Volání deště na posvátný vrchol hory Chu Tao Yang.

GD&TĐ - Uprostřed spalujícího horka Centrální vysočiny obracejí lidé Jrai v Chu A Thai (Gia Lai) svou pozornost k vrcholu hory Chu Tao Yang, kde se koná obřad modlitby za déšť Yang Pơtao Apui.

Báo Giáo dục và Thời đại•23/05/2026

Není to jen rituál modlitby za příznivé počasí, ale také kulturní zdroj, který zachovává víru a identitu komunity po generace.

Rituály na vrcholu Chu Tao Yang

Koncem dubna, za suchého a slunečného počasí, si kmen Jrai v Chu A Thai obléká své tradiční oděvy a připravuje obětiny pro obřad modlitby za déšť. Podle jejich přesvědčení jsou zdrojem života voda a oheň.

Obřad modlení se za déšť spojený s Pơtao Apui – kulturním fenoménem známým jako „Král ohně“ – je směsicí víry a života, modlitbou za rozkvět všech věcí a zdraví lidí a zároveň připomíná sílu komunity.

Obřad se konal na vrcholu hory Chu Tao Yang, místa, které je podle lidu Jrai průsečíkem země a nebe, v rámci Národního historického a kulturního místa Plei Oi, které je spojeno s ostatky 14 generací Ohnivých králů. Aby se zachovala jeho posvátnost, byl počet lidí, kteří na horu vystupovali, omezený; většina vesničanů sledovala výstup na velkých obrazovkách na úpatí hory.

Na klidném vrcholku hory seděli proti sobě dva asistenti posledního Ohnivého krále – pan Siu Pho a pan Ro Lan Hieo – před obětinami: černým prasetem vážícím asi 70 kg, džbánem vína, svíčkou z včelího vosku a talířem rýže.

Obřad začal tancem Rơ Lan Hieo, který „roztahoval křídla orla“, jehož pohyby byly ladné, jako by přivolával vítr a mraky. Siu Phơ pomalu recitoval modlitbu plnou přání deště, bohaté úrody rýže, prosperity pro lidi a míru a štěstí ve vesnici. „Obřad modlení za déšť je tradičním zvykem lidu Jrai, modlit se za příznivé počasí a prosperitu pro vesničany,“ řekl starší vesnice Siu Phơ, jehož hlas se mísil s rytmem hor a lesů.

Lidé Jrai nazývají Ohnivého krále Pơtao Apui, ale není to „král“ v konvenčním slova smyslu. Nemají trůn ani vládnoucí moc a stále praktikují sečení a vypalování zemědělství, žijí jednoduchým životem. Zvláštnost spočívá v jeho roli v rituálech: most mezi lidmi a duchy.

Posvátný meč je posvátný předmět, který jim pomáhá posílat modlitby k nebi. Pan Rơ Lan Hieo řekl, že Pơtao Apui musí přísně dodržovat tabu, jako je nejíst žáby, ropuchy, krávy ani psy; pokud tato pravidla poruší, meč bude znečištěn a může je postihnout neštěstí.

Mezi 14 Ohnivými králi je jako legenda zmiňován Siu Nhong (6.). Zpočátku nabídku odmítl, ale po 7 dnech a 7 nocích přesvědčování souhlasil. Pouhými 7 údery meče do vody a po 7 dnech deště, které zachránily oblast před suchem, Siu Ất (11.) sjednotil vůdce a rozšířil jejich vliv.

Poslední Ohnivý král, Siu Luynh, zemřel v roce 1999 a zanechal po sobě pouze dřevěný hmoždíř, gongy, bubny a truhlici s obětními dary. Od té doby zůstává tato pozice neobsazená, protože vybraný nástupce musí patřit ke klanu Siu, ale je vybírán komunitou, nikoli dědičným posloupností. Pokud je vybrán, ale nesouhlasí, posloupnost končí. Protože neexistuje žádný nástupce, v posledních několika letech prováděl asistent Rơ Lan Hieo rituál modlitby za déšť pro obyvatele vesnice Plei Ơi.

Lidé Jrai nesou obětiny na vrchol hory Chu Tao Yang.

Dva asistenti posledního Ohnivého krále, Siu Pho a Ro Lan Hieo, seděli proti sobě a prováděli rituál přivolání deště Yang Potao Apui.

Legenda o „magickém meči“

S Pơtao Apui se pojí příběh o „božském meči“. Lidé Jrai vyprávějí, že uprostřed velkého sucha dva bratři, T'Dia a T'Diêng, ukovali meč Pơ Tao A Pui ze sopečné horniny z hory Hàm Rồng.

Jakmile byl meč ukutý, odmítal vychladnout; ponoření do nádoby způsobilo jeho vyschnutí; ponoření do potoka způsobilo jeho vyschnutí; ponoření do řeky způsobilo jeho vyschnutí. Teprve ponoření do krve meč vychladl. Poté byl meč hozen do řeky. Čepel našli Jrai, Laoové jílec a Kinhové pochvu – legenda tajemná a zároveň odrážející kulturní výměnu.

Rơ Lan Hieo vyprávěl, že meč, přibližně jeden metr dlouhý a černý, byl kdysi uchováván spolu s mnoha posvátnými předměty. V roce 2009 provedl asistent Ohnivého krále rituál, aby meč přesunul na tajné místo. „Starověcí lidé věřili, že každý, kdo meč spatří bez svolení, bude čelit neštěstí. Možná právě tato víra pomohla zachovat poklad až dodnes,“ řekl.

Podle pana Phama Van Luonga, předsedy lidového výboru obce Chu A Thai, má rekonstrukce rituálu za cíl zachovat a propagovat místní kulturní hodnoty a zároveň otevřít příležitosti pro rozvoj cestovního ruchu. Souběžně s obřadem modlitby za dešť se konala řada kulturních a sportovních aktivit: hraní na gongy, tkaní, výroba brokátu, řezbářství soch, střelba z kuše, chůze na chůdách atd.

Návštěvníci si mohou také pochutnat na lepkavé rýži vařené v bambusových trubičkách, grilovaném kuřeti, tradičním rýžovém víně, listech manioku a hořkém lilku – rustikálních příchutích hor a lesů. „Doufáme, že podpoříme image, lidi a turistický potenciál, přilákáme investice, vytvoříme vazby a položíme základy pro budování osobitých turistických produktů a zároveň zachováme národní nehmotné kulturní dědictví,“ sdělil pan Luong.

V raných dobách obyvatel Střední vysočiny byl oheň nejdůležitějším elementem a Král ohně měl za úkol pomocí „božského meče“ přivolávat déšť a vodu. Obřad přivolání deště Yang Pơtao Apui proto není jen rituálem, ale příběhem víry budované po generace, komunitní pamětí a způsobem, jakým lidé mohou vést dialog s přírodou.