Rozloučení se spisovatelkou a překladatelkou Mai Son

Spisovatel a překladatel Mai Son, jehož skutečné jméno je Nguyen Minh Son, se narodil 10. září 1956 a studoval na škole Tran Quoc Tuan v Quang Ngai. Později se s rodinou přestěhoval do Phan Rangu v provincii Ninh Thuan .

V roce 1988, po ukončení vojenské služby, se on a jeho mladší bratr Nguyen Minh Tuan (Cao Tuan) vrátili do práce v Binh Thuan . Byl členem výkonného výboru Binh Thuan Literature and Arts Association v prvních dvou volebních obdobích (1. volební období: 1988-1993, 2. volební období: 1993-1998) s funkcemi vedoucího kanceláře a zástupce šéfredaktora Binh Thuan Literature and Arts Magazine (Blue Sea). Spisovatel a překladatel Mai Son byl delegátem 3. konference mladých spisovatelů - prosinec 1985, kterou pořádala Vietnamská asociace spisovatelů. Po přeložení do Ho Či Minova Města se podílel na editaci novin Purple Ink a Red Scarf a o několik let později byl pozván do knihovní rady Hoa Sen University. Během této doby jeho manželka Phuong zemřela na těžkou nemoc. Překonal smutek a věnoval se samostudiu, psaní, překládání a editaci knih a novin. Vydal 12 knih v různých žánrech prózy, kompilací a překladů, včetně: „101 filozofů“ od nakladatelství Tri Thuc (2. čtvrtletí 2007), „Podivný předmět na hlavě“ (sbírka povídek, 1997), „Beletrie“ (sbírka povídek, 2003), „Vesmír v atomu“ (2008), „Filozofické povídky“ (2005)…

Spisovatel a překladatel Mai Son spolu se spisovatelem Le Minh Khueem reprezentoval Vietnam na prvním Asijsko-africkém literárním festivalu (JAALFOC), který se konal od 7. do 14. listopadu 2007 v jihokorejském Jeonju. Cílem festivalu bylo navázat nové vztahy mezi spisovateli, zejména asijskými a africkými, a posílit hlasy spisovatelů v současném světě . Na setkání asi 100 spisovatelů z obou kontinentů úspěšně prezentoval příspěvek „Filozofický rozměr fiktivních postav“.

Mai Sonovo psaní je pečlivé v každém slově, velmi sugestivní, často zmiňuje sociální a lidské problémy velmi obecné povahy. Spisovatel Le Minh Khue při čtení sbírky beletrie poznamenal: „Mai Son přímo nepopisuje realitu, kterou vidíme každý den, jako je prach, hádky, spory, vozidla a případy. Autor se opírá o několik detailů, opírá se o tečkované linie v osobnostech postav, aby rozvinul bohaté literární myšlenky.“

Když vydal knihu „Kouzlo slov“ (obsahující 5 částí: Čtení vietnamské literatury, Čtení zahraniční literatury, Čtení a diskuse o filozofii, Rozhovory a Psaní povídek), setkal se s vysokým uznáním i od svých literárních přátel. Spisovatel Nguyen Nhat Anh řekl: „Mnoho článků spisovatele Mai Sona dosáhlo úrovně kouzla slov.“

Po desetiletích, kdy jsme se znali jako blízcí bratři a mnohokrát jsme si ho svěřovali, nemohu zapomenout na jeho dojemná slova o jeho kariéře: „Až opustím tento svět, doufám, že budu jen čistým duchem stvořeným myšlenkami.“ Pokud jde o překlad, jeho koncept podporuje také mnoho talentovaných překladatelů:

„Ať už děláte jakýkoli překlad, nejde jen o to, abyste jazyk vysušili… Nejdřív si ho musíte přečíst, abyste se ponořili do jeho atmosféry.“

Během let, kdy působil jako vedoucí knihovnického oddělení Univerzity Hoa Sen, spisovatel a překladatel Mai Son s nadšením zorganizoval konferenci na téma „Císař a kráska“, první přeložená kniha mého syna - Nguyen Vu Hunga. To byl důležitý začátek Hungovy kariéry; této akce se zúčastnilo více než 50 spisovatelů a překladatelů. Dozvěděl jsem se, že se nejen zasloužil o sestavení, překlad a vydání více než 100 publikací prestižní knihovny Hoa Sen, ale také o organizaci mnoha literárních a filozofických akcí, které vyvolaly velký ohlas.

Na Štědrý den 25. prosince 2023 v 0:00 zemřel spisovatel a překladatel Mai Son ve svém domě na křižovatce Dong Go, Ap Moi 1, obec My Hanh Nam, Duc Hoa, Long An. Literární svět Phan Thietu a Saigonu ho hluboce oplakával a sociální sítě byly okamžitě zaplaveny zprávami kondolence a soustrast pozůstalé rodině. Když jsem se dozvěděla tu špatnou zprávu, byla jsem šokována a zmatená a smutek z odloučení naplnil mou duši, protože jsme si byli blízcí a dlouho se milovali; byl ke mně laskavý a milující a moje rodina byla jako příbuzní. Od samého začátku (kolem roku 1994), kdy jsem poprvé vstoupila do literárního světa, byl to on, kdo mě vedl, radil mi, co bych měla psát a jak psát, a jsem mu vděčná, jako bezpodmínečně oddanému učiteli. Náklonnost trvala navždy, když ještě bydlel v domě na ulici Tran Hung Dao v Phan Thietu. Jeho žena Phuong pro mě často vařila, a když jsem jel do Phan Thietu, zastavil jsem se tam odpočinout. Jeho dům byl vždy plný literárních přátel, byl to on, kdo shromažďoval mnoho literárních a uměleckých lidí před rokem 1975 i po něm ve městě Phan Thiet. Když se jeho rodina přestěhovala do Saigonu, vzal jsem své děti na přijímací zkoušky na univerzitu a zůstal jsem u něj doma. Staral se o každé jídlo, každé místo k odpočinku a vždy dával potřebné pokyny.

Během desetiletí mého cestování literárním světem od severu k jihu jsem nikdy neviděl tak ohleduplného a laskavého spisovatele jako on; s velmi smutným, velmi krásným a velmi mužným úsměvem na rtech žije altruistický život a upřímně miluje všechny. Vážím si ho pro jeho silnou vůli, sám se naučil anglicky, sám se naučil filozofii až do té míry, že se stal slavným překladatelem, sám se naučil psát a stal se slavným spisovatelem. Ale ještě více si ho vážím, protože umí milovat lidi kolem sebe, bezpodmínečně milovat své přátele.

Zdroj