V srdci města zní gongy.

(GLO) - Mlha se stále mírumilovně vznáší na každém stéble trávy. Pohoří před domem se zdá být matně viditelné. Někde v hlubokém údolí již divocí kohouti vydali první zvuky a ohlašují úsvit nad svahem kopce, aby přivítali nový den.

Dětský gongový soubor z vesnice Dak Po Kao (obec To Tung, okres Kbang) vystupuje na Jarním kulturním a sportovním festivalu etnických skupin 2025. Foto: Ngoc Minh

Včera v noci se Dinh Ka převaloval a otáčel se, nemohl spát, protože ještě před odchodem se mu stýskalo po jeho malé vesnici u potoka, zasazené v ochranné zóně pralesa. Dnes ráno šel Dinh Ka po týdenní dovolené do školy. Noc před odchodem do města, ve svém neklidném spánku, Dinh Ka neustále slyšel zvuky hor a lesů, které se mu ozývaly v uších, zejména dlouhé, zvučné zvuky gongů v den, kdy celá vesnice oslavovala novou sklizeň rýže.

Jsou chvíle, uprostřed ruchu velkoměsta, kdy se vám náhle zatouží po štěbetání kuřat kolem domu, po štěbetání ptáků v soumraku lesa, po šumění potoka po dešťové přeháňce z hor. A ze všeho nejvíc po zvuku gongů, které mizí ve večerním kouři, než slunce rozdělí své světlo mezi jednotlivé domy jedinou jiskrou ohně v rohu kuchyně.

Škola Dinh Ka se nachází přímo v srdci města. Často je popisována jako tavicí kotel kultur, kde společně studují děti z mnoha různých etnických skupin. Díky svým jedinečným vlastnostem škola neustále pořádá kulturní výměnné aktivity, které odrážejí odlišné identity každé etnické skupiny.

Během kulturních a uměleckých večerů na školním dvoře byla nejočekávanějším vystoupením gongová a bubnová show. Bosé nohy se točily v rytmu gongů. Zvuk gongů rezonoval srdcem města. Gongy jako by přivolávaly zvuk vodopádů, svolávaly šustící lesní ptáky pod stromy a svolávaly celou vesnici k poslechu epických příběhů…

Za těchto nocí Dinh Ka často tiše sedával ve stínu stromu na školním dvoře a tiše se ponořoval do zvučného zvuku gongů, jeho mysl se zdánlivě ponořila do horské scenérie, vůně čerstvě uvařené rýže a přetrvávající vůně rýžového vína se mísila s vůní starobylého lesa a lákala ho k dalšímu kroku.

Vzhledem k tomu, že jsem strávil téměř polovinu své učitelské kariéry, roky strávené na internátní škole mi skutečně poskytly spoustu inspirace pro tuto profesi. Studenti jsou jako „kulturní vyslanci“ svého národa, nesou své vlastní jedinečné charakteristiky, které splývají s jinými etnickými skupinami a vytvářejí rozmanitou a živoucí tapiserii. Vždy jsem si přál tyto jedinečné charakteristiky zachovat a přirozeně aplikovat do každodenního života.

Příběh Dinh Ka, mladého studenta, který opouští svou vesnici a odchází do města, nesoucí svůj malý gong a tradiční oděv, ve mně vyvolal doutnající, ale intenzivní pocit milovaných snů. Živé zvuky gongů se ozývaly nocí internátní školy a město se zdálo širší, prostornější a rozlehlejší. Stromy a listí jako by šustily spolu s námi, učitelem a studenty, v tom malém rohu ulice. Když jsem se díval do očí Dinh Ka a jeho studentů, ponořených do rytmu gongů, cítil jsem, jako bych viděl jejich touhu po vesnici, jako bych viděl touhy zapálené v jejich jasných očích, jako bych viděl touhy zapálené v jejich jasných očích, jako tyčící se gongy v srdci města.

Zdroj: https://baogialai.com.vn/chieng-ngan-long-pho-post327590.html