Sbírání slunečního svitu v období sklizně

(QBĐT) - Pokaždé, když přijde duben, mé srdce se naplní hlubokou touhou po minulých obdobích sklizně v mém rodném městě. Období sklizně, období slunečního svitu, potu, smíchu ozvěnou zrajících rýžových polí, opálených rukou rychle sklízejících rýži a sbírajících slámu. Bylo to období, kdy bylo mé rodné město krásné jako zářivý obraz, překypující zvuky a barvami.

Slunce sklizně není bledě žlutou barvou jarního slunce ani ostrým letním horkem ve městě. Slunce sklizně je sluncem lásky, hojnosti a naděje po měsících tvrdé práce. Toto sluneční světlo zalévá každý zralý klas rýže a třpytí se jako hedvábné vlákna z nebes. Všichni moji vesničané se shánějí, spěchají na pole, jako by chvilkové zpoždění znamenalo, že slunce odnese všechnu zlatou rýži.

Živě si pamatuji svou matku, zahalenou v potem nasáklém kostkovaném šátku, shrbenými zády, jak nesla svazky rýžových stonků. Její drobná postava stála uprostřed rozlehlých zlatých polí, přesto působila pozoruhodně silně a odolně. Můj otec, na okraji pole, se srpem v ruce, rychle sklízel, s úsměvem na tváři, který mě sledoval, jak spěchám za ním. Tehdy jsem byl příliš malý na to, abych pomáhal s pár drobnými úkoly: sbíráním slámy, odháněním ptáků nebo nabíráním vody. Ale radost nebyla o nic menší než u dospělého. Miloval jsem se válet na čerstvě sklizené slámě, vdechovat její štiplavou, ale jemně vonnou vůni a sledovat, jak kolem projíždějí volské povozy naložené rýží, jejichž kola orávají dlouhé brázdy na červené prašné cestě.

Sbírat slunce žně znamená shromažďovat každý třpytivý paprsek světla na vlasech mé matky, na otcově obnošeném hnědém áo dài (tradičním vietnamském oděvu). Znamená to shromažďovat každou kapku potu na opálených tvářích, každý úsměv jiskřivý radostí z bohaté úrody. Znamená to shromažďovat křik a volání v poledním slunci, šustění rýžových stonků ve větru, cvakání mlácení rýže večer. To vše je jako píseň o žních, jednoduchá, a přesto hluboce prodchnutá láskou k venkovu.

Období sklizně není jen o sklizni úrody, ale také o setkání. Po dlouhých a těžkých dnech, kdy je rýže sklizena, se lidé shromažďují u večeře a sdílejí svou radost. Je to jednoduché jídlo s dušenou rybou, vařenou zeleninou a několika nakládanými lilky, ale chutná překvapivě lahodně. Protože v sobě snoubí slanou chuť potu, sladkou chuť rodinné náklonnosti a bohatství měsíců strávených společně při překonávání těžkostí.

Opustila jsem své rodné město, abych ve městě studovala a pracovala, a domů jsem se mohla vrátit jen několikrát do roka. Pokaždé, když se vracím během žní, cítím, jako by mi srdce očišťovala vůně krajiny a známé zvuky mé vlasti. Jednou jsem šla na pole s matkou; i když jsem pomáhala jen s malým úkolem, její oči se rozzářily radostí. Vím, že v jejím srdci stačí k tomu, aby ji potěšil už jen návrat dětí a společné sklizně.

Nyní, uprostřed shonu a ruchu městského života, kdykoli se na okenní tabuli objeví první paprsky slunce, vzpomenu si na minulé období sklizně. Pamatuji si hřejivý pocit země, nebe a lidského spojení na rozlehlých rýžových polích. Pamatuji si bosé nohy, potřísněné blátem, přesto kráčející vytrvale s úsměvem na tváři. Pamatuji si ruce své matky, ruce svého otce, ruce, které shromažďovaly sluneční světlo, aby živily životy svých dětí.

Sbírám sluneční paprsky žní, sbírám své dětství, sbírám krásné dny svého života. Nacházím tam sny o venkově, hlubokou lásku k vlasti, lekce o práci, lásce a sdílení – lekce, které jsou hlubší než jakákoli slova.

Možná každý z nás má své „období sklizně“, které si váží a na které vzpomíná. Každé období sklizně po sobě zanechává nejen pytle rýže, které plní dvory, ale také zaseje semínka lásky a vděčnosti v našich srdcích. Ať už nás život zavede jakkoli daleko, slunečné odpoledne a vánek nesoucí vůni zralé rýže mohou přinést pocit klidu, jako bychom se vrátili na místo, kde jsme se narodili a vyrůstali, na místo, které nás naučilo první lekce o práci a lidskosti.

Zdroj: https://baoquangbinh.vn/van-hoa/202504/gom-nang-mua-gat-2225949/