Milostná píseň mezi horami a čajem

Suoi Giang – místo, které se mi kdysi zdálo tak vzdálené – mi nyní připadá blízké a známé. Sloučení provincií Yen Bai a Lao Cai z něj udělalo destinaci v rámci administrativních hranic provincie Lao Cai. Po mnoha letech spojení s turistickými místy, jako jsou Sa Pa, Bac Ha, Nghia Do atd., mi moje cesta na jih do této nové provincie otevírá novou a vzrušující říši objevů. Suoi Giang je prvním místem, které jsem si vybral k prozkoumání.

Z administrativního centra provincie Lao Cai jsme jeli přes 80 km do Suoi Giang, nyní součásti obce Van Chan. Město opouštěli, dokud byla obloha ještě zamlžená, cesta byla snadná a čím výše jsme stoupali, tím více se nám odhalovala scenérie, zelená krajina jako na malbě. Před námi se táhly vrstvy a vrstvy čajových kopců a bílé mraky se někdy zdály, jako by brzy ráno zahalovaly celou vesnici.

Celý týden nepřetržitě pršelo, ale v den, kdy jsem dorazil do Suoi Giangu, se zdálo, že počasí spolupracuje. Jakmile vyšlo slunce, jasně zazářilo na šedohnědé dřevěné střechy, jeho světlo pronikalo skrz staré čajovníky a osvětlovalo kapky rosy, které se stále držely listů, a dodávalo jim třpyt. Nejpůsobivější byly mechem porostlé dřevěné střechy. Atmosféra byla pozoruhodně klidná a mírumilovná, což je v přeplněných turistických destinacích vzácnost.

Suoi Giang se nachází v nadmořské výšce 1 371 metrů a je zde po celý rok příjemný chlad. Hai Son, můj společník na této cestě, který dříve mnoho let pracoval v Kulturním, sportovním a mediálním centru bývalé čtvrti Van Chan, se podělil:

V Suoi Giangu můžete zažít všechna čtyři roční období během jediného dne. Brzká rána jsou zahalena v mlze, poledne přináší slunce a chladný vánek, odpoledne jsou zlatavá jako rozlitý med a noci jsou příjemně chladné. Atmosféra je stejně osvěžující jako v Sa Pa nebo Da Lat.

Toto prohlášení jen podnítilo mou touhu prozkoumat přírodu a lidi této země.

Suoi Giang není tak hlučný ani rušný jako Ta Van nebo Ta Phin. Přitahuje hlavně domácí turisty, většinou malé skupiny mladých batůžkářů nebo rodiny hledající klid. Mezi mnoha ubytováními jsme se zastavili v Suoi Giang Sky Gate, což je soukromý hotel nacházející se na nejvyšším bodě oblasti. Jedná se o komplex nabízející ubytování, stravování a outdoorové aktivity se zaměřením na zelený a přírodní zážitek.

Suoi Giang Sky Gate má v současné době kapacitu téměř 100 hostů, včetně soukromých pokojů a společenského domu. Pan Trung dále uvedl: „Většina hostů přijíždí o víkendech a svátcích. Ve všední dny je méně lidí, možná proto, že Suoi Giang je pro mnoho lidí stále novou destinací.“

Když jsme dorazili, byl všední den a ubytovaly se tam jen dvě další skupiny turistů. Pan Bui Nhat Vinh, turista z Hanoje, se podělil: „Cestoval jsem na mnoho míst, ale Suoi Giang ve mně vyvolává zvláštní pocit. Krajina je nádherná, silnice se snadno sjíždějí a příroda je stále nedotčená a nedotčená komercializací. Všechno tady ve vás vyvolává pocit uvolnění.“

Když se mluví o Suoi Giangu, nelze opomenout jeho starobylé čajovníky. Pan Sung A Thong, úředník z odboru kultury a sociálních věcí obce Van Chan a také rodák ze Suoi Giangu, mě zavedl do zahrady s čajovníky starými stovky let, jejichž sukovité kmeny jsou pokryté mechem a majestátně stojí jako svědci času uprostřed zeleného lesa.

Pan Thong řekl: „Místní vyprávějí legendu o hmongském páru, který se vydal na pole. Jednou měla žena v lese bolesti břicha. Manžel ulomil několik listů hořce chutnající rostliny, uvařil je ve vodě a dal je své ženě vypít, která se uzdravila. Od té doby lidé pěstují čajovníky pro léčebné účely a jako nápoj. Tak se čajovníky tak úzce spojily se Suoi Giangem. Čajovníky se daří v chladném podnebí a skalnaté horské půdě, což jim dodává jedinečnou chuť, jakou jinde nenajdete.“

Po procházce zahradou jsme navštívili „Prostor čajové kultury Suoi Giang“, kde jsme si vychutnali čaj. Mladá žena jménem Bich Ngoc, která se představila jako čajová mistryně (osoba, která vaří čaj), spolu s čajovými dámami (které čajové mistryně pomáhají s podáváním čaje hostům), nás s vřelým úsměvem přivítala. Čajovna byla malá, s mírně plápolajícím ohněm a čajová mistryně představila čtyři druhy čaje: bílý čaj, žlutý čaj, zelený čaj a černý čaj. Čaje byly rozděleny podle metody fermentace a sklizně.

Dostali jsme černý čaj, druh čaje, o kterém se říká, že je prospěšný pro zdraví a krásu žen. Dáma, která nám podávala čaj, nám naservírovala šálky, jeden dlouhý a jeden malý, zatímco čajový mistr prováděl jednotlivé kroky: ohřívání konvice, přidávání čajových lístků, nalévání vody k ochlazení… Každý krok byl pečlivý a pomalý.

„Zaprvé, voda; zadruhé, čaj; zatřetí, způsob vaření; začtvrté, konvice,“ uvedl čajový mistr jako hlavní princip pro pití čaje. „Voda používaná k vaření pochází z pramenů, převaří se a poté se ochladí metodou ‚regulace vody‘. Kombinace starověkého čaje Shan Tuyet a zdroje vody proto dodá čaji Suoi Giang jeho jedinečnou chuť,“ sdělil čajový mistr.

Vychutnali jsme si čaj podle pokynů čajového mistra. Vůně byla jemná, chuť se s každým douškem postupně prohlubovala. V tu chvíli jsem cítil, že čaj už není jen voda, ale esence, objetí hor a lesů, ztělesněné v každém lístku, a dodávající mu skutečně zvláštní chuť.

Ještě zajímavější bylo slyšet paní Nguyen Thu Hang, manažerku „Prostoru čajové kultury“, jak říká: „Čaj Suoi Giang byl certifikován jako čtyřhvězdičkový produkt OCOP. Téměř každý návštěvník, který sem zavítá, si odnese několik krabiček jako dárek.“

V „Prostoru čajové kultury Suoi Giang“ pan Sung A Thong sdílel: „V Suoi Giangu provozuje více než 10 domácností ubytování v soukromí, ale potenciál nebyl plně využit.“

Kromě starobylých čajových plantáží se Suoi Giang pyšní mnoha jedinečnými destinacemi, jako jsou jeskyně Thien Cung a Coc Tinh, vodopády skryté hluboko v lese a svěží zelené horské svahy, které lákají k pěší turistice, piknikům a objevování přírody. Zejména chladné klima po celý rok je ideální pro rozvoj udržitelného wellness, léčebného a komunitního cestovního ruchu v Suoi Giang.

Suoi Giang je stále surový klenot. Důležité je rozvíjet ho správným směrem, zachovat jeho identitu, chránit čajovníky a udržovat životní styl lidu Mong.

Pan Thong dodal: „Doufáme, že sem návštěvníci přijedou nejen obdivovat krajinu a pít čaj, ale také pochopit a ocenit zemi s mnoha jedinečnými kulturními rysy.“

Uprostřed rostoucího zaměření turistického ruchu na ekologické hodnoty a ochranu životního prostředí vyniká Suoi Giang jako ideální volba, místo, kde návštěvníci nehledají třpyt a půvab, ale prostě jen dostatek klidu, aby si mohli poslechnout šustění větru v čajových kopcích a popíjet šálek čaje, aby lépe porozuměli zemi a jejím obyvatelům.

Suoi Giang jsem opustil poté, co jsem tiše obdivoval krajinu a zhluboka se nadechl chladného, ​​osvěžujícího vzduchu ze starých čajovníků a vánku. Voňavá vůně čaje se stále vznášela ve větru spolu s mechem pokrytými dřevěnými střechami. Lidé nazývají Suoi Giang „druhá Sapa“, ale já věřím, že je to jedinečný Suoi Giang s jeho nekonečnými mraky, starobylými čajovými plantážemi, chladným podnebím a prostými lidmi uprostřed rozlehlé divočiny. Do svého cestovního zážitku jsem přidal ještě jednu malou poznámku, o kterou se chci podělit s přáteli blízkými i vzdálenými – Suoi Giang krásný jako milostná píseň mezi horami a čajem.

Zdroj: https://baolaocai.vn/ban-tinh-ca-giua-nui-va-tra-post649856.html