Jaká jsou řešení pro sloučení vesnic/čtvrtí v Da Nangu?

Prováděcí rozhodnutí vlády 1581/QD-TTg z roku 2025 o reorganizaci vesnic a obytných oblastí je naléhavým požadavkem k zajištění jednotnosti v řízení, administrativní pohodlí a vhodnosti pro realitu obyvatelstva po sloučení. Nejde jen o technický požadavek řízení, ale také o odraz snahy o reorganizaci komunitních prostor modernějším a efektivnějším způsobem v kontextu „vzestupu národa na vrchol“.

Archivní fotografie vesnice Quan Khai (Non Nuoc), kde se věnují řezbářství kamenů, pořízená v roce 1970...

Aby toho Da Nang dosáhl, musí podniknout pečlivé a systematické kroky k vytvoření vysoké úrovně konsensu mezi všemi segmenty obyvatel města.

"Dokud existuje vesnice, existuje národ!"

Ve skutečnosti v období 2019–2021 došlo v celé zemi ke zjednodušení a sloučení více než 15 000 vesnic a obytných oblastí, čímž se celkový počet snížil na přibližně 90 500 jednotek. Mnoho vesnic a obytných oblastí však stále vykazuje nedostatky, pokud jde o počet obyvatel, rozlohu nebo specifické charakteristiky horských a ostrovních oblastí, zejména názvy nových vesnic/osad/čtvrtí stále vyvolávají protichůdné názory. To vyžaduje hluboké pochopení historických, kulturních a komunitních strukturálních faktorů, aby se zajistilo, že každá vesnice/osada/čtvrtě bude nejen „na úrovni“ z hlediska hospodaření, ale také udržitelná z hlediska identity a společenského života a „v souladu s vůlí lidu“.

Ještě před vznikem nové administrativní jednotky Da Nang v oblasti Quang Nam – regionu s mnoha vesnicemi a osadami, které se zapsaly do historie národa – sloučení stále vyvolávalo u mnoha lidí obavy a otázky ohledně pojmenování nových vesnic.

Mnoho místních názvů, které byly kdysi hluboce zakořeněny v paměti komunity, bylo nahrazeno strnulými, mechanickými názvy. Například vesnice Giao Thuy (nyní součást obce Dai Loc), která byla zvěčněna v historii, poezii, hudbě a umění, zejména v díle Vo Quanga „Vlast“, kde Francouzi založili první „tkalcovnu hedvábí Giao Thuy“ ve středním Vietnamu, byla přejmenována na „Vesnici jedna“ poté, co se do ní začlenila blízká skupina obyvatel.

Podobně byla vesnice Van Ha – kolébka tesařství, oficiálně uznaná za vlády císaře Thanh Thaie – nyní přejmenována na „vesnici Phu Van“; vesnice Trung Giang (rodné město ministra Pham Phu Thua) se zvažuje k přejmenování na „Ha Giang“; vesnice Phu Lam (Tien Phuoc), spojovaná s vlastencem Le Co v raném období Duy Tan, má být nyní sloučena s „Tien Cam“... Tyto „číselné“ a „hybridní“ konvence pojmenování neúmyslně přerušily historické a kulturní vazby, které se předávaly po staletí, oslabily identitu a vyvolaly v lidech pocit, jako by ztratili část svých kořenů a dědictví.

Z historického hlediska je patrné, že názvy vesnic nejsou jen administrativními symboly, ale spíše krystalizací vzpomínek a komunitního vědomí napříč generacemi. Starý název místa evokuje nejen životní prostor, ale také náklonnost a nostalgii, symbolizující stabilitu a touhu po udržitelném životě. Není náhodou, že vědci studující trvalou vitalitu Vietnamu potvrzují, že „Dokud existuje vesnice, existuje národ“, a zdůrazňují tak nesmírnou roli vesnic. Hledání a pojmenování nové vesnice/osady/čtvrti slouží nejen administrativním účelům, ale také „vytváří vzpomínky“ pro budoucnost.

Proto se podle mého názoru musí Da Nang k otázce pojmenování nových vesnic/osad/čtvrtí přistupovat opatrně, s vědeckým a systematickým přístupem a nepovažovat ji za pouhou administrativní operaci; je třeba se poradit s intelektuály, výzkumníky a zejména respektovat myšlenky a aspirace lidí v oblastech, kde se vesnice/osady/čtvrti chystají sloučit.

Obecní dům vesnice Phong Ngũ (Dien Ban). Foto: LAR

Aby „Země je naše vlast!“

Podle našeho názoru, aby byla zajištěna hladká a pro lidi příjemná implementace, která respektuje historické a kulturní požadavky vesnic a obcí, zejména v kontextu příprav Da Nangu na reorganizaci vesnic/osad/čtvrtí za účelem zefektivnění administrativního aparátu, musí být splněny následující požadavky: Za prvé, nové názvy po sloučení více vesnic/osad/čtvrtí musí vycházet z historické hloubky dané vesnice.

Starověké názvy míst, které byly zaznamenány v historických dokumentech (například více než 60 vesnic Quang Nam v O Chau Can Luc) nebo v historické a lidové kulturní paměti, by měly být upřednostňovány při zachování, namísto svévolného vytváření nových (jako například Phong Le, Lam Vien, Huong Que, Loc Yen, Gia Coc, Cam Pho...).

Za druhé, tradiční povolání by měla být považována za důležitý základ. Názvy míst spojených s kdysi slavnými řemesly, jako je chov bource morušového, tkaní rohoží (Ma Chau, Yen Ne, Ban Thach…), výroba rybí omáčky (Nam O, Tan Thai, Cua Khe…), Tra Que, La Bong, Thu Bon, kamenná vesnice Non Nuoc… nejen odrážejí způsoby obživy, ale také představují jedinečné kulturní otisky, které je třeba v nových názvech zachovat.

Most spojující Duy Xuyen a Dai Loc – místo, kde se ve vesnici Giao Thuy nacházela první „tkalcovna hedvábí Giao Thuy“ ve středním Vietnamu. Foto: LE TRONG KHANG

Za třetí, historická místa a orientační body spojené s významnými historickými hnutími a událostmi lze použít jako „centrální osu“ pro pojmenování a zároveň sloučit sousední vesnice (například Ngũ xã Trà Kiệu, Hải Châu chính xã, Xuân Thiều (kde se Američané poprvé vylodili), Khuê Trung, An Hải)... čímž se vytvoří kulturní prostor s jasnou propojeností a identitou.

Za čtvrté, pozornost by měla být věnována geografickým a sociálním faktorům, jako jsou řeky, přístaviště, potoky nebo lidová jména bohatá na obrazy (například: Khe Tre, Ho Lam, Ben Den, Ben Van, Ba Ren, Song Yen)... jedná se o vzácné odkazy zanechané našimi předky a uchované jejich potomky navzdory nesčetným otřesům...

Pokud jde o slučování názvů mezi různými jednotkami, mělo by se tak dělat pouze při zajištění fonetické harmonie a dodržování tradice; v opačném případě je nutné odvážně volit jako společný název název lokality s bohatou historií a reprezentativní kulturou. Zejména se absolutně vyvarujte pojmenovávání nových vesnic/osad/obytných oblastí pomocí pořadových čísel (numerikalizace) pouze pod záminkou, že „obyvatelé sloučených vesnic s tím nesouhlasí“. V takových případech by se místní samospráva měla rozhodnout o zachování nejreprezentativnějšího původního názvu vesnice, aby se zachovala kontinuita místní historie a kultury.

Podle mého názoru by měl Městský lidový výbor Da Nangu vydat konkrétní pokyny ke slučování a pojmenovávání nových vesnic/osad/čtvrtí, aby obvody a obce měly základ pro implementaci (a rozhodnutí by měla být činěna na základě návrhů obvodů a obcí vycházejících z místních podmínek), aby se rychle dosáhlo veřejného konsensu a zabránilo se situaci, kdy každý jedná nezávisle, což by mohlo způsobit zbytečné neshody a narušení.

Místní úřady na úrovni obvodů a obcí musí odvést dobrou práci při organizaci konzultací a výběru názvů, zejména s ohledem na názory historiků, kulturních výzkumníků a komunity vesnic/osad/čtvrtí, které budou sloučeny a budou jim dány nové názvy. Spolu s tím by mělo být přidělování a umisťování úředníků a neprofesionálního personálu v obcích/osadách/čtvrtích prováděno ve spojení s procesem slučování, přičemž by se měl zajistit výběr osob, které dané oblasti rozumí, mají prestiž a disponují schopnostmi v oblasti řízení komunity; všechny změny musí směřovat k udržení stability a kontinuity v řízení, veřejném blahu a poskytování veřejných služeb, protože požadavkem sloučení není jen snížení administrativních vrstev, ale také zlepšení kvality služeb pro obyvatele.

Konečně je nutné vštípit kádrům, členům strany a obyvatelům obcí, obvodů a vesnic/osad/čtvrtí ve městě Da Nang ducha, kterého prohlásil generální tajemníkTo Lam : Tváří v tvář novým rozvojovým požadavkům země musíme změnit své myšlení a vizi; sjednotit své chápání a ideologii; překonat sami sebe, obětovat osobní zájmy pro společné dobro země; překonat úzkosti, starosti a běžné zvyky; překonat regionální smýšlení a cítění a posunout se k širšímu myšlení a vizi: „Země je naše vlast!“

Zdroj: https://baodanang.vn/giai-phap-nao-de-sap-nhap-lang-khu-pho-tai-da-nang-3332119.html