ve svém domě na ulici Tran Hung Dao v Phan Thietu, jeho žena Phuong pro mě často vařila. Kdykoli jsem jel do Phan Thietu, zastavil jsem se tam odpočinout. Jeho dům byl vždy plný přátel z umělecké a kulturní scény; byl to on, kdo před rokem 1975 i po něm svedl dohromady mnoho umělců a spisovatelů z města Phan Thiet. Když se jeho rodina přestěhovala do Saigonu, zůstal jsem u něj doma se svými dětmi, zatímco skládaly přijímací zkoušky na univerzitu. Staral se o všechno, od stravování až po ubytování, a vždycky poskytoval potřebné rady.

Během desetiletí mých literárních kontaktů od severu k jihu jsem se nikdy nesetkal s tak ohleduplným a laskavým spisovatelem jako on; s tím smutným, krásným a mužným úsměvem na rtech žil život plný nesobeckosti a upřímné lásky ke všem. Obdivuji ho pro jeho silnou vůli; naučil se sám angličtinu a filozofii až do té míry, že se stal uznávaným překladatelem, naučil se sám psát a stal se slavným spisovatelem. Ale ještě více ho obdivuji pro jeho bezpodmínečnou lásku k lidem kolem sebe a k jeho přátelům.

Zdroj